Prý jsem kráva :-(

Tak nevím, opravdu jsem? Opravdu mi dnes došla trpělivost a svého tříletého, po zemi se hystericky válejícího se syna, jsem zvedla ze země, 3x mu plácla na zadek, aby konečně pochopil, že někam potřebujeme dojít a v tom mi nějaká bába z auta nadává: "Co ho biješ, ty krávo!!!"...Naštěstí blikla zelená, bába odjela a já se nemůžu zbavit dojmu, co jsem to za matku, že dala na zadek svému děcku, které si prostě postavilo hlavu a nepůjde, kam potřebuju já. Co mám teda v takové chvíli dělat? Počkat, až se vyvzteká a ztrapní mě před celou ulicí ještě víc, lehnout si vedle něj a hystericky řvát, nechat ho tam a odejít? Podotýkám, že po třech plácnutích se chytil kočáru a v klidu jsme pokračovali. Jen s tou nadávkou nad mou hlavou...To už jsem vážně jediná, co dá svému dítěti po zadku, když vysvětlování je platné asi jako mrtvému kabát...Ale své děti miluju nade všechno na světě, opravdu je proboha nebiju... :\\: