První poradna

Dneska se mi chtělo poprvé plakat, když jsem viděla toho malého mimíska na ultrazvuku. Byl to opravdu nádherný pocit. Naposledy jsem byla na ultrazvuku 16.7., kdy bylo vidět srdíčko, bylo to taky hrozně krásný a obrovská úleva, když člověk vidí, že to malinký opravdu ŽIJE. Byla to taková tečka, kterou jsem ani na tu dálku neviděla, jak se hýbe, až mi doktorka ukázala monitor, na který se dívala ona. Bylo to tak blízko a tak krásný... Dneska jsem byla objednaná poprvé do poradny, zvážili mě, mám teď 60kg, před otěhotněním jsem měla asi 58,5kg, tak 1-1,5 kg přírůstek, bála jsem se víc. Tlak jsem měla výborný, tak jsem mohla jít vesele za doktorkou. Pro jistotu jsem se jí zeptala rovnou na to, jak to chodí, když je člověk na nemocenské, potvrdila mi čtyři hodiny vycházek denně, projednali jsme pro a proti a 10.9. mám přijít znovu, kde jí řeknu, že chci zůstat doma. Přemýšlela jsem už teď, ale vzhledem k tomu, že musím v práci zaučit člověka na moje místo, tak bych se zbytečně bála kontrol, takhle odejdu tak akorát a navíc na to budou v práci připravení..
Jinak nevím, ale nějak po tom ultrazvuku jsem se zase začala bát o něco míň. Včera - ani nevím proč - jsem se začala bát, že přijdu k doktorce a ta mi řekne, že mám zamlklé těhotenství. Možná se toho bojím proto, že jsem četla, že u zamlklého těhotenství nebývají žádné příznaky a maminka často nic nepozná. Už když jsem šla toho 16.7. na srdíčko, jsem se hrozně bála. Asi mě to nepřejde do konce těhotenství. Ze začátku se vždycky hrozně těším na další poradnu a nemůžu se dočkat, až budu sedět v čekárně a půjdu do ordinace, kde mi ukáže mimíska, ale když je třeba den před, tak se začnu bát, že se v těle něco stalo a že se jenom domnívám, že je všechno dobrý, přitom nemusí být. Musím se toho pocitu zbavit a nevím jak. Jsem zvědavá na 10.9., to půjdu možná na ultrazvuk s manželem. Zase se moc těším. :-)