Prosim radu:)

Achoj, mimi jsem neplánovala, nedávno mi bylo 19 a už mám doma 18.měsíční holčičku.
Taky dodělávám školu.. Nejdřív jsem to řekla třídní a ta s semnou oblítala všechny potřebný věci, vč. individuálního studia.
Jinak za 14 dní maturuju a učím se max. když malá spí. (což je 1h. denně) a taky hlavně v noci. Někdy je to obtížné,ale zvládnout se to dá. Když Ti někdo pak mimi pohlídá, jak budeš ve škole, tak to bude v poho.
Doma to s oznámením bylo horší. Mamka z toho byla nejdřív v šoku,ale pak se začala moc těšit. Dokonce pak i byla u porodu :-)
Tak se zatím měj a opatruj se :-)

konečně? ty jsi to plánovala takhle brzy? Já jsem 7 měsíci, termín mám v únoru 16 - tudíž budu maturovat s mimčem. Škola mi vyšla vstříc a po Novým roce zůstávám doma a budu chodit jen 1 za týden (nebo jak se dohodnu s antorem) na napsání testu, nebo zkoušení, abych měla ukončený druhý pololetí 4 ročníku - to je do dubna a od května se bude tahat 3 měsíce maturita...

Ahojky,
já taky ještě dodělávám školu. Jsem těhotá tři měsce a když jsem to zistila, byl to šok. Můj přítel to vzal nazačátku líp než já. Bála jsem se, co řekne mamina, taková ta děsivá představa - Ta mě zaškrtí...

Byla to docela sranda. Nevím, co si tím mamča chtěla dokázat, ale dala mi před návštěvou krabičku s nápisem "GS mamatest"
. Začala jsem se smát, jestli to myslí vážně. Dělala jsem si z toho srandu, dokonce jsem si vzala do kapsy bělítko na papír - kdyby náhodou... Tak si čekám na tom WC tři minuty... Kouknu - jé jedna čárka, v pohdě... No moment.. a co je tohle? Ježiš, to je druhá?! Najednou mě zalila panická hrůza, volám na svýho přítele, aby šel okamžitě za mnou na záchod .. Ptám se ho: "Kolik vidíš čárek?" On: "No jednu.. Jé a druhou, co to znamená??" Já na to: "No.. Budemem mít mimi." Strašně jsem se rozbrečela... A najednou volá mamina: "Tak co je s tím testem?! Neříkej, že jsi těhotná!" "Jo, mami, jsem." A ono nic... Myslela si, že si dělám srandu. A tak se za ní vydal můj milý, přesvědčit ji o tom, že jsem to myslela vážně. Ozval se řev: "COŽE?!" a za vteřinku jsem vpokoji měla mamču... Bál jsem se, brečela jsem, šílenost...
Ale ona se jen usmála a řekla "No tak já budu babička =). A nebreč nebo budu mít nervní vnouče =)."

Individuál mi dali ihned. Napsal jem žádost a za dva týdny jsem měla dopis o schválení. Zatím se mi však do školy moc nechce - hlavně kvůli tomu, že když vstanu dřív než v 9 hodin ráno, strávím docela dlouhou dobu s obličejem v míse.

Za celou dobu jsem nepomyslela, že bych miminko dala pryč. Je přeci moje. A teď jsem jedn z nejšťastnějších 17-ti letých nastávajících maminek. =)