No protože matky pláč svých dětí šoatně snáší, že jo... já bych třeba touhle metodou nemohla malou naučit nic, protože měknu už když fňukne. Takže já bych to třeba brala. Ale musela bych vědět, že ta osoba je 10000% spolehlivá a fakt mi to dítě do rána nezabije :jawdrop: :r: A stejně bych celou tu noc, co bych u malé nebyla nezamhouřila oka.

asi je to fakt o trpelivost...ja jsem se drive starala skoro pet let o deti...vzdycky jsem k tomu pristupovala tak, jak bych jednou vychovavala i to svoje a tak to delam i ted...ale zkusenosti docela uplatnuju:-), bez nich bych byla asi docela ztracena...hlavne takovou tu detskou vycuranost:-) docela dobre poznam...v tom mam vyhodu asi...

Tak o proti mě určitě. Já jsem úplně mimo. Je mi 31, malá je moje první a možná i poslední, s těhotenstvím jsem dost dlouho čekala, nejdřív se mnou nebyl ten pravý otec, pak jsem budovala postavení a kariéru a na nějakou křičící "věc" ( jojo, tehdy jsem takový názor opravdu měla) jsem fakt neměla čas ani náladu, pak jsem byla sama a zařizovala si domácnost no a najednou mi bylo 30 a hodinky mi začaly přímo zvonit na poplach. Naštěstí se ten pravý jako zázrakem našel a já jsem do 3 měsíců od seznámení na první pokus otěhotněla. Ale mé znalosti v oblasti výchovy dětí byly čistě povrchní a zcela teoretické. A bohužel na to teď doplácím. Své dítě bezmezně miluju možná právě proto, že jsem na něj tak dlouho čekala a tak povolím leckde a v lecčems a je to holt znát. Ale co, jestli bude nakonec jedináček, tak ať si to užiju se vším všudy ne? :one: :s: Hodně chodím na rady sem za holkama a fakt je, že mi ještě nikdy neporadily špatně. No a že se chybami člověk učí? Já jsem toho opravdu důkaz :00: :C]]: :C]]: :C]]:

Hahaha, to jsme na fakticky obdobne :-) Me je taky 31 a Jenik je moje prvni dite. Akorat mam v planu mu snad jeste nekdy poridit sestricku (s tou to snad bude jednodussi a pohodovejsi, aspon co se tyka prdiku :-)) Jsem tady nova a tak se teprve zacinam se strankama seznamovat 8)
Dnes mi zase jedna dobra kamaradka poradila, at nic nevymyslim a necham si Jenicka v noci u sebe, ze muze mit treba trauma z porodu a to jeho usinani a spatne spani v noci muze byt nasledek. Coz muze byt asi taky pravda. Uz od narozeni se strasne (porad) leka, pri spanku place a pak zase hned prestane aniz by se probudil. Tak nevim, asi teda zatnu zuby a necham ho spinkat s nama v posteli a drezura zacne az bude vetsi :^O^:

Kdo ví, co za tím je. Já právě malou na svou postel učit nechci, ale jak to tak vypadá asi taky budu muset. U nás je momentálně největší problém to, že malá se v noci vzbudí, natlačí do sebe mlíčko a spokojeně u prsa usne. No jo, ale jakmile ji chci přeložit do postýlky, vzbudí se a je zle :^O^: nezabírá na znovuusnutí nic než zase přiložit prso. Ani :|P: , ani hlazení a syčení(to mi doporučovaly holky), zavinutí docela nesnáší, mrčí a vzteká se, ale přitom se ručiček leká a rozhazuje je... je to prostě k zbláznění. :r: