Ahoj Vlasti, můžu se k tomu vyjádřit z vlsatní zkušenosti. U mě se tedy jedná o tátu, ne o tchána, o to víc to bolí. Táta byl ve válce v Bosně a myslíme si že je to asi nějaké trauma po válce, někdy tehdy to začlo. Bylo to občasné upíjení ale poslední dobou kdy máma onemocněla začal pít hodně. On je prostě člověk který své problémy s ostatními neřeší a ta když si s nimi neumí rady řeší to asi takhle. Taky jsem měla tendence to řešit, obrátila jsem si i na klub anonymních alkoholiků aby mi poradili jak na něj ale řekli mi že to nemá cenu se tím ničit, že nemůžu za něj přestat pít, musí chtít on. Já mu můžu jedině pomoct padnout na hubu aby to chtěl udělat. Přišlo mi to fakt drsné, nejdřív jsem šla na to po dobrém a posílala mu odkazy na tyto kluby a články a tak, vždy reagoval docela pozitivně ale stejně s tím nic nedělal. I když už máma jednou tekla k nám a on s brekem sliboval že už to nikdy neudělá tak pil opět. Ve mě se něco zlomilo, už ten vztah prostě není jako dřív i když ho mám pořád moc ráda ale už to nelze vrátit zpět, ta důvěra už není taková. Dala jsem mu ultimátum že pokud nepřestane pít tak svého vnuka neuvidí. Je to drsné ale nestojí to ani mě za ty nervy a strach. No, vydržela jsem to několik měsíců a když měl teď narozeniny tak jsme tam jeli. Sice prý nepije od ledna ale stejně pořád nebyl alespoň u psychiatra na ambulantní léčbu, když nechce na ústavní. To nestačí přestat pít, je potřeba přijít na důvod a spuštěč. A taky mě dostala věta "Že přestal pít kvůli tomu aby byl klid v rodině" takže ani u nás není vyhráno. Dokud není motiv to, že si uvědomí že hlavně jemu to dělá zle, tak se k tomu vrátí. :( Pořád doufám že to jednou bude dobré ale asi to bude běh na dlouhou trať. Rodiče byslí 550 km od nás takže to stejně moc neovlyvním a jak jsem se utvrdila tak mě táta pořád bere "jen jako dcveru" a má názory či připomínky, i když míněné dobře, prostě nebere a bere to jako drzost... :( Takže jsem Ti moc neporadila, asi jen to, že i když je to moc těžké, možná na nějakou dobu odstřihnout vztahy (tchýně může přijít třeba sama nebo jí vysvětlit proč a jak) a říct mu proč a co vám vadí. Ty se hlavně soustřeď na svou rodinu, svého manžela a syna. Tohle za něj prostě nevyřešíš... :€\€:

Ahojky, já naštěstí žádnou takovou zkušenost nemám. Nečetla jsem ostatní příspěvky, tak je možné, že už to tu někdo navrhl.
Ale když teda je schopný vždy "přilízt" s dárkem jako omluvou za svojí ženou (tvou tchýní), tak co kdyby mu ona řekla, že buď se půjde léčit nebo rozvod. Zjevně se rozvádět nechce, když se pak vždy kaje, tak by to mohlo možná pomoct. Aspoň to jen zkusit.
Trošku jí chápu. My si říkáme, že bychom ho okamžitě vyrazlili z bytu, ale pokud dokáže být i hodný a milující manžel a dědeček, atd., tak ho ostatní musej mít i rádi. A asi to není tak jednoduché po tolika společných letech za ním zabouchnout dveře a nechat ho se v tom patlat. Asi by dopadl později mnohem hůř.
Kdyby ostatní mlátil, tak je to asi mnohem snadnější, ale takhle ne e.
Četla jsem příběh jedné paní, která manžela neopustila, přesto, že byl alkoholikem. Nakonec se léčit šel a zvládl to a ona je ráda, že to vydržela - říkala, že to slíbila když se brali (v dobrém i zlém).
Držím pěsti ať se to spraví, ať se tchán z těch sr... vyhrabe!

ahoj,uplně ti rozumím já mám taky takového tchána a bydlíme s ním,bohužel se s tím jaksik nic dělat nedá.tchyně ho stále omlouvá. nám nasliboval tolikrát že už nebude pít a vydržel to jen chvíli ,tchyně už byla rozhodnutá že se s ním rozvede a stejně nic.ale tentokrát se s manželem plánujem odstěhovat,opravdu se to nedá vydržet.bydlíme v jednom pokojí,měli jsme si předělávat půdní prostory ale nejde to,bychom z toho zešíleli.manžel ho nenávidí za to co dělá a to tu ani nebudu psát jak se chová když pije,furt trnu hrůzou kdy přijde opilej.stále básní o tom jak tu budem všichni společně bydlet i tchyně atd.jsem zvědavá co bude dělat až jim oznámíme že se budem stěhovat.je to smutné že se odstěhujem už z toho důvodu že kupovali barák aby jsme tu bydleli všichni.ale copak to jde bydlet s alkoholikem kerý si to nikdy nepřizná?

To je těžké... dokud si sám nepřizná, že má problém s pitím a že by měl (a hlavně chtěl) něco s tím dělat, tak se můžete stavět na hlavu a bude to zbytečné... co se týká tchýně, tak bohužel se nedá říct víc, než že je dospělá a svéprávná a pokud jí tento stav pořád ještě vyhovuje natolik, že v něm setrvává, tak je to zase jen a jen její věc a vyřešit to může zase jen ona sama... kdyby jí to určitě vadilo víc, že by to už nemohla snést, zkusila by nejspíš se svým mužem promluvit ona sama a dala by mu třeba ultimátum, že buď toho nechá, nebo se rozvede... no tchýni těžko radit, snad jen to, že má svůj život a svůj osud ve svých rukou... zkusila bych se obrátit na nějakou protialkoholní poradnu, kde už konkrétně poradí, co a jak se dá dělat, kam se obrátit a poradí třeba, jak se chovat, když máte doma alkoholika... na netu najdeš takových poraden určitě víc... např. tuhle...
http://www.alkoholik.cz/zavislost/kontakty_na_lecebny_terapetuty/organi…

Takže jediné, co asi můžeš udělat, je omezit s ním styk, klidně bych mu řekla, proč se tak děje a dál to nechala na něm, jestli s tím něco udělá nebo ne... a pokud ne, tak je to sice smutné, ale tvé děti přijdou o dědu a děda o vnoučata... bude to jeho volba, je to jeho život... tohle jsi určitě slyšet nechtěla, je to určitě těžké, ale tak už to někdy bývá...