Už si nevím rady s tchánem, prosím zkuste poradit vy...
Ahoj holky, pro tenhle zápisek jsem si vytvořila nový účet, ona náhoda je blbec a tohle je dost osobní záležitost. Máme problémy s mým tchánem, a to takové, že si rád vypije. Ale ne jako klasický alkoholik, který pije pořád, on má tahy, kdy pije třeba týden v kuse, ale opravdu chlastá, každý den do němoty, přijde domů po čtyřech, vyspí se a druhý den jde zas. Tohle mu vydrží několik dnů, pak se zklidní a zas další 3 měsíce nepije a je to nejlepší manžel, otec dědeček a já nevím co všechno, pod sluncem. Ale prostě chápete, že takovéhle jeho jednání nám nikomu není lhostejné. Už se s ním snažilo mluvit víc lidí, proč tohle dělá, proč tak jedná, jaký k tomu má důvod, nikdy žádný důvod nenašel. Samozřejmě, že za ty roky se tyto situace, kdy pije, stupňují. Když jsme se to o něm dozvěděla, bývalo to jednou, dvakrát do roka, teď po cca 7 letech, co ho znám, je to tak 6x do roka, někdy má i častěji takové dvoudenní tahy. Už fakt nevíme, co s tím. V opilosti půjčuje peníze komukoliv, zve celou hospodu, za týden je schopný utratit i 10, 20 tisíc korun (ne že by na to neměl, ale milionáři to nejsou). Tchýně je fajn, je mi jí líto, je taková hodná, chce všechno tak nějak zvládat, ale už padlo několikrát slovo rozvod, jít by kam měla, ale proč by ona odcházela ze svého domova kvůli nějakému alkoholikovi. Štve mě ještě jedna věc, když tchána přestane chlastání bavit, tak přileze s prosíkem a dárky a vždycky tchýni ukecá a celá rodina se tváří jako že se nic neděje, že se nic nestal oa normálně se s ním baví jako by nic, přitom on dělá takovouhle ostudu a tchýni dost trápí. Mě už to přestává bavit, mám toho fakt po krk ,ale nevím, co mám dělat já sama nebo co poradit tchýni, na koho se obrátit atd. Jaký na to máte názor vy? Já už fakt nevím, já osobně bych ho z fleku vykopla z bytu, ale ona není já a tohle neudělá, jak tomuhle člověku pomoct? Když nepije tak je fakt bezva chlap, je jako Jackil a Hyde, tak bych to řekla...děkuji a hlavně prosím nějakou radu nebo zkušenost, já s alkoholismem a s alkoholikem v okolí žádnou nemám...třeba mám si s ním promluvit já? Nikdy jsem s ním do téhle konfrontace co se týče jeho pití nešla, jinak už s ním mluvila celá rodina, mám apelovat na to, že v žádném případě nedovolím, aby měl takový ochlasta vliv na naše dítě? Nebo co dělat? Děkuji moc všem za vyjádření...
Ahojky, já naštěstí žádnou takovou zkušenost nemám. Nečetla jsem ostatní příspěvky, tak je možné, že už to tu někdo navrhl.
Ale když teda je schopný vždy "přilízt" s dárkem jako omluvou za svojí ženou (tvou tchýní), tak co kdyby mu ona řekla, že buď se půjde léčit nebo rozvod. Zjevně se rozvádět nechce, když se pak vždy kaje, tak by to mohlo možná pomoct. Aspoň to jen zkusit.
Trošku jí chápu. My si říkáme, že bychom ho okamžitě vyrazlili z bytu, ale pokud dokáže být i hodný a milující manžel a dědeček, atd., tak ho ostatní musej mít i rádi. A asi to není tak jednoduché po tolika společných letech za ním zabouchnout dveře a nechat ho se v tom patlat. Asi by dopadl později mnohem hůř.
Kdyby ostatní mlátil, tak je to asi mnohem snadnější, ale takhle ne e.
Četla jsem příběh jedné paní, která manžela neopustila, přesto, že byl alkoholikem. Nakonec se léčit šel a zvládl to a ona je ráda, že to vydržela - říkala, že to slíbila když se brali (v dobrém i zlém).
Držím pěsti ať se to spraví, ať se tchán z těch sr... vyhrabe!
ahoj,uplně ti rozumím já mám taky takového tchána a bydlíme s ním,bohužel se s tím jaksik nic dělat nedá.tchyně ho stále omlouvá. nám nasliboval tolikrát že už nebude pít a vydržel to jen chvíli ,tchyně už byla rozhodnutá že se s ním rozvede a stejně nic.ale tentokrát se s manželem plánujem odstěhovat,opravdu se to nedá vydržet.bydlíme v jednom pokojí,měli jsme si předělávat půdní prostory ale nejde to,bychom z toho zešíleli.manžel ho nenávidí za to co dělá a to tu ani nebudu psát jak se chová když pije,furt trnu hrůzou kdy přijde opilej.stále básní o tom jak tu budem všichni společně bydlet i tchyně atd.jsem zvědavá co bude dělat až jim oznámíme že se budem stěhovat.je to smutné že se odstěhujem už z toho důvodu že kupovali barák aby jsme tu bydleli všichni.ale copak to jde bydlet s alkoholikem kerý si to nikdy nepřizná?
To je těžké... dokud si sám nepřizná, že má problém s pitím a že by měl (a hlavně chtěl) něco s tím dělat, tak se můžete stavět na hlavu a bude to zbytečné... co se týká tchýně, tak bohužel se nedá říct víc, než že je dospělá a svéprávná a pokud jí tento stav pořád ještě vyhovuje natolik, že v něm setrvává, tak je to zase jen a jen její věc a vyřešit to může zase jen ona sama... kdyby jí to určitě vadilo víc, že by to už nemohla snést, zkusila by nejspíš se svým mužem promluvit ona sama a dala by mu třeba ultimátum, že buď toho nechá, nebo se rozvede... no tchýni těžko radit, snad jen to, že má svůj život a svůj osud ve svých rukou... zkusila bych se obrátit na nějakou protialkoholní poradnu, kde už konkrétně poradí, co a jak se dá dělat, kam se obrátit a poradí třeba, jak se chovat, když máte doma alkoholika... na netu najdeš takových poraden určitě víc... např. tuhle...
http://www.alkoholik.cz/zavislost/kontakty_na_lecebny_terapetuty/organi…
Takže jediné, co asi můžeš udělat, je omezit s ním styk, klidně bych mu řekla, proč se tak děje a dál to nechala na něm, jestli s tím něco udělá nebo ne... a pokud ne, tak je to sice smutné, ale tvé děti přijdou o dědu a děda o vnoučata... bude to jeho volba, je to jeho život... tohle jsi určitě slyšet nechtěla, je to určitě těžké, ale tak už to někdy bývá...
In reply to To je těžké... dokud si by Blue Jane
No ultimát a různých výhrůžek už bylo, dokonce i rozvodové papíry ležely na stole, tchýně se i na 14 dnů odstěhovala ke své mamce apod., ale vždy se dali dohromady, těžko se to všechno popisuje, což už všechno bylo a nebylo, ale už jsem níže psala, že s ním opravdu chci omezit kontakt, hlavně kvůli našemu dítku, protože já už toho mám tak akorát dost! Na ty poradny se mrknu, děkuji.
In reply to ... by Vlasta12345
No to je pak blbá situace... když už se nějaké ultimátum dá, tak se má dodržet a splnit, jinak to druhá strana vezme jako plácání vody a nic si z toho nedělá... ty s tím můžeš udělat to, že omezíte styky... tchýni to ovšem zakázat nemůžete, je to její život a její volba... když se mu i od maminky vrátila, tak to on bude brát jako své vítězství a plané výhružky... a nezmění nic, ani si nic nepřipustí, že by měnit měl...
In reply to No to je pak blbá by Blue Jane
Jojo, já to taky říkala, že měla dodržovat ultimátum, styky omezím rozhodně, a ať se klidně všichni postaví na hlavu, jestli se jim to nelíbí, já nevím, proč bych měla ustupovat alkoholikovi, který si dělá co chce... :€\€:
není ve tvých silách vyřešit to. Pokud to on sám řešit nechce, nikdo s tím nic nezmůže, obzvlášť když se v těch střízlivých obdobích chová vzorně a ostatní dělají jako by nic, tím pádem vlastně nemá důvod to řešit, protože z jeho úhlu pohledu nemá žádný problém...
In reply to není ve tvých silách by ha.nka
No ale tak jak mám docílit toho, aby se i ostatní probrali a začali mu dávat najevo, jak se chová? Já vím, že oni už jsou za těch 15 let imunní, ale já ne, čím dýl to trvá, tím víc jsem proti němu založená...
Ahojda, tak já mám zkušenosti takové, že pokud vyloženě nechce on sám, tak s ním nehne nic, ale naprosto vůbec nic. Obávám se, že tato situace, ač není vůbec sama o sobě jednoduchá, má jenom dvě řešení, resp. dvě východiska - za prvé zůstat a v podstatě to snášet, za druhé jít pryč. Ale on sám o sobě se nezmění. Dole jsem četla, že si nechce problém přiznat, tak tím hůř, ale ono to všechno souvisí. Teprve až si dokáže přiznat problém a že on ho má ten problém, tak teprve potom je ta fáze, kdy s tím bude chtít on sám něco dělat. Do té doby bohužel.
Markéta s Marcelkou :k:
In reply to Ahojda, tak já mám by MarkétaT
Máš pravdu, už jsem odpovídala níž, co chci udělat a pokud s ním nehne ani jediné vnouče a že já mu ho prostě nepůjčím, dokud s tím nezačne něco dělat, tak už fak nevím. Je mi líto, že naše malé přijde o dědu, který je střízlivý fakt skvělý děda, ale prostě nechci, aby mělo před sebou takovýhle vzor... :n:
Tak tuhle situaci přeně znám..skoro tchán je to stejný a když sme bydleli ještě u nich v baráku tak sem z toho šílela..kolikrát když lezl domů tak řval před barákem a když mi tam spalo tříměsíční dítě, tak to byla fakt válka nervů..zkoušelo se to domluvala, promlouváním do duše, dokonce chlap už na něj jednou vletěl a hodil ho na postel a dal mu facku(ne že by ho zmlátil nebo mu dal pěstí),ale fakt to už bylo neúnosný..takže bohužel v tomhle neporadím, jelikož chlap začíná bejt to stejný jako jeho tatínek..neví kdy má dost a je schopnej propít celej víkend :\/: a poak jak píšeš, příde s prosíkem a v tomhle zase chápu tvoji tchýni, jelikož já byla už kolikrát sbalená,ale prostě s tím člověkem tě něco pojí a nedovedeš odejít a věř tomu že ty bys taky neodešla...tak promiň že ti neporadím :\/: jen ti chci říct že držím pěsti a pokud se ti tchána povede dostat k odborníkovi tak mi pak napiš způsob jakým se ti to povedlo..přeju pevný nervy
In reply to Tak tuhle situaci přeně by Nikky
No je fakt, že se taky bojím, aby manžel jednou taky nezačal, ale já mu to tak hážu před nos, že si myslím, že nezačne, jeho vlastní táta je mu odporný, když takhle pije, taky už došlo na pěsti, když ještě bydlel doma, jinak to nešlo jednou vyřešit. Já osobně si myslím, že bych manžela vyhodila, kdyby takhle začal, protože já alkoholika nesnesu, nikdy jsem neměla s žádným problém, ale mám z nich prostě hrůzu a strach a nevím proč, prostě jak je někde alkoholik, na zábavě, oslavě, klidím se pryč, takže já bych prostě nemohla sedět doma a trnout, kdy a v jakém stavu, by přišel. :€\€: No uvidíme, co se s tím dá nebo nedá dělat, ale dokud si ten problém nepřizná, tak asi nic, ale já už jsem rozhodnutá mu při první možné jeho střízlivé chvíli říct, že nedovolím, aby jeho první vnouče přišlo do kontaktu s takovým člověkem, jakým je on, ať už má pijícké nebo střízlivé období a odmítám tam chodit. Už jsme se zařekla a řeknu to i tchýni, že ona má dveře u nás otevřené a kldině budem jezdit s ní k manželově babičce, která bydlí ve stejném městě, ale k nim do bytu prostě nejdu a nechci, aby tchán vídal naše dítě. Jestli ho tohle ndonutí, se nad sebou zamyslet, tak už pak nevím... :€\€:
In reply to ... by Vlasta12345
chlap otce za tohle taky nesnáší a bohužel se mu začíná podobat..tohle právě nechápu zase já.u jednoho to nesnáší a sám to dělá..taky sem už přišla s tím že by nevídal Domču,ale na tohle zas nepřistoupil chlap a bylo celkem zle okolo toho..a ono by to bylo stejně jendo, jelikož on má miláčka od chlapovího bráchy a jiný vnoučata ho nezajímaj(viděl ho tak asi 4x za rok a půl)...ale u vás je to asi určitě jiný a chlap ti to zřejmě odkejve podle toho co píšeš..je smutný že dítě příde o dědu,ale možná to bude zrovna to, co ho donutí s tím něco udělat..
In reply to chlap otce za tohle taky by Nikky
Já myslím, že odkýve, už se na to taky nemůže dívat, co se děje, uvidím, ale jsem rozhodnutá...
No já myslím, že pokud by se s ním dalo mluvit a chtěl to řešit, mělo by se tohle nést přes odborníka. Asi už je tak nějak zvyklý od vás. Možná to ani nebere jako názor. Třeba slovo nezávislého, který ani jednoho nezná, by pomohlo. Určitě tohle alkoholismus je. Možná ještě horší, že to takhle táhne až do němoty na několik dní. Bude se to stupňovat. Alkoholik není jen ten co si dá pravidelně každý den. On si vlastně pravidelně taky dá. Přeji hodně štěstí, aby se to vyřešilo.....
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Ahoj Vlasti, můžu se k tomu vyjádřit z vlsatní zkušenosti. U mě se tedy jedná o tátu, ne o tchána, o to víc to bolí. Táta byl ve válce v Bosně a myslíme si že je to asi nějaké trauma po válce, někdy tehdy to začlo. Bylo to občasné upíjení ale poslední dobou kdy máma onemocněla začal pít hodně. On je prostě člověk který své problémy s ostatními neřeší a ta když si s nimi neumí rady řeší to asi takhle. Taky jsem měla tendence to řešit, obrátila jsem si i na klub anonymních alkoholiků aby mi poradili jak na něj ale řekli mi že to nemá cenu se tím ničit, že nemůžu za něj přestat pít, musí chtít on. Já mu můžu jedině pomoct padnout na hubu aby to chtěl udělat. Přišlo mi to fakt drsné, nejdřív jsem šla na to po dobrém a posílala mu odkazy na tyto kluby a články a tak, vždy reagoval docela pozitivně ale stejně s tím nic nedělal. I když už máma jednou tekla k nám a on s brekem sliboval že už to nikdy neudělá tak pil opět. Ve mě se něco zlomilo, už ten vztah prostě není jako dřív i když ho mám pořád moc ráda ale už to nelze vrátit zpět, ta důvěra už není taková. Dala jsem mu ultimátum že pokud nepřestane pít tak svého vnuka neuvidí. Je to drsné ale nestojí to ani mě za ty nervy a strach. No, vydržela jsem to několik měsíců a když měl teď narozeniny tak jsme tam jeli. Sice prý nepije od ledna ale stejně pořád nebyl alespoň u psychiatra na ambulantní léčbu, když nechce na ústavní. To nestačí přestat pít, je potřeba přijít na důvod a spuštěč. A taky mě dostala věta "Že přestal pít kvůli tomu aby byl klid v rodině" takže ani u nás není vyhráno. Dokud není motiv to, že si uvědomí že hlavně jemu to dělá zle, tak se k tomu vrátí. :( Pořád doufám že to jednou bude dobré ale asi to bude běh na dlouhou trať. Rodiče byslí 550 km od nás takže to stejně moc neovlyvním a jak jsem se utvrdila tak mě táta pořád bere "jen jako dcveru" a má názory či připomínky, i když míněné dobře, prostě nebere a bere to jako drzost... :( Takže jsem Ti moc neporadila, asi jen to, že i když je to moc těžké, možná na nějakou dobu odstřihnout vztahy (tchýně může přijít třeba sama nebo jí vysvětlit proč a jak) a říct mu proč a co vám vadí. Ty se hlavně soustřeď na svou rodinu, svého manžela a syna. Tohle za něj prostě nevyřešíš... :€\€: