vi-ki

25.04.2011

Ahoj všem, :)
je to už pár měsíců, co jsem psala a tak nějak si stěžovala na život :€z€: . Dnes je tomu naopak. Spousta věcí se k lepšímu změnila. :k: Nikdy jsem neměla moc kamarádek, tak že se nezlobte, že se dnes zase vypíši. Tenkrát jsem psala,že jsme s přítelem uvažovali pomalu o tom, že by jsme chtěli založit rodinu, ale protože jsme pro to neměli moc dobré podmínky hlavně z finančních důvodů a bydlení, nakonec samozřejmě k snažení nedošlo. Navíc, sice na jednu stranu to chápu, ale na druhou stranu slyším tik tak tik tak, chce přítel dodělat úplně byt v baráku( úplná katastrofa to není ale zázrak taky ne, jenomže podle jeho plánů by to mohlo taky trvat tři roky, času moc není a penez na rozdávání taky ne, finančně bylo mnohem hůř, ale ted už si žijeme moc dobře, ale přestavby baráku jsou drahá záležitost, a půjčku nechce). V období Vánoc, to bylo ještě horší, našli mi nějaký útvar na štítné žláze, tak že začal kolotoč s doktory. Vše dobře dopadlo. Aby toho nebylo málo, tak mi koncem ledna našli pro změnu útvar na prsu, tak že začal, další ještě horší kolotoč. Naštěstí vše taky vše dopadlo dobře. A pak přišla změna. Našla jsem si práci. Už to bude pomalu tři měsíce, co vydělávám. Za týden mi uplyne zkušební doba a budu zaměstnaná na dobu neurčitou. Přítel začal podnikat, tak že i finanční situlace se změnila. konečně si začínáme opravovat i patro baráčku, máme už konečně ložnici. ale tot je zatím vše, kuchyně pořád společná s rodiči, obyvák žádný, koupelna nouzovka. nechci to zakřiknout, ale že by jsme si o tom mohli už zase promluvit ?? Přítel chce tedy dodělat ten byt, ale jak už jsme psala to může taky trvat dlouho. tak nevím.nechci talčit ale na nějaké pocity by se mělo dát. už se jenom bojím, že kdybychom už doopravdy o tom uvažovali, nebude to jednoduché, mamina 3x o dítě přišla, do doby než měla mě - 1x to byl samovolný potrat a 2x musela na interupci díky velikému postižení dítěte, a pak něž měla bráchu tak ještě jednou prodělala samovolný potrat, tak snad nebudu mít podobný problémy, moc děkuji těm, kteří si to přečetli, :+^*: :+^*: :+^*: člověk to potřebuje někomu říci :call: , Ahojky :ooo:

Kliknutím vložíte smajlíky:
29.11.2010

Ahoj holky, potřebuji se strašně vyspovída :( t. Poslední dobou se mi nic nedaří podle plánu a tak na mě přichází nějaká ta depka :\\: . Moc často sem nepíši, spíše jen pročítám stránky, tak mi to psaní možná dnes pomůže. O co tedy jde. Bude mi 21 let, rok jsem chodila na VŠ, ale nedařilo se a nebavilo mě to. tak že jsem po roce skončila. Už to bude pomalu 5 měsíců. Od té doby Jde vše od devtíti k pět :€z€: i. Práci jsem od té doby nenašla. tak že jsem na pracáku, samozřejmě bez jakékoliv podpory, a protože zatím bydlím u otce( který má více jak hodně dobrou výplatu), tak se mě ani žádné příspěvky netýkají. problém u mě s prací je, že všude chtějí praxi, a kde ji mám s maturitou sehnat? Když už jsem mohla mít práci, tak kvůli zdravotním problémum mě nevzal :w: i. Chtěli bychom s přítelem miminko. Ale bojíme se finanční stránky, tak že to zatím nezkoušíme. přítel nic moc nevydělává, a navíc více jak půlku dá na zaplacení pohledávek, tak že nám zbyde asi tak pro dva lidi na měsíc 5000,- . Všichni mi říkají at s mimim počkám, ale nekdo ten pocit možná zná, jako by mi už tikali hodiny, máme v rodině hodně problémy s rakovinou spodku mojí mamce a oběma babičkám byla rakovina objevena cca ve 30-ti, a následně potom odebrán celý spodek. mama potom následně umřela. nakonec i babička. Tak že mám strach, aby vše nedopadlo špatně.......... plánuji velkou rpodinu. Nikdo mě v okolí nechápe, většinu kamárádek mám straších a přesto žádná z nich toto nechápe, díte zatím nechtějí ani náhodou. :devil: Moc děkuji všem co to dočetli do konce, potřebovala jsem to někomu říc, třeba mě někdo pochopí, ještě jednou děkuji :+^*:

Kliknutím vložíte smajlíky:

já tě chápu a možná bych ve tvé situaci taky takhle uvažovala, ale třeba počkala pár měsíců než se vám zlepší finanční situace, třeba aby jste něco našetřili a tak... a táta by ti nepomohl sehnat práci? určitě bych se taky poradila se svým Dr. a chodila na častější kontroly. Moc ti přeju, aby se to všechno v dobré obrátilo :c:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

děkuji Vám za odpověd, potřebovala jsem to slyšet, na pravidelné kontroly chodím min 4x do roka, s doktorem jsem už o tom mluvila a řekl že by mi tak do dvou let určitě první dítě velice doporučoval. Vím že je dítě finančně náročné, proto do toho nejdu jen tak bez hlavě, ale pomalu nemyslím na nic jiného, je to k zbláznění, musím najít nějakou tu práci...........Tata i přítel mi taky pomáhají hledat práci, máme rozhozený sítě na hodně místech, ale mám ekologickou školu a nejde to tak jak jsem si představovala, bud chtějí praxi několik let nebo vejšku a na tu jsem zjistila že nemám, tak že chodím pořád na pohovory všude píši, tak snad už něco vyjde, zkoušela jsem i na pokladnu ale to chtěli jen brigádně a to pro mě že jsem na pracáku nebylo výhodné, bych si musela vydělat do 4000,- hrubého a to bych pomalu projezdila :( ...............

In reply to by vi-ki

Tak já tě s tou prací možná trochu uklidním. Většinou to bývá tak, že člověk prostě musí vzít nějakou práci (byť by to nebylo přesně podle jeho představ) a pak se najednou vyhrnou další nabídky. U mě to takhle fungovalo vždycky. Jinak 1. práci jsem našla až po 11 měsících a to už jsem šla na pohovor, byla jsem taková mouchy snězte si mě a jenom jsem říkala, že to prostě zkusím a ono to vyšlo. Do té doby jsem se všude culila a snažila se, jak to šlo... :s: Takže nevěš hlavu, ta práce přijde! Zatím vezmi něco méně atraktivního a uvidíš!
S tím mimi je to krapet složitější. Neznamená, že když máte tuhle diagnózu v rodině, že to nutně musí potkat i tebe. Záleží také na tvém přístupu k životu - nedusit v sobě křivdy, snažit se myslet pozitivně, ventilovat pocity...Jinak proti rakovině děložního čípku se dá snad už dnes taky očkovat, ne? Já nemám bližší info, takže nevím, jestli se má očkovat jen v pubertě nebo to má význam i později...Poptala bych se Dr. (pokud jsi to tedy už neudělala...). Takže držím pěstičky a určitě to bude ok, neboj! ;)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Jj, rozumím. Vzpomněla jsem si, že o tom dávali nějaký dokument. Jinak nevěš fakt hlavu! Myšlení má, podle mnoha lit. zdrojů, souvislost s rakovinou. Trochu jsem se zabývala psychologií a vazbou mezi tělem a myšlením a osobně vyzkoušela, že to není jenom něčí výmysl. Docela pěkně o tom píše např. Louise Le Hay v knize Síla je ve Vás, která se zabývá pozitivním myšlením a sama měla rakovinu. Pokud tě to zajímá, doporučuju... :)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

očkování jsem dostala cca před rokem( nedávno jsem dostala poslední vakcínu), ale doktor taky říkal že to je spíše v mém věku na zmírnění, či zpomalení příznaků, páč jsem od 16 let sexuálně aktivní. Jinak je jasné že to nemusím na 100% mýt, ale když to víte je to zvláštní pocit, samozřejmě že si to nepřipouští, nedebatuji o tom každý den, jen jsem se snažila vysvětlit proč mám takové pocity. Jen to na mě ted nějak dopadlo a potřebovala jsem to někomu říc, někomu jinému než mým nechápavým a odsuzujícím kamarádkám či přítelovi, je to složité když vyrůstám od puberty bez matky a o některých věcech se s otcem at je jakkoliv super nedá hovořit

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky