strašno moc děkuji za slova útěch y a povzbuzení...Víte já nikdy nebyla slaboch a nebo se snažila bojovat a na život se dívala optimisticky...Ale mám pocit, že každý máme naloženo určitý počet sraček (pardon).. jako v životě, ale mě se zdá, že já jich mám teda mega moooooooooooooooc!!!!Takže jen pro info kdo to neví...
Před víc než 5 lety mi zemřel tatínek (rakovina plic a metastázy do jater,hlavy atd.)..táta byl můj vzor a moje všechno, moc pro mě znamenal...Zemřel nám doma..nedali jsem ho do nemocnice!
PAk jsem onemocněla já, asi rok po tom co zemřel taťka..Byla jsem skoro v polovině těhotenství a začala jsem mít problémy dýchat a hrozně jsem kašlala, měla uzlinu na krku..3 týdny nespala..nemohla jsem..Nikdo mi neřekl co mi je..jen mě okamžite převezli do Fakultní nemocnice do Brna..TAm mi řekli, že mám rakovinu a že musím dát dítě pryč..Já řekal, že né!!!Jenže pak mi brali vzorky, nic nemohli zjistit..nakonec mi museli otevřít hrudník..masa 13*10*15 cm..vzali vzorek na stanovení léčby a pak i miminko (Zdeněčka)..byla jsem 7 dní v úmělém spánku, už to vypadalo, že umřu (trombóza a a všechno!)..ale nakonec se podařilo mě zachránit...Takže další šok, miminko pryč..léčba na půl roku..chemoterapie a ozařování...Zabojovala Jsem a dostala se z toho!Myslela jsem jen na to, že musím mít další děti..To byl můj motor...I když, když mně vzbudili tak jsem odmítala léčbu a tak, ale psycjhika byla hodně špatná, to se dalo čekat!Měla jsem teda rakovinu-lymfom!
Byla jsem po léčbě a všechny výsledky ok!Takže hurá do dalšího dítka..Menstruaci jsem kupodivu měla celou dobu léčby..Otěhotněla jsem okamžitě..Ale co se nestalo, ve 24. týdnu mi odtekla plodová voda..Měla jsem strach co bude, jela do porodnice..TAm nakonec byla dalších 5 a půl týdne a bojovala jsem za Tadeáška, kterého jsem měla v bříšku, i když bez vody..Narodil se ve 29.týdnu (císařem). Takže jsem vozila mlíčko a každý den jezdila za ním..Po 5. týdnech jsem si ho pak vezla domů..do roku cvičila vojtovku a malý je naštěstí zcela ok a zdraví!!!
Pak zase onemocněla rakovinou máti..taky lymfom a léčba podobně jako já..Jezdila taky do Brna a zvládla to nakonec taky dobře..taky je v remisi!
Potom jsem se rozváděla, stěhovala k novému partnerovi a pak jsme opravovali dům...Tadeášek měl asi rok..Čekala jsem Honzíka a měsíc před porodem jsme se s Honzou brali...po porodu jsem jezdila skládat nábytek a pak jsme se stěhovali do opraveného domu...Pořídili jsem si zvířátka a já makala kolem nich...To mě bavilo a baví..Jenže s Honzou už to nebylo ok, změnil se!!!
V létě jsem zase otěhotněla a bohužel v 10.týdnu zase potratila...Takže další hrůza a tohle mě asi dostalo nejvíc za všeho..asi už ty moje nervy neměly další sílu nevím..A vztah s Honzou šel úplně do kytek..Změnil se šíleně, začal se chovat sobecky, protivně, nervoval se pořád.. a mě taky, nemluvě o dětech...
No po 3 měsích od potratu jsem konečně znova otěhotněla a Teodorek mi dal v těhotenství asi nejvíc zabrat a nakonec jsem ještě i přenášela..Porod byl v celku rychlý , ale nejvíc jsem ho prožívala..Celé těhu jsem tušila, že se něco stane..byl u mě v bříšku já furt sledovala, jestli kopká a pak se bála jestli se mu něco nestane při porodu..prostě jsem měla pořád to tušení...A vidíte..stalo se, ale tohle jsem vážně nečekala!!! Honza mě trápil celé těhotenství a ještě i u porodu, to jsem ho vyhodila!Celou dobu jsem se mu snažila vysvětlit jak se k nám má chovat a co je v životě důležité a že peníze nejsou všechno..Nechtěl to chápat..Víte je to asi boží trest..ten malý to viděl a nechtěl dál..Musel nám ukázat cestu..Hlavně Honzovi!A ono to funguje..Honza se pořád omlouvá a snaží se..Je opravdu skvělý..dost ho to vzalo, ale proč se tohle muselo stát, aby si to uvědomil..To mu nemohlo dojít dřív!!!Co jsme v klidu a Honza se snaží tak se malý v nemocnici moc zlepšuje...Takže to asi opravdu takhle muselo být..Tchýně nám tehdy volala a říkala, že malý je velký bojovník, ale my si to musíme vyříkat a změnit se, aby se chtěl vrátit mezi nás..A ono to funguje!Tak doufám, že se teda vrátí úplně, už se na něj moc těšíme a vše mu chystáme..Pořád odstříkávám mlíčko, mám plný mražák..Teo už dostává od včera mlíčko, do žalůdku sondičkou a tráví ho skvěle..Už není nehybný, spánek teda zatím trvá..ale jemně hýbal pusenkou a víčky a taky trošku hlavičkou...Jezdíme tam obden a možná budeme muset už i častěji...Pan dr. říkal, že ho možná už odpojí z oscilátoru..to je stroj na vymývaní těch plic, kvůli tomu oxidu uhličitému..takže mu postupně stahují, ten průplach a dneska možná odpojí zcela..říkal, že na to přístroji i záleží za jak dlouho ho probudí úplně..Tak doufám, že brzo a že s ním už brzy budu v nemocnici..Moc mi chybí..Ale včera jsme byli vážně šťastní..malý opravdu bojuje skvěle a za trěch pět dní udělal obrovský pokrok...Ventilací dostává už jen 40%-ní kyslík a udržuje si saturaci stále na 99%..huráááááááá
Tak to jen pro ty kdo neví jaký jsem měla život a čím jsem si vším musela projít..Nechci si vůbec ztěžovat, ale musíte pochopit, že už je toho na mě všeho hodně..Co se to kolem mě pořád děje!Ono asi všechno zlé je pro něco dobré, vždycky jsem teda na to přišla, že to tak je...A vždycky je tu někdo kdo je na tom mnohem hůř!
Víte ještě se i snažím dodávat sílu těm co jsou v léčbě nebo po léčbě rakoviny a mají strach, že nebudou mít děti..proto jsem teda jela i dělat ty fotky k Sáře Saudové, přes celou republiku (s manželem, 3 dětmi a velkým bříškem)...Fotky už cestují po celé republice a dodávají sílu nemocným...Kalendář má vyjít na příští rok!
TAk holky, ještě jednou strašně moc děkuji a další info budu podávat pořád...Mám vás moc ráda!!!!!!!!!!! :k: :h: