Já se vůbec nezlobím. Já jsem malou ,,kojila´´ plně 6 týdnů. Ale už asi 7den po porodu, začala prso odmítat. Potáhla párkrát a pak začala hrozně plakat, ale vážně hrozně a prso nechtěla. Nikdy nepila déle než minutu nebo dvě..Tahle jsem ji zkoušela přikládat pořád, v noci se budila po hodině, někdy po půl hod., prostě aby si aspoň cucla, když jsem ji vážila, nikdy to nebylo víc jak 20ml... Malá pořád křičela, měla tmavé čůránky a já nevěděla, co sní. Mlíko mi stříkalo samo, kolik jsem ho měla....No radila jsem se s laktačními poradkyněmi, s dětskými lékaři, všichni chtěli ukázat, jak kojím....jedni říkali, že to nikdy v životě neviděli, druzí že má GERD- neboli tichý reflux...na kardiu se o tom nikdy nezmínili. Potom jednou na vyšetření doktorka psala zprávu a povídá, takže jaké mlíko dáváte? A já, no já kojím...A ona, cože? Vy kojíte? A já ano, tedy nejde nám to vůbec... malá vůbec nechce,ale snažím se!...Dali malou na váhu a zjistili, že ve dvou měsících byla na své porodní váze a začal kolotoč...Proč malou kojíte? Tyto děti nemůžou být kojené, nezvládnou to, nemají na to sílu. Představte si, že běžíte maraton na samém konci závodu a u toho objedváte řízek..... je to šílený nápor! Musíte dát malé lahev, pokud to zvládne. A předepíšeme vám výživu speciální- už nevím, jak se to jmenovalo- jenže malá nemohla tahat ani z lahve. Zkoušeli jsme všechny dudlíky, které se prodávají, od malé dírky až po díru na kaši. U té velké zvládla vypít těch 20ml a pak nemohla popadnout dech a to už měla pít tu 100-ku, 120-ku....když to viděli na kardiu, tak že si ji tam musí nechat na výživu sondou do žaludku a že tam bude až do operace. Tak to jsem odmítla a podepsala jsem prohlášení, že do ní musím dostat min. 100-ku 5x denně a že budeme chodit obden na vyšetření....Takže krmení lžičkou...bylo to tak hrozný, že už na to nechci ani vzpomínat. Malá začala přibírat a na kardiu mě chválili, že je to zázrak a jak to dělám, že mají zkušenosti s rodičema, co je na kolena prosí, aby udělali operaci, že to nezvládají psychicky a nemají na to nervy.....já si taky vduchu říkala, že na to nemám nervy, ale co mi zbývalo.... pořád mi opakovali, nebojte, malá po operaci začne jíst! To bude tak strašný rozdíl, že tomu ani neuveříte. ty děti po operaci úplně ožijí!!!... Přiznám se, že jsem tomu ani trochu neveřila! Protože malá měla tak vybudovaný odpor k jídlu, že když jsem ji dala bryndák, tak začala tak ječet, že jsem ji musela prvně uklidnit, protože se nemohla nadechnout. Žila jsem v představě, že už nikdy nebude normálně jíst z lahve a já se z toho zblázním. Ale prostě ti doktoři měli pravdu! Malá začala pomalinku cucat už na jipce-asi tak 40ml, víc nechtěla, ale postupně se to zvyšovalo a zvyšovalo. No teď ve 4měsících a něco by měla vypít tu 180-ku a vypije jak kdy, tu 100-ku až 130-ku, když dáváme často odpočinout! Takže je to opravdu zázrak, ale po operaci opravdu sama pije. Zkouším ji přikládat pomalu k prsu, protože pořád tam mám trochu mlíka, ale prso nechce ani vidět. To nevím proč....jen uvidí, že jí ho chci dát do pusy a začně křičet....ale z lahvičky pije s odpočinkem už krásně!

děkuju za obsáhlý vysvětlení, u čtení mě úplně mrazilo, co všechno jste si museli zkusit!, co ta prďolinka malá musela prožívat za muka :r: Ani jsem nevěděla, že něco takovýho existuje, ty určitě taky, dokud to nepostihlo vás samotný :\/: , že? Ani se nedivím, že jsi nevěřila v zlepšení, to co jste zažívali je srdcervoucí, člověk se pak úplně bojí věřit, že jednou to musí skončit a přijít něco lepšího, bojí se proto, aby nebyl zklamaný, když by to náhodou nevyšlo.... To je strašně dobře, že už teďka papká, snad už se to teď bude jen a jen zlepšovat, aby Aninka nabrala sílu a všechno nakonec dobře dopadlo a tohle období - kéž by jednou bylo jen dávnou minulostí!
Ta vada srdíčka, tedy to co měla Aninka, se jmenuje tichý reflux? Něco v tom srdíčku bylo špatně, proto jí to papáníčko tolik zmáhalo? Tou operací to spravili nebo odstranili, aby už se mohla aspoň trošku napapat, aby mohla sát?
Jste opravdu statečné, dokázaly jste toho strašně moc, máte můj obdiv, hlavně ty! - a opět se potvrdilo jedno staré rčení - ŽENA, KDYŽ JDE O DÍTĚ, PROTI VODĚ, UTÁHNE TŘI LODĚ! Opravdu vám přeju už jen to nejlepší!

Nenene, tichý reflux to není. To si mysleli dětští doktoři, když nejedla. To je problém s jícnem. Aninka měla kombinovanou vrozenou vývojovou srdeční vadu... Měla 2 defekty komorového septa velice významné velikostí - dětské srdíčko měří asi 3-4 cm a defekt měla 1,4cm...no hrůza prý!, 5 defektů síňového septa, středně významné- ty ji tam museli nechat- neměli by ji dělat ale zle, měla vydutou dučej, stenózu plicnice- má kvůli tomu hodně prokrvené plíce a zvětšené, stenózu aorty, potom měla nekolik defektů muskulárních..... Má zvětšená játra, ale to je u těchto defektů normální, protože srdíčko dělá velkou zátěž na orgány....to by se jí mělo spravit. Zatím bere diuretika, kalium chloratum a digoxin na srdce...taková malá snídaně po ránu, fůjtablová.... a takto probíhá operace:

V případě velkého defektu se musí uzavřít chirurgicky. Provádí se v mimotělním oběhu - na otevřeném srdci. Tyto dva termíny, které mají stejný význam, označují typ operace srdce, při které je činnost srdeční zcela zastavena a funkci srdeční pumpy přejímá přístroj, který nejen dodává krev do těla všem orgánům, ale zároveň zajišťuje i její okysličování. Současně je snižována teplota dodávané krve a tím je celý organismus ochlazován. Snižují se tak potřeby živin u všech tkání. Takto zabezpečená dodávka krve chrání v nejvyšší možné míře orgány během operace a současně umožňuje chirurgům pracovat na rekonstrukci srdeční vady. Po operaci je celý organismus postupně ohříván, v srdci se obnovuje jeho vlastní rytmus, nebo je srdeční sval elektricky vybuzen (stimulován) a postupně přebírá svojí funkci, zatímco podíl umělé pumpy - mimotělního oběhu klesá až do úplného odpojení. K srdci proniká chirurg obvykle středem hrudníku proříznutím hrudní kosti. Operace v mimotělním oběhu trvá většinou 4-8 hodin v závislosti na obtížnosti výkonu. Při léčbě většiny vrozených srdečních vad se používá tento typ operace.

tý jo, už ani nevím, co psát, pořád bych se opakovala.... opravdu smekám, takový malý tělíčko a tolik trápení a bolesti :r: , tolik nervů, strachu.... těžko je mi na to myslet, na to to zažít! :h: Fakt mi došly slova, teď tu sedím a přemýšlim, co bych ještě napsala, ale nic mě nenapadá... jen pořád dokola, že vám přeju jen to nejlepší, hodně síly a zdravíčka pro Ani!

A když je to vrozená vv, jakpak to, že na to nepřišli dřív, při kontrolách utz?

To já nevím....dnes a denně jsme se ptali sami sebe, co jsme udělali špatně v těhotenství, jestli jsme to mohli nějak ovlivnit nebo tomu zabránit...Když jsem otěhotněla a ještě jsem to nevěděla, tak jsem byla na zubním, kde jsem kvůli čištění kanálků dostala 4 umrtvující injekce...nebo to mohl způsobit Torecan v kapačkách, když jsem ležela v těhotenství v nemoc. ?? Fakt nad tím pořád přemýšlím....V těhotenství je to zjistitelné. Na velkém UTZ ve 20.týdnu...já na něm byla...dokonce několikrát i srdce prohlíželi a máme i video toho srdíčka...možná by nebylo špatné to ukázat nějakému kardiologovi, jestli to tam vidí....Oni na nic nepřišli, nic mi neřekli....Až když nás propouštěli z porodnice, to jsme místo domů jeli rovnou do dětské a ještě jsme si mysleli, že to snad nic nebude...když jsem se jich zeptala, jestli je to dědičné, tak že neví...že vlastně neví, co tuto vadu způsobuje, že by to byly jen spekulace.....Ale teprve až v Motole jsem jsem uvědomila, kolik dětiček v celé ČR má problémy se srdíčkem.....je to fakt hodně. A víš čeho jsem si všimla? Že v převážné většině jsou tam holčičky!!! I u nás na kradiu v Brně jsou vždy v čekárně jen holky...chlapečka tam vidíš tak jednoho a to jen někdy..... Já jsem hlavně šťastná, že se to dalo operovat a že nebude mít trvalé následky...protože příběhy některých malých miminek jsou daleko, daleko horší a nedají se snad ani číst... To pak mají můj obrovský obdiv, že to zvládli všichni!