přesně tak nějak se te´d cítím.. přesně jak píšeš... jeden den to je dobrý a druhej den. ne...
tu šťávu vyzkouším.., byla jsem zvyklá pít kafe, to teď nemůžu .. teda dr. mi řekla že jenom když se budu cítit hodně unavená.. mám dost nízkej tlak... no je to boj.....-) ale asi to za to stojí neéé??..:-()

mít dost energie, tak od 6. do 10.tt bych vyrazila dveře s každým, kdo mi řekl, že to za to stojí
já měla v tom 6.tt dny, kdy jsem třeba vypila půl hrnku čaje za celý den a víc prostě nešlo a s jídlem jsem to měla tak, že když jsem se podívala na cokoli k snědku, tak jsem nebyla schopná dát to do pusy, hlad byl šílenej, ale hlava si postavila hlavu a nešlo to... pak mi dr. řekla, že jestli nebudu pít, pošle mě do nemocnice, a to se manželovi tak nelíbilo, že nade mnou stál tak dlouho, dokud jsem něco nesnědla. Většinou jsem šla tak za půl hoďky za hoďku zvracet, ale něco ve mě zůstalo, takže jsem to nakonec vybojovala. Ale představa, že bych to měla zažít ještě jednou a přitom zvládnout péči o dvouletý dítko, mě teda děsí.

tak to teda klobouk dolu.. to sis to taky pěkně užila...ach jo .. mě teda řekni.. jak to ty ženksý máj zvládnout....:-))
no muj muž je zlatíčko.. neustále kolem mě poskakuje...(to víš naše první... těhotenství....-)) a vaří mi čaje.. to já něco sním.. ale pak to vyzvracím.. takže taky toho do sebe moc nervu.. ale piju dost.. protože se mě zdá že se mě pak ta hlava tolik nerozkočí...:-)) ale když mám ty křeče tak bych teda taky zabíjela..., proto ani nevím jestli se mám radovat nebo ne...:-)ú a tak máš jedno? nebo už to druhý?.. já bych chtěla určitě min. dvě.. ale jestli ty bolesti brzo nepřejdou .. tak nad tím budu vážně uvažovat....-)))))))

já mám naštěstí taky zlatýho chlapa, bez něj bych těhotná být nemohla :n: občas si říkám, že kdyby byl těhotnej on, tak bych o něj snad ani neuměla pečovat tak hezky, jako pečuje on o mě...
já bych právě hrozně nerada skončila u jedináčka, ani ne tak z obavy, že by byl rozmazlenej, ale spíš z vědomí, že sama bych jedináček být nechtěla (mám bráchu a můj má dokonce dva sourozence, tchýně byla jedináček a dodneška jí to trápí) jenže těhotná jsem potřetí (dvakrát to bohužel nedopadlo) a těhotenství od těhotenství snáším první trimestr čím dál hůř. Moje doktorka říká, že těhunevlonosti jsou hodně o psychice, tak třeba až konečně jedno dítě budu doma mít, tak to další těhotenství nebudu tak prožívat...