to mě mrzí, že to ještě není lepší. Já jak překypovala hormonama v druhém těhotenství, tak jsem čekala, že to šestinedělí bude taky děs, ale zatím musím zaklepat, že jediný co jsem opravdu nedávala, byl pobyt v porodnici, doma sice sem tam nějaká depka je, ale není to nic hroznýho a moc bych ti přála, aby se tě to pustilo ještě před koncem šestinedělka :( Terezka je jak kdy, ale převážně je to tedy hodné miminko, nejvíc pláčeme asi až večer a dneska i v noci. Tím jak je hodná a ve dne hodně spinká, tak tak nějak stíhám, ale věřím, že když ti Ondrášek převážně pláče, tak je to o to těžší. Ale víc mi občas dává zabrat Laura, snad se dnes až se Terinka nají dostaneme ven s kamarádkou a její holčičkou, aby si taky Laura s někým chvilku pohrála a vyběhala se, i když počasí tam asi není nic moc. Jinak já si snažím si Terezku alespoň trochu vychutnat, jasný že se těším, až bude trochu větší, ale na druhou stranu je to moje poslední miminko a už pak nikdy si takový uplakaný uzlíček(vlastní) nepochovám a vím, že budu "závidět" čerstvým maminkám kolem. Budu držet palečky, aby se ti kluci navzájem nebudili, já jsem v tomhle trošku větší cíťa, takže Terezku určitě ještě dlouho k Lauře dávat nebudu, navíc by to bylo asi "peklo", protože i teď kolikrát Lauru vzbudí a ta se hned napáskuje k nám, takže soukromí taky nic moc, ale nějak to snad přežijeme, uteče to jako voda a děti budou větší :)

Nejsi hrozná, prostě ti asi víc lítají ty hormony, já při prvním šestinedělí byla prý vloženě na pěst, tak si to asi umíš představit. No a jinak já taky na Lauru občas pěkně zařvu, ječela jsem na ní už když jsem byla těhotná jak jsem byla pořád nervní, jenže ona mě má už na háku, ale někdy si taky uvědomím, že to asi přeháním. Špatná matka určitě nejseš, jen je toho na tebe prostě moc, když se ti najednou několikrát do noci místo jednoho dítěte budí dvě, tak to taky není žádná legrace :( Neboj se a hlavně si neříkej takovéhle ošklivosti, uvidíš že se to opravdu časem zpraví, opravdu to uteče a mrňousové už budou trošku větší ;)

mě švagrová vyprávěla, že její kamarádka v šestinedělí pořád brečela a přitom neměla proč. Prostě jí třeba někdo jen zavolal, ona zvedla telefon a prý začala hned "řvát". Někdo to tak prostě má. Některé maminky se prý doslova psychycky zhroutí. Zkoušela si povídat si o svých pocitech s manželem?Důležité je, že v něm máš oporu. Zkuste si o víkendu, když budou oba kluci spát, vyhradit fakt čas jen pro sebe. Zkus na chvilku nemyslet na to, co máš ještě stihnout.Uvidíš, jednou se tomu budeš "smát" :)

Tak to je mi líto, že prožíváš takovéhle šestinedělí. To sis asi ani nepředstavila jak to může být, co? Já stále čekám a doufám, že to bude v pohodě :-) V pátek jsme byli na registraci v porodnici a místo půl hodinové cesty jsme jeli 2 a půl hodiny(kvůli počasí a 3 kamionům zaseklým v kopci) , do toho přišly poslíčci jak blázen a manžel se furt bál že budeme rodit v autě. No naštěstí ne.
To tvoje šestinedělí je fakt masakr hormonů, tak třeba když budou kluci u sebe, bude to lepší, jen aby se nerušili :-)

No tak třeba to funguje že je jedno mimčo hodnější a jedno horší, tak to by bylo fajn, to bysme už měli vybráno, když byla Adrianka malá :-)
Ale určitě to tak nefunguje a vždycky může být hůř :-)