Pocity

05.08.2014

ahoj...tak si rikam ze se sem vypisu, ze se treba najde nekdo, kdo me pochopi nebo ma stejne pocity, nebo mel..
Mame skoro trileteho klucinu, a ted se nam pred ani ne 14dny narodila holcicka. Je moc hodna, aspon pres noc..opravdu nemuzu rict ze bych nebyla vyspana..jen pres den se ji to ted nejak pokazilo, a moc toho nenaspi..Coz o to, je vzhuru - ok - ale takove male miminko nicim nezaujmete, takze pofnukava, obcas ji samozrejme necham lezet v kosiku, ale i tak...
Je to nova situace pro nas vsechny, maly se musi naucit ze tu nejsem jen pro nej..rekla bych ze to i zvlada, malou ma rad, jen obcas mi dela takove ty naschvaly, kdy ho prosit muzete jak chcete, at neco nedela, a stejne to dela. Je to male dite, ja vim...snazim se ho pochopit, ale nekdy mi nervy vytecou :-(, pak me to mrzi.
A muj problem je i to, ze ja se srovnavam s tim, ze tu nejsem jen pro nej, ze nedelame vsechno jen spolu jako driv...malou mam rada, jsem rada ze ji mame, ze je zdrava..nicmene me nekdy prepadne takova nostalgie :-(..Je to normalni????? Pak kvuli tomu brecim, jsem hloupa ja to vim..
Kdyby jste to treba nekdo mel stejne, budu rada kdyz napisete..ze v tom nejsem sama :-/..

Kliknutím vložíte smajlíky:

Je to naprosto normální :). Z takových pocitů se pak můžeš jen vybrečet a jet dál...a brzy budeš brečet z představy, že byste dcerku neměli. Nechceš pouvažovat nad šátkem nebo nějakým vakem vhodným pro takového prcka? Malinkou si na sebe uvážeš, ona bude spokojená, že je u tebe a ty budeš spokojená, že se můžeš téměř stoprocentně věnovat synovi tak, jak ste byli zvyklí! A ono si to všechno hodně rychle sedne, věř mi! Mám děti tři...nejmladší dcerka má cca 3,5 měsíce. Někde to naskočí hned, jinde to chvíli trvá. Ono je to i o tom, že každý z nás si jinak zvyká na nové situace. Já jsem ten případ, kterému to trvá všechno dýl. Chtěla jsem první dítě hrozně moc a pak jsem s ním dojela z porodnice domů a jen brečela, co s ním budu dělat. Chtěla jsem druhé dítě moc moc a pak jsem otěhotněla a místo radosti mě chytil hrozný pocit viny, co jsem to tomu prvorozenému udělala. Chtěla jsem třetí dítě a ani to nebylo úplně lehké chvilkama, protože malinká shruba od měsíce plakala plakala a já silou vůle potlačovala negativní pocity a pořád si říkala, že je úžasná, že je naše, že to bude všechno brzy lepší. A je :h:!! I u vás bude!!

In reply to by Rokl

moc...no mam to stejne jako ty...kdyz jsem prijela s malym, tak jsem brecela, protoze jsem najednou nevedela co a jak...kdyz jsem zjistila ze jsem tehotna podruhe, tak jsem taky mela pocity viny vuci malymu...
Jsi moc hodna, dekuju ti ze jsi napsala!!!! Prave ze se kolikrat vybrecim a je mi dobre, a rikam si ze to zvladnu..ale z toho mam zase pocit ze to nezvladnu :-(...urcite to bude dobry, verim v to!
moc dekuju...
ten satek - a nezvyknou si deti pak? jakoze by chtela byt stale u me?? jakou s tim mas zkusenost?

In reply to by Pocity

Já jsem si šátek právě koupila, když jsem čekala druhého syna. Říkala jsem si, že lepší jak ho tahat případně v rukách, tak si ho uvážu a aspoń budu mít ruce volné. Každé miminko potřebuje tělesný kontakt. Když pláče, přeci ho nenecháš v postýlce plakat. Stejně si ho vezmeš, ale tím pádem jsi pro staršího syna vyřazená z provozu. A když plakat nebude, tak necháš holčičku ležet a koukat ;-). Druhorozeného synka netrápilo bříško a tak byl hrozný hodný, usínal si v postýlce a když mu to prostě nešlo nebo fňukal, vzala jsem si ho do šátku k sobě. Zvládali jsme tak i veškeré návštěvy, prostě všechno, na co jsme byli do té doby zvyklí. Někdy to bylo fyzicky náročné, ale hlava měla klid, že syna o nic neochuzuju. A taky tím, jak jsme pořád podnikali staré známé věci, neměli jsme ani jeden pocit, že by nás druhé miminko o něco obíralo. Když ti holčička v šátku usne, prostě ji odložíš spící do postýlky...ničeho se neboj, mysli na to, že spokojené miminko rovná se klidné miminko a neřeš teď, jestli si ho nerozmazlíš. Je malinkatá, opravdu nepláče jen z rozmaru. Naše nejmladší je v noci od porodnice ukázková, ale přes den právě strašně špatně spala, ale bylo to bříškem. Jak usnula, do deseti minut ji vzbudilo bříško a tak jsem vlastně téměř pořád uspávala. Jak jsem ji ze sebe sundala, hned byla vzhůru. Jak jsem zastavila s kočárkem, hned byla vzhůru a plakala...nebylo to jednoduchý a kolikrát jsem byla už fakt protivná. Kluci mají teď naštěstí jeden druhého a tak mě až tak nepotřebují. Trpěla jsem spíš já tím, že jsem za nimi chtěla a místo toho jsem řešila malinkou. Ale bříško odeznívá a fakt je najednou jiná, mnohem líp a dýl spinká...prostě nebyl to rozmar, to co mi tu předváděla.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky