Pocity
Ahoj..potrebovala bych pomoct online :-\..jsem vystavena a potrebuju se vypovidat nekomu nezavaznymu,kt.by byl schopen mi i pripadne pomoci :-(
ahoj...tak si rikam ze se sem vypisu, ze se treba najde nekdo, kdo me pochopi nebo ma stejne pocity, nebo mel..
Mame skoro trileteho klucinu, a ted se nam pred ani ne 14dny narodila holcicka. Je moc hodna, aspon pres noc..opravdu nemuzu rict ze bych nebyla vyspana..jen pres den se ji to ted nejak pokazilo, a moc toho nenaspi..Coz o to, je vzhuru - ok - ale takove male miminko nicim nezaujmete, takze pofnukava, obcas ji samozrejme necham lezet v kosiku, ale i tak...
Je to nova situace pro nas vsechny, maly se musi naucit ze tu nejsem jen pro nej..rekla bych ze to i zvlada, malou ma rad, jen obcas mi dela takove ty naschvaly, kdy ho prosit muzete jak chcete, at neco nedela, a stejne to dela. Je to male dite, ja vim...snazim se ho pochopit, ale nekdy mi nervy vytecou :-(, pak me to mrzi.
A muj problem je i to, ze ja se srovnavam s tim, ze tu nejsem jen pro nej, ze nedelame vsechno jen spolu jako driv...malou mam rada, jsem rada ze ji mame, ze je zdrava..nicmene me nekdy prepadne takova nostalgie :-(..Je to normalni????? Pak kvuli tomu brecim, jsem hloupa ja to vim..
Kdyby jste to treba nekdo mel stejne, budu rada kdyz napisete..ze v tom nejsem sama :-/..
Je to naprosto normální :). Z takových pocitů se pak můžeš jen vybrečet a jet dál...a brzy budeš brečet z představy, že byste dcerku neměli. Nechceš pouvažovat nad šátkem nebo nějakým vakem vhodným pro takového prcka? Malinkou si na sebe uvážeš, ona bude spokojená, že je u tebe a ty budeš spokojená, že se můžeš téměř stoprocentně věnovat synovi tak, jak ste byli zvyklí! A ono si to všechno hodně rychle sedne, věř mi! Mám děti tři...nejmladší dcerka má cca 3,5 měsíce. Někde to naskočí hned, jinde to chvíli trvá. Ono je to i o tom, že každý z nás si jinak zvyká na nové situace. Já jsem ten případ, kterému to trvá všechno dýl. Chtěla jsem první dítě hrozně moc a pak jsem s ním dojela z porodnice domů a jen brečela, co s ním budu dělat. Chtěla jsem druhé dítě moc moc a pak jsem otěhotněla a místo radosti mě chytil hrozný pocit viny, co jsem to tomu prvorozenému udělala. Chtěla jsem třetí dítě a ani to nebylo úplně lehké chvilkama, protože malinká shruba od měsíce plakala plakala a já silou vůle potlačovala negativní pocity a pořád si říkala, že je úžasná, že je naše, že to bude všechno brzy lepší. A je :h:!! I u vás bude!!
In reply to Je to naprosto normální . Z by Rokl
moc...no mam to stejne jako ty...kdyz jsem prijela s malym, tak jsem brecela, protoze jsem najednou nevedela co a jak...kdyz jsem zjistila ze jsem tehotna podruhe, tak jsem taky mela pocity viny vuci malymu...
Jsi moc hodna, dekuju ti ze jsi napsala!!!! Prave ze se kolikrat vybrecim a je mi dobre, a rikam si ze to zvladnu..ale z toho mam zase pocit ze to nezvladnu :-(...urcite to bude dobry, verim v to!
moc dekuju...
ten satek - a nezvyknou si deti pak? jakoze by chtela byt stale u me?? jakou s tim mas zkusenost?
Já jsem si šátek právě koupila, když jsem čekala druhého syna. Říkala jsem si, že lepší jak ho tahat případně v rukách, tak si ho uvážu a aspoń budu mít ruce volné. Každé miminko potřebuje tělesný kontakt. Když pláče, přeci ho nenecháš v postýlce plakat. Stejně si ho vezmeš, ale tím pádem jsi pro staršího syna vyřazená z provozu. A když plakat nebude, tak necháš holčičku ležet a koukat ;-). Druhorozeného synka netrápilo bříško a tak byl hrozný hodný, usínal si v postýlce a když mu to prostě nešlo nebo fňukal, vzala jsem si ho do šátku k sobě. Zvládali jsme tak i veškeré návštěvy, prostě všechno, na co jsme byli do té doby zvyklí. Někdy to bylo fyzicky náročné, ale hlava měla klid, že syna o nic neochuzuju. A taky tím, jak jsme pořád podnikali staré známé věci, neměli jsme ani jeden pocit, že by nás druhé miminko o něco obíralo. Když ti holčička v šátku usne, prostě ji odložíš spící do postýlky...ničeho se neboj, mysli na to, že spokojené miminko rovná se klidné miminko a neřeš teď, jestli si ho nerozmazlíš. Je malinkatá, opravdu nepláče jen z rozmaru. Naše nejmladší je v noci od porodnice ukázková, ale přes den právě strašně špatně spala, ale bylo to bříškem. Jak usnula, do deseti minut ji vzbudilo bříško a tak jsem vlastně téměř pořád uspávala. Jak jsem ji ze sebe sundala, hned byla vzhůru. Jak jsem zastavila s kočárkem, hned byla vzhůru a plakala...nebylo to jednoduchý a kolikrát jsem byla už fakt protivná. Kluci mají teď naštěstí jeden druhého a tak mě až tak nepotřebují. Trpěla jsem spíš já tím, že jsem za nimi chtěla a místo toho jsem řešila malinkou. Ale bříško odeznívá a fakt je najednou jiná, mnohem líp a dýl spinká...prostě nebyl to rozmar, to co mi tu předváděla.
In reply to Já jsem si šátek právě by Rokl
tak to mozna zkusim...dneska je to zase zoufaly..ja mam pak depky, nechci je mit, je to hnusny..uz chci ty zacatky at jsou za nami a chci si to uzivat!!! :-(





















