petromilka
Ahoj holky, jsem ve 31.týdnu, ano asi jsem šťastná, ale ne tak docela. Je toho hodně, co říct a asi u toho začnu brečet, nevím kudy kam. S přítelem jsme miminko chtěli, jen jsme asi nečekali, že to příjde tak brzy. Skončila jsem vysokou a hned otěhotněla, práci jsem samozřejmě nesehnala a ze školy nemám nárok vůbec na nic, takže jsem bez prostředků. Dlouho jsme sháněli byt a nakonec žádný nesehnali, takže budeme u jeho rodičů, což je první zádrhel. Před námi tam bydlel přítelův bratr s rodinou, čekali jsme do srpna, než se milostivě odstěhují do svého domu. Přítelovi navíc všechno trvá strašně dlouho, teprve minulý týden jsme dodělali kuchyń a ložnici. Jinak je všude prach, sutě a nepořádek, ale uklidím a můžu začít znova. Má to vůbec cenu? Navíc on má problémy s pitím, nebo ne s pitím, ale s jeho kamarády, jakmile písknou, sebere se a letí za nima a příjde bůhví v kolik. Na to čas má, ale na ostatní? Na to ne, a peníze? Teprve před měsícem si šel vyřídit úvěr. Jsem z toho všeho strašně nešťastná. Pořád se hádáme a když se nehádáme, nemáme si co říct. Jsem tam pořád sama, tak chodím alespoň k našim domů. Je mi tam smutno a s tchýní si nerozumím, navíc mi říká jménem mojí švagrové a její sestry si mě pletou s přítelovo první dívkou. Asi mě neberou dost vážně, nevím. Naši dělají co můžou, mamka mi kupovala suroviny, abych měla z čeho vařit, nakoupila nám spoustu věcí pro miminko, ale z jejich strany jsme neviděli zatím nic. Jo, řekne se, že bás tam nechjí bydlet, ale taky si to nechají pěkně zaplatit! Navíc je to pro ně výhodné, protože mají uklizeno, vymalováno a nemusí se o nic starat. Další věcí je, že se mnou přítel nechce spát, prý kvůli dítěti, ale nechce se ani mazlit... O polibek se musím doprošovat. Připadám si strašně zbytečná a odporná, je fakt, že jsem opravdu hodně přibrala, ale to k těhotenství snad patří a každý nemůže mít to štěstí, že přibere jen dítě a plodovou vodu... Proč se mě nedotýká? proč? Cítím se hrozně. Přes slzy nevidím na klávesnici. Nikdy bych se k tomu nesnížila, ale byla jsem o jednom víkendu u kamarádky a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že přítel nebyl vůbec doma, no a když mu zazvonil mobil, podívala jsem se.... Zprávy byly jen v odeslaných.... Jasně z nich vyplynulo, že byl s nějakou jinou a zřejmě si to i dost užili. Nevím, co dělat. Ujišťoval mě, že si dělali s klukama srandu z nějaký holky, ale já vím, že to není pravda! Jsem v začarovaném kruhu.... Copak tohle je normální? Takhle se mám těšit na miminko? Vždyť ho jenom stresuju a ubližuju mu! Nevím, jestli bych neměla vyhledat nějakou odbornou pomoc. Prosím, poraďte mi někdo, nebo mi napište, jestli jste na tom byl někdo obdobně. Děkuju moc, pomohlo mi se vypovídat.
In reply to pokud chceš tak tady je by Veruuss
...je mi moc líto, co prožíváte.....jsou to blbouni, kteří si neuvědomujou, že budou mít rodinu, nevím, asi bych taky odešla, vím, že by to bylo hodně těžké, ale odešla, zatla zuby a šla, protože co když se to nezmění po narození????...Naopak, když odejdeš, může tě pak překvapit a zase se nastěhujete k sobě a on bude jiný, ale do té doby to nezjístíš......hlavně se snaž zachovat klid, vím, že se ti chce plakat, jen na to pomyslíš, ale zkus to, haž to za hlavu, vyjdi si ven s kamarádkama, zkus žít s ním, ale bez něho... My jsme se hádaly hodně, když jsem byla těhu, nějak se nám to všechno pokazilo....ale u Nás se to týká peněz.... kolikrát jsem uvažovala, že odejdu od něj, protože bez něj by se mi to táhlo líp, takhle jsem živila chlapa ze svého...ale už si našel práci...tak snad bude líp...měla bych kam jít, k mamce, ale nechci utíkat bez boje, navíc brát malému tátu, on Nás miluje, ale je hrozně tvrdohlavý...a hrdý.... a neboj, když už nic jinýho, to malé mrně co je v tobě tě úplně nadchne, není chyba, že sis ho nechala...je to to nejhezčí, za své pitomé otce nemůžou....Hrozně Vám držím palečky, ať si ti blbouni uvědomí, že jste pro ně to nejdůležitější na světě a vrátí se k vám normální a milující!!!! :\/|:
In reply to Holky, píšu oběma by DANIELKA
No snad nic jiného bych si nepřála než to aby měl mrnousek tátu lepe řečeno( uplnou rodinu) ve dvou se to přece jen lepe táhne, ale já zas nejsem člověk že bych někoho do něčeho přemlouvala, ale ono jim prostě vuubec nic nedochází dokud jim to neřeknete, takže dokud neco neřeknu mohla bych čekat marně :-( jim to v tom mozečku prostě zpousta věcí nedochází samo ale jen s pomocí druheho!
In reply to No snad nic jiného bych si by Veruuss
To máš pravdu..nedochází...když vím, že se k něčemu hádavému schyluje seberu malého a jedu s ním ven, on nás pak aspoň hledá a má o nás strach.....Na druhou stranu musím říct, že mi dokonce sám řekl, že mu to musím říct...jinak že mu to nedojde, tak je to možná na dobré cestě!!! :C]]:
No oni jsou vážně stejný, a když maj nákej problém tak neumí řešit víc problému najednou to me taky štve, hlavně mám pocit že vždy řeší věci které jsou nejmín duležité a oni si myslí že zrovna co řeší je nejduležitější, takže nejdřív jedno a pak to ostatní! Ach jo, jiný to už asi nikdy nebude :-( ale bez nich to prostě taky nejde nooo:-(





















