petromilka

15.10.2009

Ahoj holky, jsem ve 31.týdnu, ano asi jsem šťastná, ale ne tak docela. Je toho hodně, co říct a asi u toho začnu brečet, nevím kudy kam. S přítelem jsme miminko chtěli, jen jsme asi nečekali, že to příjde tak brzy. Skončila jsem vysokou a hned otěhotněla, práci jsem samozřejmě nesehnala a ze školy nemám nárok vůbec na nic, takže jsem bez prostředků. Dlouho jsme sháněli byt a nakonec žádný nesehnali, takže budeme u jeho rodičů, což je první zádrhel. Před námi tam bydlel přítelův bratr s rodinou, čekali jsme do srpna, než se milostivě odstěhují do svého domu. Přítelovi navíc všechno trvá strašně dlouho, teprve minulý týden jsme dodělali kuchyń a ložnici. Jinak je všude prach, sutě a nepořádek, ale uklidím a můžu začít znova. Má to vůbec cenu? Navíc on má problémy s pitím, nebo ne s pitím, ale s jeho kamarády, jakmile písknou, sebere se a letí za nima a příjde bůhví v kolik. Na to čas má, ale na ostatní? Na to ne, a peníze? Teprve před měsícem si šel vyřídit úvěr. Jsem z toho všeho strašně nešťastná. Pořád se hádáme a když se nehádáme, nemáme si co říct. Jsem tam pořád sama, tak chodím alespoň k našim domů. Je mi tam smutno a s tchýní si nerozumím, navíc mi říká jménem mojí švagrové a její sestry si mě pletou s přítelovo první dívkou. Asi mě neberou dost vážně, nevím. Naši dělají co můžou, mamka mi kupovala suroviny, abych měla z čeho vařit, nakoupila nám spoustu věcí pro miminko, ale z jejich strany jsme neviděli zatím nic. Jo, řekne se, že bás tam nechjí bydlet, ale taky si to nechají pěkně zaplatit! Navíc je to pro ně výhodné, protože mají uklizeno, vymalováno a nemusí se o nic starat. Další věcí je, že se mnou přítel nechce spát, prý kvůli dítěti, ale nechce se ani mazlit... O polibek se musím doprošovat. Připadám si strašně zbytečná a odporná, je fakt, že jsem opravdu hodně přibrala, ale to k těhotenství snad patří a každý nemůže mít to štěstí, že přibere jen dítě a plodovou vodu... Proč se mě nedotýká? proč? Cítím se hrozně. Přes slzy nevidím na klávesnici. Nikdy bych se k tomu nesnížila, ale byla jsem o jednom víkendu u kamarádky a když jsem se vrátila, zjistila jsem, že přítel nebyl vůbec doma, no a když mu zazvonil mobil, podívala jsem se.... Zprávy byly jen v odeslaných.... Jasně z nich vyplynulo, že byl s nějakou jinou a zřejmě si to i dost užili. Nevím, co dělat. Ujišťoval mě, že si dělali s klukama srandu z nějaký holky, ale já vím, že to není pravda! Jsem v začarovaném kruhu.... Copak tohle je normální? Takhle se mám těšit na miminko? Vždyť ho jenom stresuju a ubližuju mu! Nevím, jestli bych neměla vyhledat nějakou odbornou pomoc. Prosím, poraďte mi někdo, nebo mi napište, jestli jste na tom byl někdo obdobně. Děkuju moc, pomohlo mi se vypovídat.

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by beruškazdenča

děkuju moc, tohle je opravdu náročné období, nevím, jestli mám odpustit, ale hlavně nevím, jestli ještě chci odpustit. Když se podívám o rok dva zpátky, byla jsem žádaná, měla spoustu kamarádů, přátel, koníčků, byla jsem štíhlá, fotila akty, byla jsem šťastná, ale ne úplně, moc jsem si přála mít rodinu.... A teď? mám to, co mi chybělo k dokonalosti.... ale za jakou cenu?

In reply to by petromilka

tak tak, člověk čeká idylku, takový ten šťastný rodinný život a najednou to nabere úplně jiné obrátky. Je to škoda, že to ti chlapi takhle nezvládají. Ale spíš si myslím, že je to jejich slabost a nevyzrálost (někteří jsou nevyzrálí i klidně do 40 let a dál) a oni potřebují profesionální pomoc, což se jim samozřejmě ani nemůže naznačit. Mne to trápilo hodně dlouho, dlouho mi pak i v klidném období trvalo, než jsem se dokázala odprostit od minulosti, nezaobírat se budoucností, neb tam si člověk říká, co když se to vše bude znovu opakovat. Člověk by měl žít přítomností. Upřímně - byla jsem koule a myslím si, že to bylo tím, jak jsem nebyla ready, v tomto těhu je to přímo luxusní...Jinak nechci strašit - moje dítě má poruchu soustředění, je po emoční stránce nevyzrálé, impulsivní...doteď si myslím, že to bylo mojím duševním rozpoložením během těhu. Ale abych ti radila, aby ses snažila být co nejvíce v pohodě, to neudělám, protože vím, že jen dobrá vůle nestačí. Ale zkus to.

je mi to strasne lito je mi smutno i za tebe to je hrozny misto aby ses tesila z miminka tak se musis stresovat s takovym exotem moje rada je bud si snim promluv nebo se na nej okamzite vyprdni a odstehuj se klidne spatky k vasim bud si to uvedomi co ve vas ma a nebo se proste rozejdete a budes mit svatej pokoj protoze nekdy je 100% lepsi bejt s mimcem sama nez se utrapit a trapit tim i mimco bejt tebou bych se jednoho dne proste zbalila a trada k vasim a zajimalo by me jak se k tomu on postavi aspon poznas jak to s vama mysli doopravdy takhle prece nejde zit asi si jeste neuvedomuje ze bude mit rodinu drz se a kdyby ses potrebovala vypsat klidne napis

Ahojky nevím jestli ti to pomůže ,ale taky to nemám lehké bydlím u rodičů as expřítelem nejsem nebot to byl nezodpovědnéj kluk a choval se hnusně!Takže jsem sama ,ale starosti ještě mám abych to nějak zvládla všechno nakoupit pro mimi když nemám moc peněz...je to těžké ,ale pokud stojí při tobě rodina tak se to dá zvládnout a ta nevěra tak to by mě taky štvalo ,ale tím se ted nestresuj!Nějak se to vyřeší :-)

Ahooj Petruško, vubec nevím jak ti pomoci :-( Já jsem ted ve 14tt a jsem sama bez partnera, jelikož to nechtěl tak žiju sama ale velkou podporu mám v mejch rodičích jinak bych to asi nezvladla, večery mi je taky hrozně smutno a říkám si že ani nezavolá atd. on zavolá jen když neco potřebuje! Tvuj příběh mě strašně chytil za srdíčko jelikož je to strašné a kord když čekáte miminko. A co si snim o tom promluvit? A co tvoje rodiče ty to vědí? Kolik je tvému příteli?

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka