Ahoj holky, moc vám všem děkuji za podporu a vlídná slova. Adélka je naprosto úžasná a jestli budu ještě někdy rodit, tak už určitě ne v Karvinské porodnici, protože to bych už asi nezvládla. Přeji všem mnoho štěstíčka s dětičkami i s nastávajícím porodem, aby byl naprosto jiný a lepší než ten můj. Mějte se papa

Jinak rodila jsem v porodnici v Karviné a řeknu vám, že už nikdy více. A to jsem tam šla na doporučení kolegyně z práce, která byla velice spokojena, tak nevím, jak si to mám vysvětlit. Asi jsem narazila na nějakou špatnou směnu, nebo fakt nevím. Jinak Adélka je sluníčko, pláče jen když má hlad, jinak je velice hodnoučká.

Ahoj holky, tak sem se s vámi taky konečně přišla podělit o svůj zážitek. Předem vám říkám, že se odehrávalo velké drama, ale nakonec to přece jen dopadlo na výbornou.
Takže temín porodu jsem měla 20.4.2009, ale první bolesti mi začaly 11.dubna ve 4h ráno. Myslela jsem si, že jsou to jen poslíčci, a tak sem se naložila do horké vany, ale vůbec mi to nepomohlo. Tak sem chodila po bytě a snažila se to rozchodit, ale pořád nic. Přítel se probudil a byl ze mě hrozně nervozní. Najednou jsem se posadila a cítila jak ve mě trošku luplo, začla mi odcházet hlenová zátka a začala jsem mít docela hodně silné bolesti v podbřišku. Přítel mě proto naložil do auto a rozjeli jsme se do porodnice. Tam mě prohlídl lékař a řekl, že jsem otevřená na dva prsty, že si mě tam sice nechají, ale že to bude asi trvat ještě dlouho. Takže jsem se odebrala na pokoj a vyčkávala. Asi za tři hodiny přišla sestra a řekla, že jsem otevřená už na 6 cm, že to bude asi rychlejší než si myslely, začínaly mi fakt docela husté kontrakce, ale pořád se to dalo rozdýchat. Natočili mi monitor a vše bylo ok. Ale za nějakou dobu jsem začala mít špatný pocit, vůbec jsem necítila pohyby miminka, kontrakce byly čímdál silnějí a já ležela na pokoji sama a jak je čas dlouhý, tak se na mě nepřišel ani nikdo podívat. Zavolala jsem příteli, ten byl v porodnici jako na koni. Přítel je velice hodný člověk, ale jak mu o něco opravdu jde, tak umí pěkně zařvat, zavolal sestru, proč se na mě ani nepřijde podívat a ta mu na to řekla, že nevidí nejmenší důvod. Řekla jsem jí, že necítím pohyby miminka už nějakou dobu a že se mi chce už tlačit, řekla mi že sem otevřená na osm cm, že mám ještě vydržet. Ale opravdu už to nešlo, ten tlak byl hrozně silný. Nakonec jsem začala hystericky křičet at zavolají lékaře, že cícítm, že není něco v pořádku a sestra a PA pořád, že mám ještě počkat, že takhle ten porod neuskutečníme. Ani monitor mi nenatočili, byla jsem naprosto zoufalá. Nakonec přítel udělal na oddělení takový rambajs, že přilítl sám primář, natočil mi monitor, a řekl okamžitě na sál, musíme udělat císaře, miminko má téměr neměřitelný srdeční tep. Začala jsem hystericky brečet, že jsem to věděla a že jestli mi ho zabily, tak je zabiju taky. Nakonec mi udělali císař v lokálním umrtvení. Jakmile miminko vytáhly, slyšela jsem sestru, jak říká že nedýchá a okamžitě s ním někam utekly. Vubec jsme nevěděli s přítelem kam, byla jsem zoufalá, nikdo mi nic neřekl. Dokonce jsem ani nevěděla co se nám narodilo, zda chlapeček nebo holčička, chtěli jsme se totiž nechat překvapit. Nakonec přiběhl nějaký doktor , a řekl, že miminko už dýcha a že je všechno v pořádku, ale že mi ho nemůžou ted ukázat. A odešel. Asi po dvou hodinách, jsem se teprve dozvěděla od PA , že se mi narodila holčička, teda Adélka. Porodní míry měla 49 cm, 3100g. byla jsem konečně zase štastná. Asi po třech hodinách, mi ji konečně přinesli ukázat, byla sice fialová, protože jsme se dozvěděli, že byla téméř udušená pupeční šnůrou. Ale už bylo vše v porádku a to je hlavní.
Je to naše sluníčka, které se narodilo 12.4. 2099 2:21.
Jestli to někdo přečetl, tak je fakt dobrý, protože to je asi docela pěkná slohovka. Mějte se maminky a držím všem palačky.