dětem se střídají vývojové fáze, kdy jsou víc nastavené na spolupráci a kdy naopak víc dělají "schválnosti". Když to budeš řešit ve vzteku a po zlým, tak určitě nedosáhneš kýženého efektu. To, že čekáte další dítko, určitě taky hraje roli, ať se teď sebevíc snažíš chovat se k němu pořád stejně, po porodu se budeš muset věnovat novorozeňátku a děti tuhle chystající se změnu umějí vycítit. Já bych asi v této situaci vrátila plínky, přijde mi to pro vás oba snazší cesta než ho "řezat" a neustále převlékat

ahoj, dcerka mi jednu dobu asi měsíc dělala to samé, bojkotovala nočník, neměla snahu na něj jít, prostě se vyčůrala - vykadila do gatí nebo na koberec. Taky dostávala na zadek, opravdu ať jsem se snažila sebevíc, tak to prostě člověka nasere :00: - hlavně když vím, že na nočník chodit umí. Takže dostávala na zadek, vynadáno, dokonce jsme schovali všechny hračky... nic nepomohlo. Nutno říct, že odmítala i plínu.
Já to nakonec vzdala,vrátila jí hračky a úplně s klidem na ní mluvila, že když tedy neumí čůrat do nočníku, tak je miminko a ty nosí plíny. Byl to boj při nasazování plíny, ale vždy jsem jí u toho říkala, že je miminko a neumí čůrat do nočníku, tak musí mít plínu !!! Nočník byl furt na svém místě. Byl to fakt maras, lidi si museli myslet, že ji vraždíme. Trvalo to asi týden - 14 dní - a najednou sama přišla ukázat nočník, že do něj načůrala, takže obrovská sláva.
Takže hlavně pevné nervy a opravdu vrať plíny... ono ho to přejde...

ahoj, zamyslela bych se nad tím co se za poslední dobu (lépe řečeno těsně před tím co se začal znovu počurávat)všechno přihodilo, jestli nenastala nějaká změna, co by mohlo synka trošku vrátit zpátky do "bezpečně známého" (plenkové období). třeba se zalekl když čurání najenou neovládal tak dobře a měl vlhké slipy. třeba jste se s manželem hodně pohádali, odjeli na víkend a hlídala babička... dětská psychika je hodně křehká s někdy si děti naše zlobení, nepřítomnosti berou až moc k srdci.
pak mě napadá ještě varianta, jestli není fyzicky nemocný, ale moc mi to do toho tvého popisu nesedí.

vyzkoušela bych se v první řadě zklidnit (zlobením toho fakt moc nevyřešíš - sama popisuješ, že je situace horší) a klidně bych mu zase na nějakou dobu nasadila pleny - dát mu najevo, že to co se mu stalo se prostě stává a svět se kvůli tomu nezboří a maminka s tatínkem se taky zlobit nebudou. ale na druhou stranu bych zase začala s znovu učením se na nočník - pozvolna, připomínat čurání, pochvala, odměna, přijetí a hlavně bez zlobení..a ono to zase půjde.

a teď čtu od maminky podemnou, že čekáš miminko....takže to bude pravděpodobně důvod proč se mu děje to co se děje ;)

Ahojky,zkušenosti s tím nemám, ale myslím si, že to souvisí s očekávaným příchodem miminka. Upoutává na sebe tvou pozornost. I když pro tebe zrovna v té špatné rovině. Podle mého to ještě tvými výbuchy zhoršuješ. Je mi jasné, že je to na nervy, ale zkus to vydržet. Malý potřebuje vědět, že ho máš moc ráda. Někdy si totiž ani neuvědomujeme co říkáme a co děláme, ale děti to vnímají úplně jinak. Nevím, třeba si s ním můžeš hrát méně, vzhledem k tvému bříšku, nebo můžeš něco říct, co ani nemyslíš zle, ale on si to může vysvětlit jinak a bojí se o svou pozici milovaného dítěte, bojí se, že bude na 2.koleji. A tak o sobě dává vědět :///: .
Držím palečky, ať to brzy přejde. Pevné nervy :a: