Ahoj,
také jsem uvažovala nad tím, že už je nás tolik, že bychom se mohly spojit a pokusit se o změnu. Zejména v tom smyslu, aby muži následky toho, že opustí ženu s malým dítětem značně pocítili. Myslím, že by to mělo za následek i zodpovědnější přístup mužů ke zplození potomka. V dnešní době společnost mužům velmi snadno odpouští, že se na ženu a potomka vykašlou a ještě z nich dělá chudáky, které jejich expřitelkyně chtějí sedřít z kůže (ne, že by si to někteří nezasloužili). Dle mého názoru by měla být stanovena minimální částka, kterou muž ženě musí platit bez ohledu na jeho finanční situaci, protože spousta mužů dnešní zákon obchází tím, že je na pracáku a k tomu si přivydělává (někdy docela slušné peníze) na brigádě. Ale zřejmě by se muselo také přihlédnout k okolnostem, za kterých k rozchodu partnerů došlo. Znám případy, kdy žena opustila muže a pak po něm chtěla skutečně velké alimenty. Také může žena opustit muže protože ji týral, tam by se to posuzovalo jako kdyby ji opustil on. Bylo by to sice celkem složité, ale spravedlivější, protože muž by měl platit nejan za náklady na dítě, ale také za práci, kterou s ním matka má a omezení, které s mateřstvím souvisí. Kompenzaci tohoto nikdo dnes nebere v úvahu. Myslím, že problém je v celé společnosti a také v pomýleném směru, kterým se vydaly feministky. Místo aby se snažily přimět společnost vnímat ženy jako lidi, kteří si zalouží i za své mateřství úctu a podporu celé společnosti (morální i finanční), zvolily směr, ve kterém se sice ženy "zrovnoprávňují" s muži ve smyslu možnosti volit, vzdělávání a kariéry, ale tím pouze přistoupiy na mužský svět a ženám nezbývá nežli s muži soutěžit v mužském světě. Ale z biologické podstaty ženy jsme právě my v této soutěži znevýhodněny, protože s mateřstvím se v kriéře prvoplánově nepočítá. Což vedlo k tomu, že si žena často musí vybírat mezi mateřstvím a kariérou nebo se to snaží skloubit dohromady, ale ne příliš vhodným způsobem (často zanedbá buď jedno nebo druhé). V naší republice (na rozdíl od např. Velké Británie) je jen velmi málo pracovních příležitostí na částečný úvazek. Pokud by bylo takových pracovních míst dostatek, umožnilo by to i ženám vrátit se do práce dříve a zároveň se i dostatečně věnovat dětem a také by to usnadnilo situaci svobodným matkám. Jenomže to by museli být zaměstnavatelé motivováni k vytváření takových míst, ale strategie našeho státu je zcela opačná a proto se u nás tak značně rozšířil schwarz systém. Bohužel se obávám, že i značná část žen si již na tito mužské uspořádání světa zvykla natolik, že jej nejen považují za normální, ale také ho obhajují. Je možné, že zvyšující se počet svobodných matek bude mít postupně za následek změnu vnímání úlohy žen společností, protože za chvíli bude mít téměř každý nějakou opuštěnou svobodnou matku v rodině a uvidí těžkosti, se kterými se musí potýkat.

Hi hi. Podobný příběh jako má autorka jsem si prožila i já. a pozor, ten můj měl 49!!!!! a vychoval už 4 děti. A s pátým to dopadlo jak to dopadlo. Na věku nezáleží

Ahoj, taky jsem si myslela, že muž skoro čtyřicetiletý už to má v hlavě srovnané a ví, co chce. Bohužel teprve teď začínám chápat, co je to za tvora, do kterého jsem se zamilovala. Pomalu sbírám střípky z jeho minulosti a zjišťuji věci, které do sebe zapadají. Prostě je to muž, který nikdy mít děti neměl, ale obávám se, že se zachová opět stejně, protože si nedokáže nastavit zrcadlo. Navíc je dost inteligentní a dobrý demagog, který dokáže vysvětlit ve svůj prospěch hodně věcí a dokáže tě zmást, pokud ho dobře neznáš. S jeho rodinou vycházím velmi dobře a jeho maminka je z něj nešťastná. Jemu je ale jeho rodina také ukradená, jak pomalu zjišťuju.
To, že by dostal ještě rozum je spíše sci-fi. Už bych ho zpět nechtěla, jen bych se zase trápila, protože od něj oporu čekat nemůžu v ničem. Jen jsem z toho ještě dost špatná, prostě ty city nelze jen tak smazat ze dne na den. Na hledání nějakého nového partnera nemám momentálně vůbec náladu a pokud kojím, tak to ani nepůjde. Díky za Podporu :-)