Tak se také přidávám...

19.11.2012

Ahoj holky,
vaše řady jsem rozšířila už v září, ale netušila jsem, že existuje Klub svobodných matek :-)
Můj syn se narodil v květnu. Na jeho zplození jsme se s expřítelem domluvili a vlastně to byl on, kdo o dítěti začal mluvit a skoro na každé naší další schůzce zavedl řeč na dítě, ptal se, kdy bychom ho mohli mít, kolik bych jich chtěla, jestli si musíme dávat pozor atd. Vzhledem ke svému věku jsem po krátké době souhlasila. Měla jsem za to, že muž ve svých 37 letech také ví, co chce a má srovnané hodnoty. Také se tak jevil, ale to jsem netušila, nakolik se u něj liší slova od činů. Také jsem byla zamilovaná až po uši, takže jsem některé věci možná ani nechtěla vidět - to asi znáte...
Když jsem byla ve třetím měsíci těhotenství, zeptal se mě, jestli si ho vezmu. A za další dva měsíce už bylo všechno jinak. Cítila jsem, jak se odcizuje, když jsem ho o něco požádala, tak nechtěl vyhovět, tak jsem na něj musela začít tlačit, protože šlo o věci, které souvisely s příchodem dítěte. Např. společné bydlení, příspěvek na těhotenské oblečení, výbavičku atd. A to byl začátek konce. Nezlepšilo se to ani poté, co jsem na něj přestala tlačit - ztratil totiž práci a nechtěla jsem mu ještě přitěžovat. Tak jsem se snažila s ním najít řešení. Ale on už se rozhodl, že se mnou být už nechce a kvůli dítěti mu to prý přijde zbytečné. Dva měsíce před porodem mi sdělil, že už mě prostě nemiluje. Ještě jsme spolu nakonec byli až do září, dokonce byl i u porodu. Ale i když jsme od června spolu "bydleli", nebyl doma, protože se dal na podnikání a domů chodil jen přespávat, včetně víkendů. Snažila jsem se mu dělat zázemí se vším všudy i přes hroznou únavu, ale pak jsem se stejně dozvěděla, že to naše soužití nefunguje. Jak může fungovat soužití, které ani neexistuje? Ani to nezkusil. Prostě se zahrabal v tom svém obchůdku a domů chodil jako do noclehárny. Nepomohla ani partnerská poradna. Tam jsme se aspoň dohodli na výši výživného. Takže jsem se vrátila k mamince, což znamenalo stěhování na druhý konec republiky. Takže za ty necelé tři měsíce tu byl jen jednou, protože prý na to nemá čas ani peníze. Ale nezavolá, ani nenapíše, na malého se nezeptá, prostě se o dítě nezajímá. A to ho tak moc chtěl! :r:
Ještě pořád z toho nejsem venku a bude mi to ještě trvat. Přes to všechno stále ještě cítím, že ho mám ráda, i když si to nezaslouží a je to nelogické. Prostě to tak je a já se s tím učím žít. Během mého těhotenství se stalo ještě několik dost děsných věcí, které mi to ještě přitížily. Ale s miminkem jsme to zvládli, tak snad nás teď osud nechá vydechnout.

Také hodně přemýšlím o tom, co se to s tou společností stalo. Nás svobodných matek strašně rychle přibývá, jako by muži ztratili pocit zodpovědnosti. Jak je to možné? Je to důsledek takzvané emancipace, která se jen vydala špatným směrem? V téhle maskulinizované společnosti nemáme stejné šance jako muži. Často dostáváme méně zaplaceno za stejnou práci, jakou odvádí muž a jsme nuceny přerušit kariéru z důvodu těhotenství a starosti o dítě. Práce ženy na mateřské "dovolené" je podceňována, spousta lidí (tedy především mužů) ji ani jako práci neberou. Naše společnost ztácí morální hodnoty a lidé jsou k tomu často lhostejní. Mužům, kteří opustí své rodiny společnost snadno odpouští a co více, oni si mohou dále žít svůj život, jen každý měsíc odvedou směšnou částku, která zdaleka nezaplatí všechny náklady na dítě. Jak to, že otec neplatí matce polovinu odpracovaných hodin, které ona tráví staráním se také o JEHO genetický materiál? Jesti je některá matka příliš "hrdá" než aby si vůbec od něj něco vzala, dělá chybu. Měly bychom si spíše hrdě stát za svými nároky, protože jinak bude svobodných matek přibývat. Pokud by se to totiž těm holomkům nevyplatilo vykašlat se na partnerku s dítětem, rozmýšleli by se víc, než s někým zplodí dítě a brali by to skutečně jako i svou zodpovědnost.

Přeji vám všem hodně síly na každodenní starosti o potomstvo s úsměvem na rtech :///:

Ahoj Nino,
taky jsem se pozastavovala nad tím, kolik nás - svobodných matek - je, ale u nás v Čechách je to v porovnání třeba s Anglií ještě slabý čaj. Tam je prý až 80% svobodných matek (nevím ale jestli samotných). Děti jsou holt vnímány jako něco špatného. něco destruktivního, ale věřím, že to je jen dočasná záležitost. Že jsme jen "přechodová" generace rodičů, že naše děti nebo děti našich dětí budou mít jiné hodnoty (je třeba společnými silami zachránoit populaci) jaké ted mají asiati co se týče rodiny...ale možná jen tak plácám, co je dúležité - je třeba obnovovat populaci i za cenu, že to nebude zrovna jednoduché. V dětech je naděje a pokud je správně vychováme, všechny ty křivdy se nám v dobrém vrátí:-)a pokud se toho muži nechtějí zúčastňovat - their choice ...
jsem bezmezný utopista, ale napadlo mě, že kdybychom se spojily (my nechtěné a znevýhodňované) mohly bychom možná něco někam posunout...bylo by fain, kdyby zaměstnavatelé pochopili, že svobodná matka je ochotná pracovat tvrději a efektivněji než matka, která nemusí dítě živit sama. Mohli by konečně pochopit, že taková matka má lepší managerské schopnosti, ptž je nucena pečlivě řídit svúj život efektivně a minimalizovat rizika. konečně by jim mohlo dojít, že v nás je více pokory a loajality než v paninkách z peřinek. Byla by to dřina, ale bylo by to krásný :-)
přeji příjemný víkend :a:

In reply to by Moriigan

Ahoj,
také jsem uvažovala nad tím, že už je nás tolik, že bychom se mohly spojit a pokusit se o změnu. Zejména v tom smyslu, aby muži následky toho, že opustí ženu s malým dítětem značně pocítili. Myslím, že by to mělo za následek i zodpovědnější přístup mužů ke zplození potomka. V dnešní době společnost mužům velmi snadno odpouští, že se na ženu a potomka vykašlou a ještě z nich dělá chudáky, které jejich expřitelkyně chtějí sedřít z kůže (ne, že by si to někteří nezasloužili). Dle mého názoru by měla být stanovena minimální částka, kterou muž ženě musí platit bez ohledu na jeho finanční situaci, protože spousta mužů dnešní zákon obchází tím, že je na pracáku a k tomu si přivydělává (někdy docela slušné peníze) na brigádě. Ale zřejmě by se muselo také přihlédnout k okolnostem, za kterých k rozchodu partnerů došlo. Znám případy, kdy žena opustila muže a pak po něm chtěla skutečně velké alimenty. Také může žena opustit muže protože ji týral, tam by se to posuzovalo jako kdyby ji opustil on. Bylo by to sice celkem složité, ale spravedlivější, protože muž by měl platit nejan za náklady na dítě, ale také za práci, kterou s ním matka má a omezení, které s mateřstvím souvisí. Kompenzaci tohoto nikdo dnes nebere v úvahu. Myslím, že problém je v celé společnosti a také v pomýleném směru, kterým se vydaly feministky. Místo aby se snažily přimět společnost vnímat ženy jako lidi, kteří si zalouží i za své mateřství úctu a podporu celé společnosti (morální i finanční), zvolily směr, ve kterém se sice ženy "zrovnoprávňují" s muži ve smyslu možnosti volit, vzdělávání a kariéry, ale tím pouze přistoupiy na mužský svět a ženám nezbývá nežli s muži soutěžit v mužském světě. Ale z biologické podstaty ženy jsme právě my v této soutěži znevýhodněny, protože s mateřstvím se v kriéře prvoplánově nepočítá. Což vedlo k tomu, že si žena často musí vybírat mezi mateřstvím a kariérou nebo se to snaží skloubit dohromady, ale ne příliš vhodným způsobem (často zanedbá buď jedno nebo druhé). V naší republice (na rozdíl od např. Velké Británie) je jen velmi málo pracovních příležitostí na částečný úvazek. Pokud by bylo takových pracovních míst dostatek, umožnilo by to i ženám vrátit se do práce dříve a zároveň se i dostatečně věnovat dětem a také by to usnadnilo situaci svobodným matkám. Jenomže to by museli být zaměstnavatelé motivováni k vytváření takových míst, ale strategie našeho státu je zcela opačná a proto se u nás tak značně rozšířil schwarz systém. Bohužel se obávám, že i značná část žen si již na tito mužské uspořádání světa zvykla natolik, že jej nejen považují za normální, ale také ho obhajují. Je možné, že zvyšující se počet svobodných matek bude mít postupně za následek změnu vnímání úlohy žen společností, protože za chvíli bude mít téměř každý nějakou opuštěnou svobodnou matku v rodině a uvidí těžkosti, se kterými se musí potýkat.

ahoj to teda čumím že ve 37 letech se takhle zachoval člověk yb řek že v tomhle věku už má snad chlap rozum ne to je šílený :O mě opustil přítel když sem byla ve 22tt...taky se nezajímal o společné bydlení nechtěl na nic přispět a domů ke mě jedzil jen aby se vyspal a užil si...tak jsme byla taky nucena odstěhovat se na druhou stzranu republiky :-) ale nelituju, měla jsem ho taky pak ještě dlouho ráda protože mi furt psal a motal hlavu a 2x potom co se malá anordila přijel ale jen aby si užil a aby mi mazal med kolemn huby...když to trvalo moc dlouho začla jsem si hledat chlapa věděla jsme že kecá a nikdy se ke mě nenastěhuje...takže nakonec sem bnašla a na něj sem uplně zapoměla, zamilovanost konečně přešla :-) malá má tři roky a byl tu jen 3x za ní..a ted sme jeli na prázdniny tam kde bydlí on tak přijel se podívat aspon na pulhodky ale ani o malou neprojevil zájem, to zas spíš jen o mě ikdyž už sem dávno zadaná...jenže mu bylo v tý době 23let ted je mu 26let takže se dalo čekat že takovej nevyzrálej frajírek se na mě vysere ale u tebe se teda divim a je to škoda, třeba ještě někdy dostane rozum a pokud ne tak se na něj vyser a najdi si někoho jiného kdo vás bude mít rád... :€s€:

In reply to by luciekres

Ahoj, taky jsem si myslela, že muž skoro čtyřicetiletý už to má v hlavě srovnané a ví, co chce. Bohužel teprve teď začínám chápat, co je to za tvora, do kterého jsem se zamilovala. Pomalu sbírám střípky z jeho minulosti a zjišťuji věci, které do sebe zapadají. Prostě je to muž, který nikdy mít děti neměl, ale obávám se, že se zachová opět stejně, protože si nedokáže nastavit zrcadlo. Navíc je dost inteligentní a dobrý demagog, který dokáže vysvětlit ve svůj prospěch hodně věcí a dokáže tě zmást, pokud ho dobře neznáš. S jeho rodinou vycházím velmi dobře a jeho maminka je z něj nešťastná. Jemu je ale jeho rodina také ukradená, jak pomalu zjišťuju.
To, že by dostal ještě rozum je spíše sci-fi. Už bych ho zpět nechtěla, jen bych se zase trápila, protože od něj oporu čekat nemůžu v ničem. Jen jsem z toho ještě dost špatná, prostě ty city nelze jen tak smazat ze dne na den. Na hledání nějakého nového partnera nemám momentálně vůbec náladu a pokud kojím, tak to ani nepůjde. Díky za Podporu :-)

In reply to by Nina2000

tak to je mi jansý je to ještě čerstvý tak nemáš náladu já taky neměla náladu hned hledat novýho chlapa..neboj časem to přijde..hele a hledat můžeš i pokud kojíš hihi já sem taky kojila a našla si chlapa sice to byl trapas když přišel ke mě poprvé dom a malá měla zrovna hlad tak jsme se děsně styděla ale pak to přešlo :-D a vracet se k němu asi fakt nemá cenu jak píšeš...taky sem furt uvažovala o tom jak bych se vrátila k bejvalůýmu jak mi dokázal mazat med kolem huby ale štestí že sem si to rozmyslela...

Jsi velká bojovnice. Přeji Ti ať jeden nevyspělý slaboch nezanechá velké stopy v tvém životě, který jde dál a všechno bude jen lepší a zalité sluncem. Odpoutej se od něho, nestojí ani za Tvojí myšlenku. Držím palce ať někdy potkáš jednoho z těch světlých výjimek mezi mužskými...pár jich určitě ještě je :a:

In reply to by TerezkaaD

Díky za podporu :-) Bohužel budu asi mít dost velký problém někomu opět uvěřit. Ale zároveň bych ještě chtěla pro malýho sourozence a bojím se, že pokud mi bude hledání nového partnera trvat dlouho, už to biologicky nestihnu. Nevím, kolik těch světlých vyjímek ještě po světě běhá, ale vzhledem ke svým zkušenostem se obávám, že je jich jak šafránu. Ale musím věřit, nic jiného mi stejně nezbývá... Díky a přeji kráááááásný večer :s:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka