Ahojky, ono taky hodně záleží, jak starý je tvůj partnet. Manželovi je 30let, tak už se na mimi moooc těšil a přemlouval mě k těhotenství. Zato známemu je 22let a nějak se na svoje mimčo ani netřese.

ahoj...uvidis to se zmeni!!jak ti vyroste brisko,tak jsi to zacne uvedomovat a podle toho jse i chovat!!!muj manzel se choval hezky hlavne pomahal..do prace me pak vozil autem a to i brzo rano,kdyz jeste on do prace nemusel,protoze me bylo spatne ,kdyz jsem treba stala v tramvaji,ty lidi tam atd!pak si povidal s briskem,kdyz jsme sli na nakup ,tak me nenechal tahat nic i kdyz ja jsem chtela vzit treba neco lehciho,tak nechtel!a hlavne znasel ty moje nalady...dost casto jsem brecela...proste kdyz neco davali v tv co me rozbrecelo,tak hned ke mne prisel a hladil me .....soucitil se monu :w: :w: :w: a zea to ho mam rada :h: :h: :h: neboj uvidis,ze to taky pride,vsude je neco..my jsme se taky nekdy chytli,to je normalny!!!!ale kdyz jinak se chova pekne ,tak neni co resit!!!!!

Ach jo.Taky jsme to tak měli.Tak jsem na to hodila bobek a začala si vše nakupovat a řešit sama.Ani neví jaký máme kočárek.Když to nadhodil tak jsem hrdě prohlásila, že kdybych se měla spoléhat na něj tak to malé nemám ani do čeho obléci.Pak jsem začala řešit i to že mimi se bude jmenovat po mě protože se neměl k tomu jít na matriku.Navíc nás potrápila fin. krize.Asi měl i depku kvůli penězům.Jasně že jsme se hádali a já pořád brečela než mu to došlo.Byla jsem na to pořád sama a on to nechápal.A ani to žádný chlap nepochopí.Musí se mu to říct na rovinu.Pořád myslel že jde jen o prachy ale nepochopil že v něm potřebuji jistotu.Už jedno dítě má a prý se choval stejně ale pak to bylo v pohodě.Ale do hlavy jsem mu neviděla.Zkuste to začít řešit bez něj.Hodně zabralo to že jsem řekla třeba že to dítě je moje...ne naše.Jsem ve 34.týdnu a mužíček je jako vyměněný.Přeji mnoho štěstí a málo slziček.Miminko to všechno pozná

Ahoj,když jsem čekala 1. mimi,tak to bylo takový nic moc,moc jsme si to spolu neužívali,spíš já sama,když se narodilo,taky to bylo takový zvláštní.Moc mi to v paměti neutkvělo.Při druhým to bylo o 100% lepší,pořád mě hladil bříško a hrozně pozornej.Ono to je asi tím,že jsme starší a máme už trochu jiný pohled na svět,zodpovědnější.Teď čekám třetí a je to zase o něco lepší.Pomáhá mi i v domácnosti,zajišťuje jídlo,abych nemusela denně vařit.To je pomoc pro mě úplně k nezaplacení.Tak uvidíš,kolik je mužkýmu?Marketa

Já teda takový pocit neměla, ale mám zkušenost, že když jdu na ultrazvuk a jde se mnou můj muž, tak ho to vždycky tak nadchne, že mě píše pak několikrát za den smsku, že to bylo super a co malej dělá, jak se máme a tak. Chlapi to mají horší, že si to těhotenství nikdy nemůžou prožít tak jako my, je potřeba jim zprostředkovat co nejvíc, občas něco říct, co jsi vyčetla v nějakém moudrém článku, dávkovat informace. Můj muž mě často říká, že mě to závidí a tak se mnou alespoň usíná s rukou na bříšku. Myslím, že se to zlomí a bude to dobrý, zprostředkovávej své pocity.........