Ahojky,no to je těžký,každá to cítí jinak,ale je lepší mít zázemí a pak už si užívat mateřství,ale někdy i to nestačí.Mě je například 27.Už od 19 jsem bydlela s přítelem a zařídili si byt,ale na dítě jsem se ještě vůbec necítila i když jsme se moc milovali.S partnerem jsme se nakonec po nějaké době rozešli.Že chci děťátko jsem začala pociťovat tak před rokem.Pak jsem plánovaně otěhotněla,ale bohužel jsem prodělala revizi a mě najednou došlo jak je pro mě mít mimi důležité a jestli jsem třeba něco nezameškala.Úplně se mi změnili hodnoty,takže když člověk nad tím tak přemýšlí,tak mi ženy toho času moc nemáme.V čase kdy je pro tělo těhotenství nejlepší se cítíme moc mladé a když jsme starší a začnají se nám ozývat biologické hodiny,že bychom miminko chtěli,tak se to třeba nemusí dařit.Naštěstí čekám miminko a tak si to chci užívat za každou cenu. :€s€:

Ahojky tak já mímo neplánovala...přišlo samo, trošku neplánovaně....teda ještě nepřišlo :-) termín máme v červenci...je mi 19...v sobotu se vdávám a vím, že mám zázemí, jak finanční, tak rodinné...popravdě, dobrovolně bych do toho asi nešla, klidně bych si tak 5 let počkala...ale pokud jsi zajištěná, nejsi závislá na rodičích (což je, myslím si, hodně důležitá věc) a máš v partnerovi oporu, proč ne...

Ahojky.Já plánovala snad už od školky.První holčičku jsem ale měla v21 a druhou v 25 téd´v37 čekáme třetí.Ale asi záleží na tom jak je kdo připravený.Znám holky co měli mimi v16 a jsou to výborné matky a jsou i takové co ještě před 40 mají na děti čas a cekově jim nic neříkají.Pokud ale mimi chceš a máš klidné a pohodové zázemí kde tě podpoří není na co čekat.Je lepší mít dítě brzo než nikdy.A tyhle případy jsou bohužel docela časté.Tak pa a úspěšné snažení.

Maminkou budu asi až tak za tři týdny, ale snad nevadí, když napíšu svuj názor. Rozhodně bych to zmenila - šla bych do toho už dřív. Já dítě odkládala na dobu neurčitou, spíš mne ukecal manžel a dnes si říkám, proč jsem si to malé štěstíčko nepořídila už dřív. Je mi 31. Nevím, kolik je Tobě, ale rovnou říkám, že DŘIV myslím třeba o tři roky, ale to zase byli jiné podmínky. Určitě bych si nepořizovala dítě třeba ve dvaceti, když jsem nebyla zajištěna, něměla bydlení mimo rodičů a partnera, na kterého se můžu spolehnout na milion procent. Ono je nakonec dobře, že je všechno tak, jak to je. Teď je asi ta správna doba. Vztah se nám ustálil, vzali jsem se, zařídili bydlení, oba máme relativně dobrou práci, takže se dala pořídit výbavička, i když jsem finančně spadla o dost níž kvuli neschopence a nemusím se stresovat a jen si užívám to čekání na našeho synáčka (a nastávající taťka taky).