Ahojky:)

Ahojky:) mockrát děkuji za román, ráda jsem si početla:) Když jsem konečně po 9 měsících měla 16ti denní zpoždění, udělala jsem si testík..Byl pozitivní!:) neumíš si představit, jak strašnou jsem měla radost..:) po takové době se to konečně povedlo..:) Tak nějak jsem to mamce napsala v dopise, mamka to vzala kupodivu docela dobře:) řekla tedy, že je to moje věc, jestli si to chci nechat, ale jinak nic zlého:) což mě potěšilo:) ona sama porodila mého bráchu v 18;) Měla jsem ohromnou radost...:) zašla jsem se objednat k doktorce na vyšetření a dál normálně chodila do školy..:) tenkrát jsem se ve středu objednala na další středu na to vyšetření :D :) hned druhý den jsem ale začala krvácet...Strašně jsem se vyplašila..Volala jsem sestřence, která má teď 1 a půl starého synka, co mám dělat.Můj přítel byl na odpolední a já se neměla jak dostat do nemocnice..Odvezl mě tedy její manžel a přivezl mi i věci, když řekli, že si mě tam nechají..:( Byla jsem smutná, nemám ráda nemocnice a hlavně jsem nevěděla, co se vlastně děje..:( Ležela jsem tam 4 dny s tmavými výtoky krve..:( doktoři nějak nic nedělali..Jen sledovali, jestli ještě krvácím..Nic víc..ani na ultrazvuku jsme nebyla, aby se aspon podívali... Hormon jsem měla také pozitivní, což mě potěšilo, že je tedy pravda, že čekáme miminko:) doufala jsem, že bude vše v pořádku..Ale nebylo..:( v sobotu okolo 3 ráno jsem začala silně krvácet a přidali se k tomu i takové podivné kusy..:( Něco mi říkalo, že jsem potratila..:( a taky, že jo;(pak mě teprve vzal doktor na ultrazvuk, zjistil, že miminko už tam vážně není a provedl mi revizi dělohy, či jak tomu říkají :D byla to pro mě hrozná rána..:( jsem ráda, že už za sebou ten smutek..:( Mno, budeme se snažit dál:) snad se už podaří ;):) na druhou stranu si říkám, že to příroda zařídila sama, že to miminko by bylo jinak nemocné...Omlouvám se za můj román, ale musela jsem se někomu vypsat..:( Moc děkuji za trpělivost při čtení:)

Taky se jmenuji podobně ale na konci mám A takže Nicola :D

No tak koukám že nás tu takových bude víc:)

Ahojky:) mno tak na tom budeme zhruba stejně:) mě bude 17 za měsíc a ještě pořád se snažíme, takže snad budu v 17;):) Strašně moooc se na miminko těším a to je možná právě ta chyba...:( nesmím na to myslet a půjde to líp;):) Jen se vážně bojím, že to nebudeme zvládat...:(My si teprve budeme všechno za řizovat, tak z toho mám strach..:(

A co škola, už to máš vymyšlené?

Dá se to tak říct;):D vymyšlené to mám;) teď jen záleží na tom, kdy se to povede:) Chtěla bych nastoupit rovnou do třeťáku na dálkové studium;)to snad půjde;) bylo by to super:) Moje škola je taková nějaká...divná?:D:-X Tady projde úplně všechno:D;) takže pohoda:D;) máme teď ve 4 holčinu,která měla být letos ve 3;) tak možbá, že to ředitelka vymyslí se mnou také jinak;) že bych přeskočial ročník;) údajně jsem ,,premiantka":Dškoly, takže by to mělo být ok jak jsi to udělala ty?:)

ahojky, tak snad se vám to podaří, ale být tebou, tak si radši počkám a odložím to. Já chtěla mimčo snad už od 16ti let a teď čekáme s přítelem holčičku, v září se nám narodí a mě bude 22 a můžu ti říct, že jsem opravdu ráda za to, že jsem si školu dodělala v klidu a ještě jsem pak šla na rok na jazykovku. Hlavně jde o to, že v těch 17ti letech jsem neměla nic. Přítele jsem sice měla, ale co ti v 17 připadá strašně fajn a super se může ve 20, 22 změnit na nepoužitelné pro praktický život. Teď mám přítele, který se umí postarat jak o rodinu, tak o peníze a zázemí a miluje mě. Pořídili jsme si dům a oba máme zaměstnání. No a už jen čekáme na tu naši princeznu, až se narodí, protože teď už je opravdu vše na její příchod připravené - ne jen moje těšení se a psychika.
Na mimčo jsem se taky strašně těšila, obcházela jsem obchody a nevím co všechno, ale teďka když se na to podívám zpětně, přišlo by mi hodně nezodpovědné pořídit si plánovaně mimi bez zajištění a dodělané školy. Nejde totiž o tebe, jde hlavně o toho prcka. Ono nebude navždy tím maličkým rozkošným miminkem a začne mít svoje nároky, který musíš splnit. No a to se alespoň bez středního vzdělání dělá dnes opravdu těžko. Nevíš, jak budeš zvládat těhotenství a následně mateřství, abys k tomu zvládla ještě školu. Může se stát, že budeš mít náročnější miminko nebo i ty můžeš mít nějaké komplikace a škola zůstane ležet ladem. Hlavně budeš pořád muset myslet na to, že je tady ještě něco, co musíš zvládnout (škola). A pak si taky psala, že nevíš, zda zvládnete ostatní zajištění. Nebudu ti vykládat, že jsi mladá, protože na věku opravdu nezáleží, ale záleží na tom postavit se k tomu zodpovědně. A už první nezodpovědný krok je přivést mimčo na svět, když vlastně nemáš zajištěnou ani samu sebe. Toť můj názor. :-)

Ahojky:) mooooc děkuju za radu:) Budeme se snažit a hned jak se zadaří, budeme informovat:) jinak k holčičce moooc gratuluju:)nezlobí?:)

vůbec, vždycky se napapá a pak usne tak na 5 hodin... jak kdy, někdy i déle

Tak to je super:)moooc gratuluju;):)

Já právě taky:) táhne mi teprve ale na 17, tak nevím, jestli to není až moc brzo začít plánovat?17 mo bude za měsíc, takže to až tak dlouho není, ale přece;):) co si o tom myslíte?:) A jak jste to udělali se školou?:)

Ahojky! Záleží na tobe, pokud máš zázemí jak rodinné tak finanční a jsi si jistá, že to opravdu chceš, začněte plánovat, ale nežeň se do toho po hlavě, nech tomu chvíli volný a přirozený průběh. Vysaď prášky a zkoušejte to... Žádný nervování, jestli dorazí MS nebo ne... My to také chtěli nechat náhodě, řekla jsem, že doberu poslední měsíc antikoncepci a pak už ji brát nebudu, jenže se nám to povedlo ještě přes antikoncepci, ale mimi bylo chtěné(naštěstí je zdravé a anitik.mu neublížila), protože jsem ji stejnak chtěla vysadit.. jen si to trošku pospíšilo... MS ale dorazila, tak jsem si říkala to nic, špatně mi nebylo nic.. Pak mě teta pozvala k 18tinám(v září) na večeři, předtím mi nebylo dobře a měla dorazit ms ale nic... Měla jsem už 10 dní zpoždění, ale přisuzovala jsem to tomu, že neberu prášky, ale nakonec jsem to nevydržela a šupajdila jsem pro test... a ejhle, na testu nádherné dvě dálnice!:-)No takže si dokážeš představit jak probíhala večeře, byla jsem štastná,že jsem těhotná, ale zároven jsem se strašně bála to našim říct. Řekla jsem jim to, až když mi to potvrdil dr. v 8.týdnu, chvili jim trvalo než to překousli, ale zvládli to a ted se všichni strašně těší:-)
Jinak se školou-tu jsem nepřerušila, dělám jí dál, akorát ted jsem do porodu doma, protože mám zdravotní komlikace, ale jinak bych končila na konci dubna tenhle rok a příští normálně začnu akorát na individuální plán. Šla jsem o rok později, tudíž mám před sebou ještě maturitní ročník, ale snad to zvládneme, ale rozhodně to chci zkusit, když už jsem zvládla tři roky tak ted to nevzdám. jsem na ekonomce. MOžná se mi zhorší známky, ale rozhodně bych chtěla maturitu dodělat. Sice jsou tam hrozní lajdaci a všechno řeší na poslední chvíli, ale ted už se snad něčeho dočkám a příští středu se dozvím jak to vlastně 100% všechno bude!
Jejda to je román, omlouvám se!
Měj se krásně a přeji pevnou ruku v rozhodování. Vše má své pro a proti, zvaž to a jestli jsi rozhodnutá, jdi do toho:-) Já nelituji. a určitě dej vědět jak jsi se rozhodla:-) Ahojky

Takže jste taky začínali ,,s ničím"?:)Jinak jsem koukala na fotečky :cc): je mooooooooc krásná:) blahopřeju vám;):)

Taky se právě strašně moc bojím, abychom to všechno zvládli...Mno..Luky to určitě zvládne, ale spíš, co já?Co když mi to nepůjde?Co když nebudu vědět, co dělat atd.?:(

neboj, jde to uplne samo. Je to automaticke, peci o dite ma kazda maminka vrozenou :-)
Drzime palecky
Meena a Rozárka

Tak super:) moooc děkuju za radu:) strašně moooc mi pomáháte maminky:) Budeme se snažit a postupně Vás informovat:);) :cc): doufám, že se nám to povede brzo:) :$}: