Nejhorší je to asi do té doby, než to všechno skončí. Teď už je po - nic se s tím nedá dělat, nikoho jsem nepřemluvila, že se spletl. Vyrovnávám se s tím a posouvám se zase dál. Přeci se nepřilepím k jednomu špatnému bodu :-)

Ahoj Andrejko. Máš pravdu, později,když už se musí miminko i porodit je to daleko horší. Určitě je jednodušší to vstřebat, když jsem vlastně nic necítila. Jen jsem podle MS a první kontroly na gyndě věděla, že jsem těhotná... Už tenkrát, když mi pan doktor řekl, že tam je "žloudek" jsem si říkala, co asi je v tom žloudku. No a ono prostě už nic není. Ale chce to jít dál. Všechno co se děje se děje pro to, že se to má dít.
Dneska si dám horkou vanu, objednám nám dobrou pizzu ať zítra neumřu hlady.
A v pondělí mě snad pustí na tu dovolenou, abych myslela na jiné myšlenky...
Děkuju moc za podporu.

Moc je mi to líto, že sis tuhle smutnou událostí také musela projít. Také mmě připadá, že je nás tady pořád více. Já jsem měla těhotenství s prvním miminkem hodně komplikované už ve 4 týdnů těhotenství jsem musela na laparoskopii, kdy si lékaři zaměnili cystu s těhotenstvím a mysleli si, že se jedná o mimoděložní těhotenství. Miminečko se i přesto všechno udrželo a dnes mám nádherného zdravého chlapečka. Porod byl také hodně komplikovanýkvůli hypoxii, a nakonec skončil akutním císařským řezem, ale všechno našrěstí dobře dopadlo. Asi když to tak má být, tak to tak opravdu je. Teď u druhého miminka jsem otěhotněla hned napoprvé a řekla jsem si, že k doktorovi půjdu raději později, aby už viděl srdíčko. Nakonec ještě srdíčko nebylo vidět, ale pan doktor mě uklidňoval, že jsem mohla otěhotnět později, že je zatím vše v pořádku. Ale o víkendu to začalo slabým krvácením, které se potom více a více zhoršovalo a nepomohlo už nic ani ascorutin ani klid na lůžku. Také jsem tak nějak cítila, že něco není tak jak u prvního těhotenství a pořád jsem měla takový zvláštní vnitřní pocit, který se mi potom bohužel potvrdil. Také teď čekáme 3 měsíce, až se budeme moci zase snažit, tak se k vám také přidávám, aby mně to rychleji ubíhalo. Můj gynekolog mně doporučil 4 měsíce počkat, ikdyž jsem neměla revizi. Řekl mi, že se tak snižuje riziko, že se to bude znovu opakovat. V nemocnici mně řekli, že se můžeme snažit hned po 1. MS, tak jsem to také oplakala, protože vnitřně strašně chci a bije se to ve mně, abych to vydržela počkat. Ta mateřská touha je obrovská. Hrozně mě tenhle smutný zážitek ranil a mám ho pořád v srdci. Pořád myslím na to, že bych měla v září miminko a nedokážu se s takovou ztrátou vyrovnat, nedokážu si představit, že by se to znovu opakovalo. Proto, raději počkám alespoň do května a pak se uvidí. Moc na vás všechny myslím a přeji všem, aby jste byly brzy těhulky a netrápily se tolik... :k:

Já měla mít své miminko 10.10.2010 - takový krásný datum nám vyšel a všechno se zdálo tak bezvadný... Mně je také líto všech, které něco podobného zažily. Je toho tolik - nikdy bych tomu nevěřila. Myslela jsem, že jsou problémy s otěhotněním a pak už jde vše "hladce" a ono je pořád se čeho bát... Ale jak už jsem psala, chce to optimismus do žil, čerstvý vzduch, nějaké ty koníčky a neubíjet se tím. Pro nás to bylo miminko i když jen pár milimetrů veliké... Bylo to strašně smutné, ale je to pryč a my se musíme posunout zas o krok dál.
Musíme myslet na to, že miminko mít budeme. Trošku později, než jsme si myslely, ale bude. A bude zdravé a krásné. Já ještě žádné mimčo nemám, ale nezhroutím se z toho, že to napoprvé nevyšlo. Takový slaboch nejsem. Musíme bojovat a určitě to vyjde. Pořád tomu věřím. Vždyť naděje umírá poslední!!!
Přeji ti, ať už je ti lépe, aby ses netrápila a až bude čas dovolených tak ono to určitě samo přijde. Změna prostředí, žádné stresové zaměstnání, klid a relax.... A miminko na sebe nedá dlouho čekat!