Já jsem fyzicky taky v pořádku. Břicho bolí jen jako při MS, takže to se dá. V práci stejný - musela jsem to říct, když jsem dala výpověď a pak jsem prosila ať mě kvůli těhu vezmou zpátky. A k doktorovi jdu až 31.3., takže až do té doby marodím. A taky jsem ráda. Takovéhle zprávy se rychle nesou. Rychle se na malém městě roznese, že jsem těhu a ještě rychleji, že nejsem. A já se necítím na ty soucitné pocity a dotazy, jestli jsem OK, jaké to bylo a jestli mi můžou pomoct. Tak jsem ráda, že jsem si doktorovi vůbec nemusela říkat a sám mě nechal doma. Sice je to dlouho, ale já jsem ještě nikdy na neschopence nebyla, takže si to teď "zasloužím" :-)

Januliko, u nás doktor neviděl ani tu cystu z posledně... Jako bych to ani nebyla já, co na tom monitoru vidím.... Přesně vím, kdy jsem si říkala že je něco špatně. To ticho, ta vrása na čele, dotaz kdy jsem u něj byla naposledy a že "je to blbý" - to nejde říct jinak než že to je blbý? A já si myslela, že chodím k profesionálovi... Tak jsme dvě, kdo bude muset tři měsíce čekat, třeba nám to bude milejší, když to nebudeme táhnout samy...

Já taky nekrvácela ani nějaké bolesti břicha jsem neměla a občas jsem měla i raní nevolnosti, ale pak najednou nic, vnitřně jsem nějak poznala, vycítila že něco asi nebude v pořádku nevím proč jsem takový pocit měla ale asi to ženská nějak vycítí nebo nevím jak to vysvětlit. Byla jsem v 7 týdnu u doktora a on srdíčko neviděl ale říkal že se může ještě ukázat, jistý si však nebyl, pak jsem byla v 8 týdnu u takové doktorky doktor tam zrovna nebyl, nevím jak tu doktorku nazvat, sprostý slova tu psát nechci ani to nemám ráda, ale ta když se koukala na ultrazvul koukala jako vejr a pak z ní vylezlo že snad možná něco jako srdíčko tam vidí a že plod je nejmíň o 14dní měnší, to už se mi nohy podlamovali, říkala že mám počkat 14dní že se pak uvidí, jenže mi to nedalo spát a šla jsem ke svýmu doktorovi už za týden no a ten už řekl že miminko to nezvládlo. Byl to hrozný pocit. Všem co se taková událost stala přeju aby brzy přivedly na svět krásná zdravá miminka. Držím pěsti.

Je hrozný jak se k tomu někdy ten zdravotnický personál postaví. Jen další kus, no bóže, tak příště to vyjde a když ne příště tak pak. Můj pan doktor taky koukal, šťoural, mračil se... No jo, asi se připravoval jak mi řekne tu blbou zprávu. A já na ní čekala už 2 týdny. Taky jsem to nějak tušila. Zvláštní. Ani nevím, co teď cítím. Nejsem hysterka, stresové situace zvládám, vybrečím se a jdu dál. Ale tohle je tak nějak jiný - je to moje dítě i když má jen nějaký ten centimetr...
Jsem zvědavá, jaký kus budu zítra a snad tam nebude moc maminek - na pokoj mi je snad nedají... :-)
Januliku a kolik ti je? Já jsem si říkala, že už jsem v té hranici, kdy už je to prostě složitější a rizikovější. V létě mi bude 31 a bylo to moje první těhu... Snad do roka a do dne. Když to slyším, tak snad každý s tím má zkušenosti. Doba je holt taková blbá...