No to máš teda pravdu s tím něžným přístupem :s: . Jsem myslela, že mi tam něco prdla. Kamarádka teda říkala, že se prý s ničím nepáře. Ale jinak byla opravdu moc milá. Jinak ty sestry nás tam s tou druhou maminkou taky nechaly samotné. Mě ten blbej přístroj pořád pípal a jednou se dokonce asi nějak vypojil, protože to tam začalo řvát a ten tep lítal pořád od 106 přes 160 na 250...a takhle furt dokola. Jsem myslela, že tam strachy zešedivím. Bála jsem se, že je něco s malou. Sestra samozřejmě nikde a ještě ke všemu jsme tam byly zavřené. Tak jsem si to začala sundavat a volat na sestry, co se to děje. Asi na to byly zvyklé, protože přišla úplně v klidu, že se to vypojilo. Ležela jsem tam nakonec taky přes hodinu.

Jj, to si říkám taky, že vědí, co dělají. Ale přece jen mě to vyděsilo, teda hlavně u toho prvního nahrávání. Měla ten přístroj puštěný nahlas a postupně tam chodily sestřičky, že jí ten tep hrozně skáče a že mi to miminko pěkně "křičí"....já taky myslela, že mi za chvíli vyletí z bříška.
Jinak té doktorky jsem se samozřejmě ptala, jak je to možný, že mi z toho teče krev a ona na to, že se to při vyšetření stát může. Bolelo to teda fest. Ale je zajímavý, že u svýho doktora to skoro ani necítím. Asi jsou chlapi víc ohleduplní :) .

No v tomhle jsou chlapi fakt asi víc citliví ;) jinak mi povídej , já ležela 2dny na porodním napojená na monitor pod 100procentím dohledem a jedna porodila skoro vedele mě :O a těch řevů co jsem tam zažila :00: a pak mě poslali dom,jsem z toho byla týden úplně :jawdrop: šílené :s: tak at už máte ty ozvy v pořádku,třeba to chce omezit kafe at tam tak nešílí :s:

Jenže to je právě to....já kafe v těhotenství vůbec nepiju :) . Jediné, na čem ujíždím, tak je sladký (hlavně teda čokoládky). Tak to má na to taky asi trochu svůj podíl. Když jsem tam byla před tím, tak jsem si to kladla docela dost za vinu, protože jsem měla v těhotenství furt nějaký stresy...tuhle se školou, tuhle doma, tuhle s přítelovo rodinou, tuhle s předěláváním bytu a nebo s tou diplomkou. Říkala jsem si, že to má malá určitě kvůli tomu mýmu nervování. Jenže ono to nešlo prostě ovládat. Možná i díky hormonům...co já vím. Všechno jsem si moc brala. Je to zvláštní, ale až po těch ozvech ve mě hrklo, že to za to nestojí a jsem klidnější. Teda, abych to nezakřikla :) .