Ahoj,
chtěla jsem se zeptat těch, kdo byly na screeningu na konci prvního trimestru, jakou měly hodnotu obličejového úhlu. Četla jsem, že hodnota na konci 13. tt má být kolem 74 stupňů, mně naměřili 89. Screening mám celkově negativní a doktor mě na nic neupozorňoval, na tohle jsem narazila náhodou. Na netu je k tomu minimum informací, tak to zkouším touhle cestou...
Děkuju za případné odpovědi. :a:

Tak jsem se konečně dočkala termínu screeningu, čekání bylo nekonečný, ale vyplatilo se!

Ahoj,
zajímala by mě jedna věc, tak zkusím, jestli mi někdo odpoví.

Triply vycházejí často falešně pozitivně, to víme všichni. To procento je tam veliký.
Někde jsem četla, že ten screening v prvním trimestru má 3% falešný pozitivity. To mi přijde docela dobrý....Ale popravdě nějak se mi tomu nechce věřit. Četla jsem příspěvky několika ženských, kterým ten screening vyšel pozitivně a potom se ukázalo, že je vše v pořádku.
Já si tak naivně říkám, že se v pondělí dozvím výsledky a všechno bude buďto dobrý nebo špatný, ale tahle falešná pozitivita mě malinko děsí...
Někdo nějaká zkušenost?
Jinak mě vyšly kdysi triply pozitivně a falešný to teda nebylo..

Po několikatýdenním ležení (kvůli nevolnostem) to na mě prostě dneska nějak víc dolehlo...
Ohřála jsem si guláš a musela jsem si chvíli lehnout, vyžehlila tři věci a musela si lehnout, umyla jsem si hlavu a musela si lehnout, uklidila knížky a papíry v ložnici a opět jsem si musela lehnout....A najednou jsem začala bulet jak blázen, že zkrátka z tohohle zcvokatím...
No, nehci to dávat jako návod :-) , ale poté co se ulevilo psychice (po tom pláči) je mi i malilinko líp tělesně. To je divný, nepřijde vám?
Vím, že řeším ptákoviny, jen mě napadlo, že se o tenhle "úkaz" podělím... :a:

Tak mám za sebou další kontrolu a vypadá to, že se blýská na lepší časy. Dnes mi nikdo neříkal, že se mu to všechno nějak nezdá a že to nevypadá úplně dobře atd. Naopak.
Vyroslti jsme tak, jak jsme měli, takže jsme 10+4. Vzali mi krev na ten prvotrimestrální screening a příští týden se musím objednat na tu ultrazvukovou část. Navíc mi doktor vypsal žádanku, abych si zašla na genetiku na vyšetření srdce plodu, abychom měli jasno o všech případných problémech co nejdřív. Takže do měsíce budu vědět, co a jak. Po všech těch neúspěších chci podstoupit všechny možný i nemožný vyšetření, abych se zase nezačala těšit zbytečně.
No, doktorovi se akorát nelíbily moje nevolnosti. A já měla za to, že zvracet je normální... :s: Hm, tak prý ne...
Mějte se všechny co nejlíp to půjde!

Ahoj, ráda bych znala váš názor. Jsem na začátku 11.tt a od samýho počátku těhotenství je mi zle. Nepomáhá nic, a když jo, tak jen malinko a na chvilku. Zvracím každý den - poměrně častokrát, ráno začnu, pozdě v noci končím, jsem dost unavená a prakticky bez nálady. Chápu, že je to normální a že si nemám důvod stěžovat, protože se to týká spousty ženských. Zajímá mě ale jedna věc - pokud je vám někomu takhle zle, co zvládáte doma dělat? Já chodím do práce (fyzicky nenáročný, minimum pohybu, když chci, můžu sedět atd.), tam to horko těžko přežiju, přetrpím a doplazím se domů. Jinak jsem ale úplně nepoužitelná. Několik týdnů mi doma leží nevyžehlený prádlo, nádobí myje manžel a ostatní nutný věci doma dělá taky. Já po příchodu z práce ležím nebo zvracím. Před chvílí jsme si napsali seznam na nákup, ale těsně před odchodem to na mě zase přišlo a já to prostě nedám, tak jel sám. Připadám si úplně k ničemu. Potřebovala bych vědět, jak to zvládají ostatní. Jsem citlivka, která by se měla zvednout z postele a snažit se to rozchodit? Mám se tady v tom přesta utápět a dokopat se alespoň k nějaký smysluplný aktivitě? Nebo to máte někdo podobně? Vždyť vy, co máte doma druhý dítě, to taky musíte zvládat....ach jo, je mi z toho všeho nějak prapodivně a připadám si jak lazar. Děkuju předem za každý názor. :(

Před chvílí jsem se vrátila z kontroly. Stav: 8+3. Po dvou předchozích kontrolách, který vypadaly, že z těhotenství nic nebude (špatná velikost, špinění atd.) první pozitivní zpráva. No, ale mám čerstvě za sebou virózu (minulý týden), takže se stejně bojím jakkoliv radovat....
Je tu někdo, kdo má permanentně pocit, že všechno špatně dopadne, bojí se každý návštěvy doktora a má pořád černý myšlenky?

Zdravím všechny, před čtyřmi roky jsme přišli v 19.tt o miminko, mělo VVV a bylo nutné se s ním rozloučit. V průběhu dalších let se k nám štěstí obracelo zády, mám za sebou jeden zamlklý potrat (8.tt) a několikrát jsem zažila pozitivní test, který ale přestal být pozitivní po pár dnech - protože dorazila MS. Teď jsem v takové trochu nejisté situaci. Jsem na úplném počátku těhotenství a prognóza nic moc - i přes léky a odpočívání špiním, takže počítám s tím, že to zase dopadne špatně. Člověk ale těma zkušenostma trochu zocelí, takže už to neberu tak strašně jako poprvé, tehdy jsem myslela, že skončím na psychiatrii, dnes už vím, že všechno vždycky přebolí. Držím palce všem těhotným i netěhotným!