mm_mm
mm_mm
Ahoj,
chtěla jsem se zeptat těch, kdo byly na screeningu na konci prvního trimestru, jakou měly hodnotu obličejového úhlu. Četla jsem, že hodnota na konci 13. tt má být kolem 74 stupňů, mně naměřili 89. Screening mám celkově negativní a doktor mě na nic neupozorňoval, na tohle jsem narazila náhodou. Na netu je k tomu minimum informací, tak to zkouším touhle cestou...
Děkuju za případné odpovědi. :a:
In reply to tak asi bude mít frnáček;) by ZuzaneckaOVA
No, tak to bude chuděra po mně :-)
Nějak zásadně to neřeším. Jen jsem četla, že v 11.tt je to kolem 84 stupňů a pak to klesá. Kašlu na to. :a:
In reply to No, tak to bude chuděra po by mm_mm
my jsme na velkém utz měli nějaký rozměr na hlavičce pod míru,ale když se podíváma na sebe..:D taky nejsem tabulková tak proč se snažit nějaké průměry dosadit pro ni :) my jsme taky nosatí nedělej si hlavu:) jen doufám,že nebude tukan :D :dance:
Ahoj,
zajímala by mě jedna věc, tak zkusím, jestli mi někdo odpoví.
Triply vycházejí často falešně pozitivně, to víme všichni. To procento je tam veliký.
Někde jsem četla, že ten screening v prvním trimestru má 3% falešný pozitivity. To mi přijde docela dobrý....Ale popravdě nějak se mi tomu nechce věřit. Četla jsem příspěvky několika ženských, kterým ten screening vyšel pozitivně a potom se ukázalo, že je vše v pořádku.
Já si tak naivně říkám, že se v pondělí dozvím výsledky a všechno bude buďto dobrý nebo špatný, ale tahle falešná pozitivita mě malinko děsí...
Někdo nějaká zkušenost?
Jinak mě vyšly kdysi triply pozitivně a falešný to teda nebylo..
bud v klidu,100% neni nic ani plodovka..moc to resis,
ono je to falesne na obe strany..tak jak je falesne pozitivni tak muze byt i falesne negativni
a jeste je i dalsi varianta...a tou sme byli my :) vsechny testy ok a presto mame VVV ;) je totiz vyvojova...
hlavu vzhuru :one:
rozdíl je v tom, že vlastně ten první screening vyděsí falešnými zlými zprávami menší počet žen. Ale pořád je tam 5% šance. že se splete. takže ikdyž je negativní, tak pořád je možnost, že dítě postižení mít bude. 100% (nebo největší)jistotu ti dá jen odběr plodovky.
pardon, vložilo to 2x
Mě vyšel NT screening pozitivně ,riziko na down.syndrom 1:6, šla jsem na plodovku a mám zdravou dvouměsíční holčičku
In reply to Mě vyšel NT screening by mari25
To je přesně to, čeho já se děsím. Že mi tam vyjde nějaká takováhle hrůza, to číslo je vážně šílený, a že budu čekat a čekat a čekat...a z tý nejistoty se po... :(
Z počátku se mi tyhle testy zdály úžasný, ale postupně koukám, že to tak růžový nebude...
Jinak tobě moc gratuluju, musela sis užít svoje.
Po několikatýdenním ležení (kvůli nevolnostem) to na mě prostě dneska nějak víc dolehlo...
Ohřála jsem si guláš a musela jsem si chvíli lehnout, vyžehlila tři věci a musela si lehnout, umyla jsem si hlavu a musela si lehnout, uklidila knížky a papíry v ložnici a opět jsem si musela lehnout....A najednou jsem začala bulet jak blázen, že zkrátka z tohohle zcvokatím...
No, nehci to dávat jako návod :-) , ale poté co se ulevilo psychice (po tom pláči) je mi i malilinko líp tělesně. To je divný, nepřijde vám?
Vím, že řeším ptákoviny, jen mě napadlo, že se o tenhle "úkaz" podělím... :a:
podle mě mají všechny fyzické projevy původ v psychice
Ahoj holky,
k tomu pláči... já myslím, že vydržím celkem hodně, ale zároveň jsem hodně emotivní člověk. Takže se mi to jednou za čas nakupía musím si zabrečet. V tuchvíli nemusím mít ani důvod, brečím si jen tak, v klidu, bezdůvodně a když si sama sobě začnu připadat divně a jako blázen, okamžitě si nějakej důvod začínám vymýšlet. Většinou podle délky pláče mám i množství důvodů. :s: :s: Nejhorší pak je, když se někdo zeptá: Proč brečíš? a odpověd? JÁ NEVÍÍÍÍM!.. :s: Takže asi tak. Většinou jednou za 2-3 měsíce mám tu svojí půlhodinku..
A co vy, stává se vám to taky? :///:
In reply to Ahoj holky, k tomu pláči... by boule12
No, já většinou aspoň malinko tuším proč. Třeba jsem s něčím dlouho nespokojená a pak to najednou vybublá ven nebo jsem z něčeho vystreslá a pak povolí nervy. Úplně jen tak, že by mě to přepadlo, to nemívám. Ale jinak jsou období, kdy to na mě taky padá docela často.
Tak mám za sebou další kontrolu a vypadá to, že se blýská na lepší časy. Dnes mi nikdo neříkal, že se mu to všechno nějak nezdá a že to nevypadá úplně dobře atd. Naopak.
Vyroslti jsme tak, jak jsme měli, takže jsme 10+4. Vzali mi krev na ten prvotrimestrální screening a příští týden se musím objednat na tu ultrazvukovou část. Navíc mi doktor vypsal žádanku, abych si zašla na genetiku na vyšetření srdce plodu, abychom měli jasno o všech případných problémech co nejdřív. Takže do měsíce budu vědět, co a jak. Po všech těch neúspěších chci podstoupit všechny možný i nemožný vyšetření, abych se zase nezačala těšit zbytečně.
No, doktorovi se akorát nelíbily moje nevolnosti. A já měla za to, že zvracet je normální... :s: Hm, tak prý ne...
Mějte se všechny co nejlíp to půjde!
ahoj, gratuluju :€s€: a držím pěsti, ať všechno dobře vyjde a buď v klidu, mě bylo zle celé tři měsíce, uklidnění po utz nebylo, prostě po tom prvním trimestru to u obou těhu přešlo ;) čípky ti myslím neublíží, mám pocit, že pokud se moc zvrací, tak se předepisují, ale neboj se, určitě to bude v pořádku :one:
In reply to ahoj, gratuluju a držím by katééé
Doktor mi řekl, že ty čípky (Torecan) úplně neškodný nejsou a že je mám brát jen, když to bude fakt blbý. No, to je rada nad zlato...Radši budu zvracet než do sebe ládovat něco, co může uškodit. I když samozřejmě chápu, že i to zvracení je pitomý...chjo...
In reply to Doktor mi řekl, že ty čípky by mm_mm
tak to je fakt blbý, to bych asi vydržela. Mělo by to po tom třetím trimestru přejít. Vydrž, stejně ten krásný pocit, že v sobě nosíš děťátko je silnější a co bys pro něj neudělala, že ;)
In reply to tak to je fakt blbý, to bych by katééé
Jen nechápu, proč každý doktor říká něco jinýho. Ty čípky má spousta ženských, který zvrací a nikde jsem doteď nečetla, že můžou uškodit. Ještě jsem si je ani nevyzvedla, tak uvidím. Každopádně dneska je mi zase extrémně blbě a trošku už mi z toho začíná hrabat...Jinak těhotenství si zatím moc neužívám, protože po několika neúspěších chci mít nejdřív aspoň nějaký vyšetření, který řeknou, že vše vypadá OK, pak to asi teprve začnu nějak vnímat...Tak se měj moc fajn. :a:
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
Seš na tom určitě hůř než já. Já taky hodně zvracím, ale vlastně pořád jím, takže něco si tělo určitě nechá. Jím snad každý dvě hodiny. Nehubnu, za těch 11tt mám asi půl kila navíc. Pravda je, že jím příšerně, protože prostě do pusy jsem schopná strčit jen něco, pohled na některý potraviny mi obrací žaludek, takže mám tak 5x týdně špagety s kečupem, k snídani vždycky sušenku a ještě mi nevadí chleba s paštikou. No, síla. Jím k tomu Calibrum Babyplan, tak doufám, že ty nejnutnější látky snad doplním. S pitím naštěstí problém nemám, je to možná divný, ale nejvíc mi chutná voda s vymačkaným citronem, takže snad mě ta dehydratace nečeká.
Myslím, že mýmu doktorovi vadilo to zvracení kvůli tomu, že se tím asi namáhá břicho. Já, když třeba 6x denně letím, tak mě pak pěkně bolí...
Drž se, bude líp!
Ahoj, ráda bych znala váš názor. Jsem na začátku 11.tt a od samýho počátku těhotenství je mi zle. Nepomáhá nic, a když jo, tak jen malinko a na chvilku. Zvracím každý den - poměrně častokrát, ráno začnu, pozdě v noci končím, jsem dost unavená a prakticky bez nálady. Chápu, že je to normální a že si nemám důvod stěžovat, protože se to týká spousty ženských. Zajímá mě ale jedna věc - pokud je vám někomu takhle zle, co zvládáte doma dělat? Já chodím do práce (fyzicky nenáročný, minimum pohybu, když chci, můžu sedět atd.), tam to horko těžko přežiju, přetrpím a doplazím se domů. Jinak jsem ale úplně nepoužitelná. Několik týdnů mi doma leží nevyžehlený prádlo, nádobí myje manžel a ostatní nutný věci doma dělá taky. Já po příchodu z práce ležím nebo zvracím. Před chvílí jsme si napsali seznam na nákup, ale těsně před odchodem to na mě zase přišlo a já to prostě nedám, tak jel sám. Připadám si úplně k ničemu. Potřebovala bych vědět, jak to zvládají ostatní. Jsem citlivka, která by se měla zvednout z postele a snažit se to rozchodit? Mám se tady v tom přesta utápět a dokopat se alespoň k nějaký smysluplný aktivitě? Nebo to máte někdo podobně? Vždyť vy, co máte doma druhý dítě, to taky musíte zvládat....ach jo, je mi z toho všeho nějak prapodivně a připadám si jak lazar. Děkuju předem za každý názor. :(
když já jsem těhotná, jsem od 6. do 16.tt naprosto nepoužitelná. Zažila jsem to třikrát a pokaždé to bylo stejně k nepřežití. Pokaždé jsem byla na neschopence, do práce bych se v tom stavu nedohrabala. Doma jsem neudělala naprosto nic, horko těžko jsem zvládla cestu z postele na wc, vše ostatní bylo nad mé síly. Jelikož první z těch těhotenství skončilo potratem, tak jsem to vlastně dvakrát přežívala sama, a jednou s 18 měsíčním dítkem. Vypadalo to asi tak: synek vstal ráno mezi pátou a šestou, tatínek mu uvařil UM, převléknul ho, přebalil, připravil mu snídani, pustil Krtečka a šel do práce. O hodinku až dvě později přišla babička, když bylo hezky, vzala synka ven, když ne, hráli si spolu doma. Pak uvařila oběd, synka uložila a vrátila se do práce. Když se malej vzbudil, nezbylo mi než se tak na dvě tři hoďky pochlapit a nějak se o něj postarat. Pak se u nás stavil dědeček a vzal ho na hřiště. Když se vrátili, byl už doma tatínek, převlíknul ho, nakrmil, zabavil, vykoupal, uložil, v noci k němu vstával ...
In reply to když já jsem těhotná, jsem od by ha.nka
Já každý ráno začínám tím, že letím šílenou rychlostí na záchod a zvracím a zvracím...tím se mi malinko uleví. Udělám si silnej černej čaj a pomalinku ho vypiju, do toho zobu sušenku. Po tomhle procesu je mi tak nějak napůl, na etapy se oblíknu, umeju a vyrážím do práce. Cesta trvá 8 minut pěšky, během ní dýchám z hluboka a snažím se to rozchodit. V práci odpočítávám minuty, jak to jde, tak si hodím nohy na stůl, pořád něco zobu, abych měla plnej žaludek, jinak se mi dělá ještě hůř. Kolem poledne už nevím, která bije a v hlavě mám jen to, že se nesmím poblejt, a pak se odplazím domů. Doma padnu a jsem úplně vyřízená. Ležím a sténám, jak je mi zle. Žaludek, kterej dopoledne jakž takž držel basu, má pocit, že mi to musí vynahradit a tak lítám a lítám na záchod, co to jde. Už jsem i zažila situace, že jsem to nestihla. Takhle "funguju" do večera. Mezitím ukecám manžela, aby koupil něco k jídlu, eventuelně umyl nádobí. Jako bonus obvykle dostanu čaj a něco k jídlu. Večer mě čeká náročný úkol - umejt se. No a pak nastává nejhorší období dne - večer. Nevím proč, ale já mám ty večery fakt šílený. Nemůžu ležet, protože mě to dráždí ještě víc ke zvracení, nepomáhá vůbec nic. Takže někdy i do 12 lítám po chvilkách na záchod a pocit chvilkový úlevy střídá strašnej hlad...A ráno to všechno začne nanovo, už asi 5 týdnů. Kdybych měla dítě, musela bych to mít zařízený tak jako ty. Byla by to jediná možnost, protože já jsem na tom asi podobně, jako jsi byla ty. Nedokážu se postarat ani sama o sebe. Trošku mě děsí to, že píšeš, že to trvalo až do 16.tt, to si neumím představit. Já doufám, že do konce dubna to bude pryč. Tak hlavně, aby to mělo všechno šťastný konec.. Bohužel jsem se už taky takhle trápila zbytečně...
In reply to Já každý ráno začínám tím, že by mm_mm
vůbec nechápu, že v tom stavu chodíš do práce. Já měla od božího rána až do večera problém cokoli pozřít, bylo mi zle z představy, že něco strčím do pusy, ale zároveň mi bylo strašně zle z hladu. Po zkušenostech z předchozích těhotenství mi bylo jasný, že když se něčeho najím, bude to trochu lepší, ale ono to prostě nešlo, i když jsem moc chtěla, nebyla jsem schopná, dokud nade mnou neseděl manžel a nenadával, že nejím a že jsem slibovala, jak tentokrát jíst budu. A jako pití, to ti dost závidím, že jsi schopná ráno vypít čaj. Já (teď jsem ve 30.tt), můžu asi tak od 20.tt pít ze skleničky jen jemně perlivou vodu, pito nebo colu. Jakékoli jiné tekutiny (a před 20.tt i tyhle bublinkaté), do sebe dostanu jen polévkovou lžící. Do toho 16.tt mi k návalu zvracení stačilo i jen vstoupit do kuchyně a když jsem náhodou nemusela blinkat hned, spolehlivě jsem šla, jen jsem pootevřela dvířka od lednice. Pohled na špinavé nádobí měl úplně stejný efekt. Tak od 20.tt jsou nevolnosti konečně už jen ranní a už nejsou provázené zvracením, když teda musím jít někam na lačno, tak je to utrpení, ale když se najím, tak se mi udělá líp. V minulém těhotenství mi bylo z hladu tak zle, že jsem asi tak od 25.tt do konce jedla ve dne (a když jsem se vzbudila, tak i v noci), každé dvě hodiny, a když jsem se nenajedla, tak jsem šla zvracet. Mytí je taky kapitola sama pro sebe. Teď už si aspoň zvládnu vyčistit zuby, ale jinou než dětskou pastu fakt nedávám. Vlasy si myju dvakrát do měsíce a jen proto, že už mě kouše hlava. Jediná „kosmetika“, kterou bez obtíží snesu, je tuhé mýdlo od dettolu, kterým si myju ruce po záchodě, jinak se myju jen vodou. Do 20.tt jsem si ani nemohla mazat bříško proti striím, protože mi byl odporný jak zápach toho olejíčku, tak pocit, že si na sebe něco mažu. Manžel, když si umyje vlasy nebo když se oholí, tak mě musí zavřít v ložnici a vůbec se ke mně nepřibližovat ...
In reply to vůbec nechápu, že v tom stavu by ha.nka
Myslím, že seš na tom mnohem hůř než já. Já mívám i světlý chvilky, to znamená, že třeba někdy několik hodin nezvracím a není mi ani na zvracení, jen cítím šílenou únavu a nevydržím stát na nohách. Mívám dny, kdy se najím v pohodě, a dny, kdy mám strašnej problém strčit cokoliv do pusy. Dny, kdy cítím jídlo, a letím na záchod, a pak dny, kdy mi to vůbec nevadí. Kosmetika mi žádná naštěstí nevadí. S tou hlavou to mám podobný, myju jí tak jednou za deset dní. Mazat břicho jsem si zatím nezačla, to by teď ani nešlo, vadí mi jakejkoliv dotek břicha, někdy i peřina.
Já to s tou prací pořád řeším a pořád nevím... Jestli zůstanu doma, tak už nebudu mít absolutně žádný pohyb a budu půl roku jen ležet a vzdychat...A taky si reálně uvědomuju, že jsem docela rozmazlenec, kterej problémy řeší fňukáním, a cimprlich se strašně nízkým prahem bolesti a že je možná nejvyšší čas se tomu postavit. Já jsem přesně ten typ, kterej si u zubaře nechává vždycky píchnout injekci, při každý bolesti si okamžitě bere prášek, při každým trápení hned brečí a lituje se. No a pak vidím, co všechno vydržej ostatní ženský a jak dokážou bejt silný a říkám si, že nemůžu bejt donekonečna takovej posera. :///:
Moc ti držím palce, ať je ti co nejlíp, za pár týdnů to budeš mít všechno za sebou! :a:
Před chvílí jsem se vrátila z kontroly. Stav: 8+3. Po dvou předchozích kontrolách, který vypadaly, že z těhotenství nic nebude (špatná velikost, špinění atd.) první pozitivní zpráva. No, ale mám čerstvě za sebou virózu (minulý týden), takže se stejně bojím jakkoliv radovat....
Je tu někdo, kdo má permanentně pocit, že všechno špatně dopadne, bojí se každý návštěvy doktora a má pořád černý myšlenky?
Já jsem se taky bála, měla jsem kontroly každý týden, a vždycky jsem si říkala, tohle je moje poslední a bohužel v 11 tt to byla moje poslední :-( ale já měla leidenskou mutaci a ta bohužel způsobuje potraty, tědka až znova otěhotním, tak si budu píchat do bříška heparin po celé těhu a šestinedělí a určitě se budu snažit myslet pozitivně, ale chápu tě, člověk se nechce radovat aby to nezakřiknul.
Držím palečky, určitě všechno dopadne dobře :-)
In reply to Já jsem se taky bála, měla by pavlinka77
In reply to Držím ti moc palce, aby to by mm_mm
In reply to Chápu tě, ono špatná by pavlinka77
Zdravím všechny, před čtyřmi roky jsme přišli v 19.tt o miminko, mělo VVV a bylo nutné se s ním rozloučit. V průběhu dalších let se k nám štěstí obracelo zády, mám za sebou jeden zamlklý potrat (8.tt) a několikrát jsem zažila pozitivní test, který ale přestal být pozitivní po pár dnech - protože dorazila MS. Teď jsem v takové trochu nejisté situaci. Jsem na úplném počátku těhotenství a prognóza nic moc - i přes léky a odpočívání špiním, takže počítám s tím, že to zase dopadne špatně. Člověk ale těma zkušenostma trochu zocelí, takže už to neberu tak strašně jako poprvé, tehdy jsem myslela, že skončím na psychiatrii, dnes už vím, že všechno vždycky přebolí. Držím palce všem těhotným i netěhotným!
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
tak asi bude mít frnáček;) :D nevím co to znamená,ale když je to jinak negativní ;) všechny testy mají určité rozmezí např cukr v krvi 3,8-5,8 ale taky je správně 3,5-6,2,každý dr to má trošku jinak,já bych se neznepokojovala :) :a: