Maud

29.11.2009

Ahojky holky, chci moc poděkovat za mnoho pozitivních přízpěvků na moji dizkusi.

Jsem rozhodnuta,že se chci o dítě pokusit už při škole. Studuji psychologii a jsem teď ve druháku. Kdyby otěhotněla, třetí ročník bych už musela mít dálkově (chci se tento týden zeptat, jestli to vůbec půjde na studijním).

Chtěla bych se zeptat Vás holky, co jste školu dělaly, děláte, přerušily, nepřerušily, ukončily, dokončily:-) vlastně na cokoli k tomuto tématu. Jak to bylo pro Vás zvladatelné. Já má cestu do školy včetně MHD a vlaku přes dvě hodiny.

Předem děkuji za každý příspěvek.

Kliknutím vložíte smajlíky:
26.11.2009

Bude mi 22 let a můj přítel je o deset let starší. V létě se budeme brát. Studuji druhým rokem vysokou školu, mimo mé město a přes týden jsem pár dnů v podnájmu, jinak v domku s přítelem.

Často přemýšlím o dítěti, dnešní uspěchaná doba tomu moc nepřeje. Ani podmínky v zaměstnání ani ve studiu. Jedna známá má teď dítě, je jí třicet, rizikové těhotenství a není jediná.

Chtěla bych mít děti dvě. Samozřejmě jsem už řešila kariéru vs mateřství, a bylo to těžké rozhodování. Někdy závidím svým bezstarostným spolužačkám, které vidí těhotenství a pak hned interupci. Ani moje matka na tom není jinak, mluví o těhotenství jako o nemoci, která zničí studium a pak vlastně všechno.

Nechápu, jak se v lidech za posledních několik let vytvořil odpor v mateřství a všichni se děsí jen toho, že si nebudou moc užívat nebo že nebudou moct jít do práce, studovat.

Několikrát jsem řešila, jestli děti při škole nebo ne. Bohužel to mám stížené, že mě dělí 100km od školy a kombinovaný program je v podstatě stejný jako denní.

Další faktor je,že přítel by rád měl děti, hodně se na to těší.

V dnešní době se vůbec nepodporují mladé matky, a co vím, tak se učitelé k nim chovají, jako že je to jejich problém, že mají děti a buď přijdou nebo ne.

Teoreticky, když počkám do konce studia školy ( mých 26 let) a pak budu si hledat práci a schánět praxi ) mých 28 let), tak pak padnu zase do už trochu rizikové třicítky..

a bohužel příteli bude ke 40 letem, což už se mírně podepíše, taky do všeho ( nemyslím do kvality plodu.....)...

Za to pokud by se mladým přálo,tak ideální je mít děti a zvládnout to při škole ( což je samozřejmě záhul...) Když jsou děti staré na školku nebo na hlídání babičkou,tak už se lecos dá zvládnout.

Od kamarádek vím, že když mají kolem 25 let a hledají místo, tak mají problém vyhrát konkurz...nikdo nechce budoucí matku na mateřské....

Víte, nepřijde Vám ta doba střelená?

Těhotenství jako nemoc a boj o to, si udělat čas do 35 let ?????

Kliknutím vložíte smajlíky:

HELE JÁ NASTUPOVALA DO DRUHÉ MÉ PRÁCE VE 23 LETECH A PTALI SE MĚ, ZDA HNED NEPLÁNUJU RODINU APOD
A CO ČEKALI? ŽE TAM ZŮSTANU JAKO STARÁ PANNA DO DŮCHODU-TO JE JEDNÁNÍ CO?
TED JE MI 31, MÁM 15,5 MĚSÍČNÍHO KLUKA A V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ SI POŘÍDÍM DÍTĚ DALEKO DŘÍV-NE AŽ VE 29 LETECH-TO JE POZDĚ A NA DRUHÉ UŽ NEMÁM MOC ČASU PŘEMÝŠLET A MUSÍM ASI KONAT, PROTOŽE NECHCI, AŽ PŮJDE MOJE DÍTĚ DO PUBERTY, ABYCH JÁ ŠLA DO DŮCHODU :-)

Ahojky, ber to trošku s nadhledem - já jsem vystudovala 2 vysoké školy ( druhá byla medicína ), odpromovala jsem když mi bylo téměř 28 let a byl u mě také předpoklad, že budu dělat kariéru a děti budou někdy....!
Po roce vztahu jsem si vzala dnes již mého manžela, který je také o 8 let starší a vzhledem k jeho věku jsem po 10 měsících práce otěhotněla :-)!
Dnes jsem za to ráda, mám 4. měsíční holčičku po ne úplně růžovém těhotenství, holt kariéra půjde chvíli stranou, protože si nejspíš pořídíme děti za sebou ( když to tedy půjde..).
Také jsem si vše linkovala - škola, praxe, atestace, děti atd..., ale v životě nejde vše plánovat a dnes opravdu nelituji, mít dítě je nejhezčí věc na světě a práce Ti to nikdy nenahradí..., a hlavně mi neuteče, tak prostě nejdřív odchovám dětičky a pak bude kariéra !!

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Děkuji za podporu, Tvá reakce mi udělala radost:-)
Zdravím Tebe, partnera i malou, co nevidět vykoukně na svět !!! :-)

ahoj, rozumim ti. Mě je necelých 30 a mám dvě děti. Ve 24letech jsem se vdávala a když mi bylo 26let tak se nám narodil Ondrášek. V práci jsem pracovala 4 roky-takže mám docela dobrou praxi. Měla jsem možnost studovat VŠ a mít lepší místo-vyšší post. Jsem zaměstnancem státní zprávy. Vedoucí si mě pozvala na kobereček (cca půl roku před plánovaným otěhotněním) a zeptala se mě narovinu zda je pro mne přednější kariéra nebo rodina. Ani chvilku jsem neváhala a řekla rodina. Trošku posmutněla a řekla že je to škoda, že já jsem zrovna ten tip, který by mít rodinu neměl. Nějak jsem to nepochopila, ale potom mi vysvětlila že by mě ratši měla po svém boku. No měla smůlu. Když jsem jí po pár měsících oznámila že jsem těhotná, vzala to dobře,ale řekla mi že si myslela že si to rozmyslim ://: . Po nástupu na mateřskou jsem si říkala zda to nebyla chyba. Stratila jsem možnost v práci postoupit výše. Vedoucí semnou byla spokojena, šla mi na ruku. Kolektiv suprovej. Pořád se mi v hlavě motali tyto věty a já jsem z toho všeho měla špatnej pocit a říkala jsem si jak je to nespravedlivé. Člověk 4 roky maká, snaží se ale hormony pracují a jsou silnější. Vzala jsem si rodičák na 3 roky. Sice bych si mohla vzít i 2 letou variantu, ale chtěli jsme děti 3 roky od sebe.Ondrovi je dneska 3,5 roku a máme doma 5,5 měsíční holčičku :s: . Než jsem prvně otěhotněla říkala jsem si, že po 3 letech nastoupim zpět do práce-neni to tak dlouhá doba a určo bych se rychle zapracovala. Na druhou stranu představa, že po dalších 2-3 letech otěhotnim a opět odejdu na mateřskou byla hrozná. Zase by to bylo jako při prvnim nástupu. 3 roky člověk maká a otěhotněním vše padne. Taky jsemsi říkala, že druhé dítě bych měla po třicítce . To jsem si moc nedovedla představit. Člověk si zvykne že první dítko je samostatné a dá se snim podniknout spousta věcí a najednou zase miminko :? . Budu s dětma doma celkem 6 let doma. Po 6 letech se nechám přeřadit do práce v místě bydliště a začnu od začátku.Třetí dítě nemáme v plánu a doufám že za několik let nebudu řešit neplánované těhotenství ;)
Člověk se prostě musí rozhodnout co je pro něj prioritní, co víc chce. Kolikrát to je těžké rozhodnutí, ale je to holt ůděl žen. Nemáme to jednoduché. Je to opravdu nepříjemný pocit skončit v práci a na několik let odejít.
Já jsem se rozhodla takto a jsem moc šťastná. Z práce jsem odešla ve 26 letech a vrátim se zpět ve 32 letech. Ještě že půjdu jinam-kolegové by mě už asi nepoznali :s: :a:
V Čechách nejsou zaměstnavatelé připraveni na mladé pracovnice, berou je jako dočasnou pracovní sílu, protože předpokládají že odejdou na mateřskou. Málokterá firma dává mladým ženám práci na dobu neurčitou-prostě se chrání, ale je to hnus. Ženy jsou vlastně diskriminovány. Od 20-35 let je nikdo nechce protože je u nich velká pravděpodobnost že otěhotní. Od 35-50 je zase nikdo nechce, protože maj děti a děti jsou často nemocné-tím pádem se žena o ně musí starat a je často na neschopence. No a od 50 vejš jí zase nechtějí zaměstnat, protože je strhaná,méně atraktivní . Tak si říkám jak je to smutné.
safra to jsem se rozepsala... :00: :a:

In reply to by JaMiOn

Nic si neplánuj,protože to je stejně na nic.Poslouchej své srdce a hned budeš vědět.Já jsem budovala kariéru,práce mě bavila,nějaké děti jsem vůbec neřešila a nebo jsem si říkala,to samé,co ty......Ted je mi 32let,mám Julinku a za žádnou práci bych ji nevyměnila.Prostě jsem najednou věděla,že dítě chci a už mě moc nezajímalo,co práce,co peníze,co dál.....Myslím,že každá žena má svůj čas a na věku až tak nezáleží.... Pokud ti není padesát pravda :s:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka