mamka Izabelka
mamka Izabelka
Dobrý den,
jsem čerstvě rozvedená, manžel už se mnou rok nebydlí (je u milenky). Máme tříleté dítě, on se o mě nestaral, nebyly žádné rodiné procházky nebo tak, lhal, podváděl a nakonec od nás odešel. Já se snažila náš vztah zachránit, ale nešlo to. A teď jsem sama a chybí mi blízký člověk. Ale nedokážu už mužům věřit. Líbí se mi představa, že bych nezůstala sama, že bych občas s někým zašla do kina nebo tak. Ale když mě někdo osloví, hned couvnu. Mám strach, nechci aby mi někdo ublížil tak jako manžel a asi se bojím dát někomu šanci k tomu, aby mi ublížil. Nevím jak to změnit, jak důvěřovat?
Tak manžel má jinou. A chce být s ní. Mi se zhroutil svět,myslela jsem že teď budeme mít druhé miminko. Dcera má dva roky. Snažím se jen kvůli ní,jinak bych asi ležela v posteli a pořádně brečela. Možná by se mi ulevilo,ale teď prostě musím fungovat. A nevím co dělat. Rodina to ještě neví. Poradte mi,co mám dělat. Cítím strašnou bolest,že mě zradil a podvedl a hlavně že zničil naši rodinu.
S malou jsem byla v roce a půl na kontrole u pediatra a ten nám řekl,že má opožděný vývoj řeči. Je fakt,že stěží řekne tři slova a od roku nikam nepokročila. Ale má svůj čas,čtu jí,zpíváme,říkánky i komentáře k tomu co vidí-tovše ji dávámdávám. U doktora jsem si připadala úplně strašně jako by malá nikdy neviděla knihu.Prý že ji mám koupit obrazovou knihu s říkankama a číst ji to,že ji to zaujme.
joa ještě jsem si vzpomněla,že ten starší to měl zejména proto,že začal chodit před rokem a prakticky těch půl roku cca ho nic jiného než chůze nezajímalo :s: :s: prostě lítal sem tam,chodil,padal,běhal,jezdil na odrážedle,stihnout ho někam posadit jen na minutu bylo nad lidské síly :s: nebo s ním náhodou prohlížet knížku :s: tudíž prostě na řeč neměl čas,nezajímalo ho to :s: mladší zas je naopak klidnější,línější a víc ho baví takové ty klidnější akce jako prohlížení,navlékání,stavění...
In reply to joa ještě jsem si by lucininenka
každé dítko je jiné - synek chodil v 10 měsících a v roce a půl mluvil, když to porovnám s mladší dcerkou, asi tak jako ona ve dvou a čtvrt letech, ona začala chodit v 11 měsících. Přitom kluka listování v knížkách nezajímalo, dokud jsme měli leporela, stavěl si z nich překážkovou dráhu a klidně celé dopoledne vydržel zaměstnán snahou překročit ji aniž by ji porazil... já bych spíš než celkovou roveň mluvy, řešila, že se za půl roku nikam neposunula
In reply to každé dítko je jiné - synek by ha.nka
no to právě to samé bylo u nás-v roce slabikoval a za půl roku se posunul o to,že z těch slabik vytvořil tři slova :s: :s: prostě během těch půl roku ho zajímala pouze chůze a to,že se umí někam přemístit po dvou nebo po kolech :s: spíš bych se změřila na to,zda dobře slyší,tudíž zda poslouchá,rozumí,to u našeho bylo perfektní (teda ne že by poslouchal,ale rozumět rozuměl dobře :s: ).Pokuď to je v pořádku,tak bych tob zatím nechal být a vyčkala km se posune kolem toho druhého roku ;)
já myslím, že si to zbytečně bereš osobně, jasně, každá chceme od doktora slyšet, že je všechno OK, a když to tak není, tak to každou maminku trochu sebere, ale určitě bych to nebrala tak, že hodnotí tebe jako špatnou mámu. Prostě jen hodnotí, jak na tom dítko je v porovnání s tabulkami. Naše malá se taky rozmlouvala pomaleji než její starší bráška, ale dělala pokroky, pokud tvoje řekne jen tři slova a už půl roku mluví stejně, tak bych jako maminka stála o nějaké další vyšetření. Tohle určitě nebude nijak "dramatické" vyšetření, aby z toho dítko mělo nějaké trauma, jako třeba má náš kluk z vyšetření nosní mandle, tak bych tam s ní určitě zašla. Buď slyší dobře a ty můžeš být v pohodě a dál ji nechat její tempo, nebo se zjistí, že neslyší úplně dobře, a pak určitě stojí za to vědět to co nejdříve.
Dobrý den, chci se zeptat,kolik toho ujdou vaše 18 měsíční děti. Malá udělá několik kroků a chce na ruce. Doma začala chodit před dvěma měsíci. Snažím se,ať něco ujde a při jejím pláči.ji hned neberu,ale řeknu že dojdeme k popelnici a tam ji vezmu na ruce. Ale ty vycházky za moc nestojí. Jak ji mám namotivovat ať jde? A hlavně jak poznám, že už fakt nemůže a kdy jen nechce? :-(
Ahoj, snad mi někdo poradí. Malá má 16 měsíců a uspáváme tak,že leží v postýlce a drží mne za ruku a usne. Bez ruky neusne, hračku do ruky večer odmítá.Vždy usínála do 10, max.15 minut. V poslední době tam ale sedím i hodinu a je to náročné pro nás obě. Manžel zkoušel taky uspávát,ale vydržel 5 minut a vzdal to. Malá umí usnout jen s mou rukou. Jde vidět jak je unavená,převaluje se ale prostě ji nejde usnout. Už nevím co s tím.. Rituály máme pořád stejné. Chci ať usne zase rychle a časem chci odbourat tu ruku. Ale nevím jak na to, vyřvat ji nechci nechat.
Krásný večer všem,
Potřebují se vypsat,slyšet názor jiných a možná i to, jak to chodí jinde. Jsem totiž dost zklamaná. Jsem teď několik měsíců na mateřské s prvním dítětem. Manžel ale se chová jakoby se nic nezměnilo a přitom je vše jinak,máme malé dítě a on s námi netráví žádný čas. Ani se mnou, ani s dítětem. Já do večera pečuju o dítě a jak večer usne,tak vařím na druhý den. Manžel má svůj volný čas jak přijde z práce,kouká na tv nebo je u počítače. To,že já svůj čas nemám, mi až tak nevadí,ale to,že on s námi není mi vadí. Necítím to tak,že bychom byli rodina. Kdyby aspoň jednou za čas třeba se mnou malou večer nakrmil nebo něco. Nebo někdy šel na procházku s námi.. Ale takhle? Jsem zklamaná,on má svůj život. A utíká mu spousta krásných chvil s jeho dcerou. A se mnou taky. Sice je hodný a nakupuje i se podílí na chodu domácností,ale připadá mi že bycho aspoň někdy měli trávit čas spolu všichni tři,jako rodina. Řeším to moc,je to blbost? Nebo jak to chodí nebo chodilo u vás s několikaměsíčním dítětem?
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
naše dcerka musí dělat naprosto vše posvém a nechce pomoct ... sedět i chodit se naučila později než vrstevníci, ale když už tak rovnou pořádně a je pravda že vžy jsme na to přišli když jsme přišli k ní do pokojíku z ničeho nic ... ona prostě musela trénovat sama... čteme jí od 8 měsíců každyý večer taky jsme na ní furt drmolili.. jako kam to jedem a co je to kolem nás atd... ale teda jako obrázková knížka ji nikdy nezaujala, jakmile jsme ji vzala a začala ukazovat co je na obrásku (třeba: to je pejsek a pejsek dělá haf haf ...) tak ji chytla a zavřela a když jsem to udělala znovu tak ji chytla a hodila do kouta... začala mluvit až dost pozdě a třčeba jako první bylo není, prstě když jsme dojedli oběd tak jsme párkrát řekli, že už není když se nahýbala aby nám viděla do talíře zda tam ještě něco je a pak to začala říkat ... a prostě slova se učí ty která chce používat, rozumí snad už všemu co po ni chcem nebo co říkáme (ikdyž občas dělá, že neslyší:-D) ale říká a učí se jen to co chce a co jí zajímá .... ted je jí 2 a pul a víc začla mluvit až ve dvou letech a to měla těch slov asi 7 (těch pořádných slov) na svý 2. narozeniny
takže bych se nestresovala taky jsme se báli, že furt nesedí a pak že ještě nechodí a že se snažíme, ale nechce kloudně mluvit (až na nesmysli) a nakonec vše zvládla :) ještě konečně odbourat ty plíny (ona v tom radši bude sedět a neřekne si než aby o něco přišla, a když je na wc tak většinou neudělá nic!!!)