Ahoj, je mi líto, že ti mimčo umřelo, a v tom směru ti nemůžu poradit, ale co se týče pracovních věcí, tak radu mám: nic nepodepisuj, na žádnou změnu nepřistupuj! Nenech se nikam tlačit. O nějaké způsobilosti k tvé práci nemůže zaměstnavatel rozhodovat, jestliže už tě na tu práci přijal a tys ji vykonávala. Žádné změny smlouvy nepodepisuj, žádné ukončení smlouvy nepodepisuj, trvej si na svém. V případě potřeby porady mi napiš do pošty, nebo se obrať přímo na advokáta. Nenech sebou od zaměstnavatele vykývat. Máš dost bolestí už se samotnou ztrátou dítěte.

to je mi mooc lito :( myslim ze ta bolest nikdy nezmizi jen se potlaci nekam dozadu,
ja mam potrat v 10t uz je to vice 10ti let a porad na to myslim :(
asi to tak melo byt.....
preji hodne stesti

Je mi to moc líto co jsi prožila,ten začátek jako kdybych psala já,2 děti,já toužila po dalším,manžel ne,pak si nás ta mrška našla sama :!k: ,manžel taky těžce v šoku,děti a já nadšený,ten konec je teda hrozný,je mi to strašně líto,kdyby se to stalo alespon na začátku,ale takhle dlouho,práci neřeš,bude jiná,ty potřebuješ ted podporu ze všech stran a ne aby tě tam takhle sráželi,určitě by ti pomohlo časem další miminko,ted to chce jen čas,nikdy se s tím asi uplně nesrovnáš,já musela před lety na přerušení,v začátku a dodnes to mám v sobě,mojí sestřenici potkalo to co tebe,ale oni třetí chtěli,po 2 potratech jim to vyšlo,alespon to tak vypadalo,ale miminko prostě umřelo,nevím přesně v kolikátém byla, nějak kolem 6 měsíce ale časem si pořídily ještě jednoho mrnouska a bylo dobře :h: moooc držím palečky do budoucna :h:

Je mi to moc líto,takhle sem nad stránkama dlouho nebrečela,upřímnou soustrast :r:

Ahoj, mrzí mě co jsi zažila...
Zažila jsem podobnou věc.. Porod dvojčat v 19tt, ale živých... tělo je vyhnalo...Takže konec. Při čtení tvého příspěvku jsem si vzpomněla i na tu mísu, do které se to nakonec porodilo..Fakt hrůza. Mě pomohl jen čas,byla jsem prvorodička, takže mě doma čekalo jen ticho a prázdno, manžel v práci... Ty máš děti, přeci jen je se o koho starat, komu pomáhat. Další věc, co mi pomohla, bylo čtení podobných příběhů maminek. Paradoxně jsem si říkala, že kdyby byly miminka mrtvá, nedalo by se nic dělat, zřejmě nebyla zdravá, ale já měla zdravá...
Řeči, co mi nepomáhaly byly: Asi to tak mělo být (ve skrytu duše vím,že je to pravda - spoustu věcí jsem si uvědomila, s manželem nás to sblížilo o 150%), a další věta je: Hlavně, že jsi zdravá! (Zpětně vidím,že v nebezpěčí jsem byla taky - špatné krevní výsledky, jinak jsem vždy zdravá jak řípa)
Takže ani jedno z toho ti nenapíšu, ale drž se, a mysli na rodinu. V práci se snaž, ale nekřečuj to.. Když si tam nevážej lidí a nepřistupují k lidem trochu individuálně (v tomto případě by teda mohli), tak nevěš hlavu, bude jiná práce...Klidně mi napiš, at to ze sebe dostaneš.. (zumostl@centrum.cz)