Děkuji za komentář. Moje kamarádka na tom byla stejně praskla jí v 18 týdnu u jednoho z dvojčátek plodová voda a nemohli zachránit ani to druhé :(
To je přesné, tak mi to utěšování tipu "že je to lepší než kdyby bylo postižené", "že to prostě takhle mělo být" či "vždyť máš doma už dvě děti, tak o co Ti jde?"... naprosto nepomáhají, ikdyž si uvědomuji, že je to pravda. Mě umřelo miminko, ikdyž nenarozené, ale za těch 12 týdnů, co jsem si k němu měla čas udělat citovou vazbu, to tak cítím, truchlím a snažím se s tím vyrovnat jak se dá, nicméně v práci nemohu čekat pochopení od ženy, které je přes 30 let, vlastní dítě nemá a zatím stále neplánuje a nemluvě o tom, že tohle nikdy nezažila, tak si to ani zdaleka neumí představit.
V dnešní době je těžké v mnoha místech republiky najít práci i tady slyším ze všech stran, jak jí tu není možné sehnat. :(

Máš pravdu..
Jak říkám, pomohl mi pouze čas, a to jsou pro tebe v tuhle chvíli jen slova do větru... Já potom jela ke kamarádce do Irska místo dovolené, a v létě jsem si dopřála kurz španělštiny v Madridu...Vypadá to, že jsem rozhazovala peníze, ale všud mám známé, tak jsem tam bydlela zdarma.To udělá dost. hodně mě to odreagovalo a pak jsem nebyla takovej bručoun na manžela :-) Tak nějakou takovouhle psychickou změnu taky zkus :-) Být s jinými lidmi, kteří tvůj příběh neznají je očištující..nic nevysvětluješ, nic se ti nepřipomíná...paráda.

Díky za kondolenci.