Ahoj holky :€s€: ,
kdo z vas se chysta na IVF - ICSI? Nikdy bych neverila, ze dojdu tak daleko, vzdycky jsem si rikala, ze to urcite pujde prirozene. Kdyz jsem v roce 2010 podstoupila hysterosalpingografii (ktera me mimojine bolela jak cert a skoro jsem jim tam omdlela na sale), tak jsem si rikala, ted uz to skoro vyjde... Stale nic... Rok 2011 hormonalni stimulace omifinem a planovany sexik... Nic... Pak laparoskopie, nalez hodne nizke endometriozy, skoro by nestala ani za rec, kazdopadne muj skvely gynekolog vse odstranil... Nic... 2012 - leden, unor, brezen 3xIUI neuspesne... Ja i manzel jsme zdravi, i kdyz spermiogram ma tak nejak stredni, pry ne excelentni, ale presne na hranici normy, tak pak uz clovek fakt nevi... Uz nema cenu cekat dal... Takze i ja podstoupim IVF, zalezi na spermiogramu, zda to bude jen ICSI nebo z poloviny i IVF. Vzpominam si, jak jsem cetla tyto zkratky ve vasich diskuznich forech a ani jsem poradne nevedela, co znamenaji, verila jsem, ze ja nebudu ten pripad... Jsem z toho docela smutna, ze nam to nikdy nevyslo prirozene. O miminko se snazim uz pres 3 roky... A nic... Asi bych mela byt ted stastna, ze se blizim k cili, ale mam i trosku strach. Ta hormonalni stimulace take moc nepomuze, citim se unavena a precitlivela, pravy vajecnik na prasknuti, denne si picham 3 injekce... V sobotu uz mam odber... Nesnasim anestezie a sedativa, takze jsem z toho vseho trosku na mekko. Zajimalo by me, jak jste to holky prozivaly vy tech par dni pred odberem a co se vam honilo hlavou? Na co jste myslely? Pro kolik embryonku jste se rozhodly a kolik se uhnizdilo? Budu rada za kazdou psychickou podporu, diky moc! :h: