Ahoj. Tezko radit, protoze kazdy dite je jiny. My mame deti od sebe dva roky a ctyri mesice. Kuba si na Aju zvyknul celkem rychle, ale obcas ji ublizuje jeste ted a to je ji skoro ctrnact mesicu. Uvidis, ze az bude mladsi syn vetsi, tak si spolu zacnou hrat. Ja treba dneska koukala, jak se spolu zabavili.Asi pul hodiny se honili po ctyrech okolo postylky a smali se jako blazni :///: . Jinak u nas plati, ze jakmile Kuba Aje neco udela, tak nasleduje par na zadek. Uz to dela minimalne, protoze vi, co bude nasledovat. Mladsimu se proste neublizuje. Taky musi vedet,ze mladsi potrebuje vic pece. Takze treba reknu, ze az prebalim Aju, tak si s nim prohlidnu knizku nebo neco zahraju, ale prebalovani nebo krmeni ma prednost a ze o nej jsem se taky takhle starala, kdyz byl malej. Taky musi videt, ze obcas neco provede i mladsi, ze neni porad jen on ten spatnej a mladsi je zlaticko. Takze obcas houknu i na Aju, kdyz se po Kubovi moc sape nebo leze kam nema. Kdyz byly nase deti tak ve veku tech tvejch, taky jsem mela pocit, ze nezvladam, ze z Kuby roste s odpustenim fracek, kterej jenom zlobi a ublizuje Aje. Ale jak oba trochu povyrostli, uz je to neco jinyho a pritom je to nejakejch pet mesicu zpatky. I ted me sice podobny stavy sem tam prepadnou, ale neni to tak casto a vidim, ze uz jsou z nich celkem partaci. Vydrz, vsak ono se to srovna.

ahoj, neni to jednoduché. To ti věřim. Já teda musim říct že se Ondra choval ke sestřičce moc hezky a chová i nyní. Samozřejmě že se také hádaj, bouchaj nebo štípou ale to k tomu prostě patří. Malá se narodila když byli Ondrovi 3 roky. Moc se na sestřičku těšil a spíše se mi snažil pomáhat a hodně jí hlídal, hladil a pořád jí chtěl chovat :-). Malá se narodila v červnu a v září nastoupil do školky. Takže já měla dopoledne na malou, domácnost a nákup. Což byla velká výhoda. On byl mezi dětma, učitelka na něj měla čas a ve školce měl rozmanitej program. Oddáchnul si od sestřičky a těšil se na ní. Když jsem šla pro Ondru do školky, tak malá spinkala a já měla čas na něj. Šli jsme třeba na hříště. Cestou na hřiště mi vyprávěl co ve školce dělal, doma jsem si snim (s legem). U her doma nebyl problém mít malou u sebe a věnovat se oběma. Když malá potřebovala mou pozornost, tak jsem to Ondrovi vysvětlila a on to pochopil. Někdy když měl špatnej den, tak mi to trošku dával najevo. Ale nebylo to často. Díky školce bylo jednodušší rozdělit péči mezi oba protože jsem dopoledne měla na vše dostatek času. Odpoledne už bylo jen pro děti :-). Neříkám že to vždy bylo skvělé. Byli dny, kdy jsem toho všeho měla dost a nestíhala jsem. Ale naštěstí jich nebylo tolik.
No nyní je Ondrovi 5,5 a Markétě 33měsíců a dost často je to na palici :s: . Markétka si zkouší plno věcí vyřvávat. Dělá dusno když si spolu hrají a ona chce něco co má Ondra. Hned začnej pištět :00: . snažim se toho nevšímat. Občas si musim zacpat uši a nebo se hodně povznést :s: abych je oba nevynesla v zubech. Hlavně když se porafou a řvou oba :00: :00: .
Když je ale vidim, jak si dokážou spolu i hrát. Jak jeden na druhého nedají dopustit, vzájemně na sebe dávají pozor tak je to velká kompenzace :-).
U vás je to opravdu problém. Netušim jak to u vás chodí, ale určitě je důležité věnovat se jen staršímu. Vím že je to někdy složité, ale to se nedá nic dělat. Využít každou chvilku kdy mimčo spí. Neříkat jsi starší bráška tak bys měl dělat toto a toto. To je blbí. To spíš dítě rozčílí. Spíš mu vysvětlit že miminko potřebuje větší péči a vyprávět jak jsi se starala o něho :-). Je to složité. Mít 2 děti je prostě velkej rozdíl. Uvidíš že to zvládneš.

ahoj, já mám skoro 3,5 letou a 15ti měsíční holčičky, mají se hodně rády, ale taky starší pořád ubližuje, už ji to mladší samozřejmě vrací, takže pořád je musím hlídat. Ono je nejlepší, kdyby jsi měla možnost se staršímu věnovat jen ty a fakt jen jemu! Mi říkala neuroložka, že minimálně dvě hodiny prostě být plně k dispozici jen staršímu sourozenci. U nás je to bohužel nemožné. Hračky si tedy holky půjčují, to není problém. Když starší něco nechtěla půjčit, tak jsem jí vysvětlila, že když nebude půjčovat ona, nebude jí půjčovat ani sestřička. To u nás není problém. A zdá se mi, že se to hodně u nás zlepšilo, když jsem holky dala společně do pokojíčku. Taky si myslím, že hodně záleží na povahách dětí. Moje děti jsou šíleně tvrdohlavé a prostě silné osobnosti :s: o to je to horší :00: