kratka
Ahoj ženské, chci se s vámi podělit o jedne věci nad kterou teď hodně přemyšlím. Jedni naši známí se už několik let pokoušejí o dítě. Mají za sebou hrozné spousty umělých opodnění, ale nikdy jim to nevyšlo. Vajíčko se podaří oplodnit, ale ona ho v sobě pak nikdy neudrží. Napadla mě možnost, že by jim to oplodněné vajíčko mohl odnosit někdo jiný(třeba já). Myslím, že v zahraničí je to docela běžná věc, ale dělá se to tady u nás? Znáte někdo nějaký případ, kdy někdo cizí odnosil někomu miminko? Já miminko mám a chtěla bych ještě jedno, ale pak jsem přemýšlela, že bych možná byla schopná odnosit cizí miminko asi to musí být hrozně náročné, když si za 9měsíců vybudujete s dítětem vztah a pak ho musíte dát někomu jinému, ale zas na druhou stranu myslím, že bych to zvládla. Své těhotenství jsem nijak přecitlivěle neprožívala. Jen by mě zajímalo, jestli to není moc velký zsah do skoukromí, kdy si rodiče plodu budou dělat nároky na to diktovat co mužu a co nemužu jist a pít atd...a jestli je možné na přání si zažádat o císařský řez...protože přirozenou cestou bych rodit cizí miminko nechtěla(to možná zní drsně, ale tohle bych prostě pro cizí dítě neudělala) Přemýšlím nad tím hrozně moc,ale potřebuju cizí názory a zkušenosti. Děkuju za podporu i negativními přízpěvky. Chci vědět, jestli je to blbost nad tímhle přemýšlet. Ta holka není nijaká moje nejlepší kamarádka, prostě známí, ale vidím jak se trápí a moc mě to mrzí a velice ráda bych jim tímhle pomohla...přecijenom z pragmatického hlediska život je krátký a 9měsíců není nic, když někomu tímhle skutkem změníte clý život....prosím o rad, díky moc!!! Evula Kratka
Zdravím vás těhulky a maminky, už nevím, kde si vylít srdíčko...s přítelem jsme spolu tři roky, máme půl roční holčičku a začali nám problémy. Přítel si nás téměř nevšímá, vstává v 6ráno, celý den je v práci a pak jde rovnou do hospody, domů příjde až kolem osmé, deváté večer, kdy už malá spinká...a začne mi vyčítat, co jsem celý den dělala, že je tady hrozný bordel a nemá jídlo atd...nevím co mám dělat, já to tady prostě nezvládám, prďolka je hrozně akční a protivná, nevydrží být chvilinku bez pozornosti, zkoušela jsem uklizet a umývat nádobí s klokankou, ale na tyhle práce je to moc nepraktické, jediné, co ji stoprocentně uklidní je, když ji vezmu v kočárku ven...jedině v kočáře je klidná a hodná...a pak usne...v ten moment letím domů, nechám ji spinkat na chodbě a snažím se něco doma udělat, ale ona mi přes den spí max hodinu a to je ještě hodně. Prostě tady opravdu nezvládnu nic...a tak peru a věším prádlo až kolem 9.večer(sousedi mě musí nesnášet) a hlavně jsem z malé tak unavená...že už nemám sílu po nocích uklízet a jdu si lehnout...druhý den je se tady udělá ještě větší bordel...a takhle je to celý týden. nikdo mi tu nepomůže, tchýně s mamkou byly vozit tak max 4 za celýho půl roku a jen mi sem příjdou očíhnout jak to tu nezvládám...jen o víkendu se to trochu dá...chvilku si přítel malou pochová a já mám čas poklidit...on se vymlouvá na to, že celý týden chodí do práce a vydělává peníze abych to zas mohla všechno utratit(já ani nevím kdy jsem si koupila něco pěkného pro sebe...hadry kupuju v sekáčích, kosmetiku vůbec...občas se cítím jak šmudla...) a on má pocit, že rozhazuju jeho prachy...jediné za co padá nejvíc peněz je za jeho piva a cigarety...no a tak že mi tady ještě nebude uklízet můj bordel...on sice maká jak šroub, ale já mám s prďolkou taky šílenou šichtu od rána až do večera...nikdy s ní nebyl sám...moc bych si přála aby si to aspoň jednou vyzkoušel...ale nevím jak to udělat...pořád kojím a ještě jsem ani nezačali s příkrmy...to malé nemůžu udělat, že ji tu s nim nechám...jsem už s nervama úplně v háji a nevím co mám dělat, nejradši bych se od něho odstěhovala, m ám pocit, že pě prostě psychicky týrá...to s tím bordelem doma je jen malá kapka...je toho víc...nikam mě nepouští, s ničm nepomůže, nikdy se nepokusil udělat mi jen tak radost, myslí jen na sebe...mám pocit, že miminko chtěl, jen pro to aby se mohl chlubit tím, že ho má..a protože všichni jeho přátelé už prcky mají...achjo....je toho tolik co mám v hlavě...jsem roztěkaná a skáču z jednoho na druhé...ale já už fakticky nevím co dál...jem i do breku...ani si nemám pořádně s kým pokecat...tak jestli jste tohle některá četla děkuju za vyslechnutí...dobrou noc...