mám problém s přítelem
Zdravím vás těhulky a maminky, už nevím, kde si vylít srdíčko...s přítelem jsme spolu tři roky, máme půl roční holčičku a začali nám problémy. Přítel si nás téměř nevšímá, vstává v 6ráno, celý den je v práci a pak jde rovnou do hospody, domů příjde až kolem osmé, deváté večer, kdy už malá spinká...a začne mi vyčítat, co jsem celý den dělala, že je tady hrozný bordel a nemá jídlo atd...nevím co mám dělat, já to tady prostě nezvládám, prďolka je hrozně akční a protivná, nevydrží být chvilinku bez pozornosti, zkoušela jsem uklizet a umývat nádobí s klokankou, ale na tyhle práce je to moc nepraktické, jediné, co ji stoprocentně uklidní je, když ji vezmu v kočárku ven...jedině v kočáře je klidná a hodná...a pak usne...v ten moment letím domů, nechám ji spinkat na chodbě a snažím se něco doma udělat, ale ona mi přes den spí max hodinu a to je ještě hodně. Prostě tady opravdu nezvládnu nic...a tak peru a věším prádlo až kolem 9.večer(sousedi mě musí nesnášet) a hlavně jsem z malé tak unavená...že už nemám sílu po nocích uklízet a jdu si lehnout...druhý den je se tady udělá ještě větší bordel...a takhle je to celý týden. nikdo mi tu nepomůže, tchýně s mamkou byly vozit tak max 4 za celýho půl roku a jen mi sem příjdou očíhnout jak to tu nezvládám...jen o víkendu se to trochu dá...chvilku si přítel malou pochová a já mám čas poklidit...on se vymlouvá na to, že celý týden chodí do práce a vydělává peníze abych to zas mohla všechno utratit(já ani nevím kdy jsem si koupila něco pěkného pro sebe...hadry kupuju v sekáčích, kosmetiku vůbec...občas se cítím jak šmudla...) a on má pocit, že rozhazuju jeho prachy...jediné za co padá nejvíc peněz je za jeho piva a cigarety...no a tak že mi tady ještě nebude uklízet můj bordel...on sice maká jak šroub, ale já mám s prďolkou taky šílenou šichtu od rána až do večera...nikdy s ní nebyl sám...moc bych si přála aby si to aspoň jednou vyzkoušel...ale nevím jak to udělat...pořád kojím a ještě jsem ani nezačali s příkrmy...to malé nemůžu udělat, že ji tu s nim nechám...jsem už s nervama úplně v háji a nevím co mám dělat, nejradši bych se od něho odstěhovala, m ám pocit, že pě prostě psychicky týrá...to s tím bordelem doma je jen malá kapka...je toho víc...nikam mě nepouští, s ničm nepomůže, nikdy se nepokusil udělat mi jen tak radost, myslí jen na sebe...mám pocit, že miminko chtěl, jen pro to aby se mohl chlubit tím, že ho má..a protože všichni jeho přátelé už prcky mají...achjo....je toho tolik co mám v hlavě...jsem roztěkaná a skáču z jednoho na druhé...ale já už fakticky nevím co dál...jem i do breku...ani si nemám pořádně s kým pokecat...tak jestli jste tohle některá četla děkuju za vyslechnutí...dobrou noc...
Ahoj děvčata, moc děkuju za rady a za podporu...s přítelem opravdu nemám sílu cokoliv řešit, nechce mě poslouchat, ale vybrečela jsem se mamce a ta mi řekla, že když bude nejhůř, že mám vzít malou a jít k ní. Třeba se pak chlap trochu lekne a docvakne mu to...a když ne, pokusíme si s piďalkou najít nové bydlení. Půjdu si na město zažádat o městský byt. Ono to stejně trvá dlouho než ho přidělí a tak aspoň budu mít nějaké zadní vrátka....
A před tím vůbec takový nebyl??? Pomáhal ti? Nechodil do hospody?
No já bych na tohle nervy neměla. Pokud máš kam jít, tak se zbal a jdi. život rozhodně nepromarni s takovým tyranem. Když si to čtu, tak snad už hůř ani nemůže být.
Ahoj tak to mě moc mrzí že to máš doma tak špatný.U nás je t přesně naopak .Do práce jsem začalo chodít Já!! a tatínek je pěkně doma s beruškou takže super.A teď moc dobře ví jaký to je starat se o dítě že vyžaduje pozornost a že to není jen tak.
ahoj je mi tě fakt líto.... a náhodou nějakou kamarádku která by se projela s malou přes den nemáš???jinak co se týka penízku, tak já zavedla sešitek.. kde mám ustřišky z obchodu, píšu kolik jsme utratili za různé věci, manželovi noční tahy atd...pak když chce mi něco vyčíst ukažu sešitek a je hned ticho...a mě dáva penízky ať už na kosmetiku nebo hadříky, páč on to vše vypil v hospě....jinak se zkus promluvit s přítelem možná to pomůže...držím palce ať to dobře dopadne.... já si totiž na začátku taky připadala jako nějaký otrok k malému se moc nehlasil, nepomáhal, já věčně unavená hruza... pak jsem se jednou naštvala a otevřena pusu a jak už to jde... malý je na UM a když je manžel doma a potřebuju něco uklidit neptám se jestli může ale prostě mu řeknu přebalit nakrmit...(když vidím že si jen hraje na počítači a nedělá nic pořádného)... na chlapi se musí trvdě :)
Ahojky, je mi pokazde moc lito, kdyz neco podobneho ctu, a o to vic, ze tehle clanku tady pribyva...je na tom nejsmutnejsi to, ze ten tvuj chlap travi zivot v praci a v hospode...to jako hodla delat az do smrti? Kolik je mu, prosim te, let? Tohle vypada na nejakyho nezralyho frajera, kterej nevi co sam se sebou natoz s tebou a miminkem...co je na tom nejhnusneji, je to jak te omezuje. Spis bych se ho na ferovku ze ptala jestli si to tak predstavuje na porad, protoze ty urcite ne, chapu to tak dobre? Ja mam teda chlapa o 15 let starsiho a i kdyz bych mohla mit klidne nejakyho svalovce z letni plovarny kaslu na to...melo by to byt o tom, ze ten chlap ti pomuze kdyz nestihas..a takovy ty staromodni sovinisticky hemzy jakozes doma nic nedelala, urcite nejsou na miste. Nema nejaky problemy v praci atd.? Dneska je toho plno. Zkus se ho na to zeptat v cem je opravdu problem a pokud to nepujde vyresit, neni chyba na tve strane...
...jestli byl pred tim v pohode tak mam pocit ze ma pan nejaky starosti ale misto toho aby se s tebou o ne podelil a vy to mohli zvladnout jako partneri tak se v tom asi placa sam a nezvlada to a vybiji si to holt blbym smerem....problemy to muzou byt jakykoliv od prace az po zenskou ale hlavne by to s nim chtelo dat rec co se deje a kde je zakopany pes...ale aby mala nebyla doma...treba dat ji vozit mame a s nim si v klidu promluvit, ze takhle to opravdu dal nejde a co ze se deje a ze jste vlastne dva=par=partneri....a pokud v tom neni zadny problem /financni krize a pod.) tak je to pro ste debil co nema na to byt tatou a manzelem (partnerem) a v tom pripade ti bude lepsi bez nej.....ale rozhodne by jste meli dat rec a t vite na cem jste...ale bez zadnyho vycitani a obvinovani...i kdyz je to tezky ja vim...
In reply to ...jestli byl pred tim v by Betsabe
vše se změnilo porodem...mám ten pocit...byl u něj se mnou a já pak čekala trochu uznání a trochu hýčkání...a on to bral jako samozřejmnou věc, která k životu patří aa žádný: jsi statečná, nebo jsi šikovná jak jsi to zvládla...no a od té doby co je malá s námi si pořádně nemáme co říct a do toho moje neschopnost vést domácnost....
In reply to vše se změnilo by kratka
a kolik mu je? mozna na nej dolehla tiha odpovednosti...oni to chlapi v sobe maji zakodovany ze s emusi postarat o rodinu a kdyz jim to nejde podle jejich predstav (jim nevysvetlis ze jsi stastna i s tim malem co mate) tak jsou nastvani na sebe ale tosi nepriznaji tak si to blbci vybijeji tim ze se snazi ponizit svou partnerku a udelat z ni vic neschopnou nez jsou oni sami. Co z vzhledem k tomu jak moc se z tebe snazi udelat neschopnou zenskou tim co ti rika tak sam sebe hodne zklamal...asi si myslel ze to bude vsechno snazsi a on bude skvely tata, supr pritel a dokonaly zivitel a nebudete mit starosti a ono ejhle....tak zaprve devce: TY NEJSI NESCHOPNA! a to mi ver! Na svete je velmi malo super zen co maji pulrocni mimi a domacnost v poradku bez pomoci pani an uklid nebo chuvy takze v klidu, jsi absolutne normalni a domacnost a dite zacnes zvladat az tak po prvnim roce takze klid. To ze nestihas ani varit...holt smula ale taky je to uplne normalni takze studene vecere musi na nejakou dobu stacit nebo ohrivane hotovky:o) a spis by jsi ho mela nenasilne zapojit ne do domacnosti (to az pozdeji:o) ale do pece o malou at si k ni vytvori vztah uz ted a hlavne at se o ni umi postarat....je to jeji tata a pokud si zlomis ruku nebo te chytne zlucnik tak se starat bude muset takze odstrikavej mlicko at se nekdy muze postart na par hodin sam. A aby nedrzkoval ohledne penez tak si najdi brigadu (roznos reklamnich letaku, coz zvladnes pri proichazce s kocarkem) a rekni ze i kdyz delas 24 hodin denne chuvu na plny uvazek tak si jeste zvladnes vydelat neco malo....jsi velka a statecna holka a nejdriv se musis vazit sama sebe aby si te mohli vazit jini....musis mu ukazat ze mas svou cenu aby ji mohl uznat on a vazit si te! Tak hlavu nahoru...a kdyby to nedopadlo tak ti takovyhle maly kurz samostatnosti neuskodi:o)))
In reply to a kolik mu je? mozna na nej by Betsabe
je mu 33let...mám ale pocit že všechny ženy přtelových kamarádů jsou právě ty dokonalé matky, které vše zvládají a on mi je pořád předhazuje....
In reply to je mu 33let...mám ale pocit by kratka
Ale mysko:o)))) zadna z nich neni dokonala...nerikej ze zvladaly vsechno s pulrocnim mimi...jestli rikaji ze jo tak lzou:o)))) asi je to ten tip zenskych co by to ani nepriznali a miozna ze i ti jejich chlapi jim obcas pomuzou....a i kdyby ne...kazda jsme jina a muzi by nas meli milovat takove jake jsme:o)))
zkus si s nim otevrene o vsem promluvit a kdyz nebude chtit poslouchat, tak se seber a jdi. Ja tohle neznam, manzel ma radost, kdyz me o slusi a kdyz si neco koupim, s malym pomaha a i rika, ze se nedivi kolikrat, ze jsem podrazdena a unavena, ze je toho urco na mne hodne. kdyz prijde pozde z prace a ja vytuhnu u telky, tak me prenese do postele.... Kdyz o nem premejslim, tak jsem fakt stastna, ze ho mam:-) A takhle ma nejak vypadat partnerstvi.
In reply to zkus si s nim otevrene o by Masulda
...moc ti to závidím...opravdu! po tvém příspěvku už se mi opravdu vyvalily slzy do očí, protože tohle by on pro mě nikdy neudělal...opravdu nikdy, nedává mi nijak najevo, že mě má rád...a když se ho na to zeptám, odpoví nco jako...ale jistě že tě mám rád...a dál přepíná programy na televizi...
...snážím se si s ním promluvit, ale on okamžitě reaguje podrážděně a s větou...zase se chceš hádat?? no tak toho nech...a tím je rozhovor ukončený...
tak tohle znám. ám to doma v bledě modrým s tím rozdílem, že už ty děti mám dvě.Malá bude mít za měsíc čtyři a malýu jsou tři týdny.Jaký je to trápení a co se dá všechno dělat s malým dítětem, tao jaksi moc nepoznal. až ted, co jsem byla v porodnici týden, tak ji dva dny hlídal a byl z toho mrtvej. zbytek času se o ni starala jeho matka. asi by padnul. si pak stěžoval, že nic neudělá. doma nesahne na nic, nádobí myje jednou za sto let, většinou to ani neumí sklidit ze stolu.Když po něm potřebuji něco udělat, tak na to čekám kolikrát i dva roky, bez přehánění. Ale jinak co, jsme ženský, tak to hold musíme zvládnout. Já už to nějak překousla, občas mi ujedou nervy, tak ho seřvu, a je u nás zase pár dní klid. ten si chodí domu o půlnoci nebo po půlnoci, občas až druhý den dopoledne, já když mám náladu, tak doma něco udělám, ale nijak se nepřetrhnu, mám přece nárok na trochu volna a nepřetrhnu se, doma děláne nepořádek tři, za pár týdnů už čtyři, malej zatím jen má šílenou spotřebu oblečení., tak se nestrhnu, na úklid jsem sama.a ikdyž jsem si kolikrát říkala, že se na něj vykašlu a odejdu nebo že jeho vystěhuju, tak jsme spolu zatím dál, nemám to srdce malý sebrat tátu, asi by mi to hodně dlouho vyčítala. Můžem být rády, že nás nemlátí, to by udělal jednou a naposledy. Tak hlavu vzhůru, pevný nervy a mysli si svý. vždyt je to jenom chlap.
In reply to tak tohle znám. ám to doma by Karluša
...už jsem mu jednou řekla, že s ním nechci být a že půjdu, ale bylo to jen takové zoufalé vyhrožování...on i já moc odbře víme, že nemám kam odejít a hlavně mi řekl, jestli chceš odejít tak si odejdi, ale malou mi tu necháš...on, který se o ni pořádně nikdy nepostaral, v životě ji nepřebalil...prostě nic...by ji chtěl nechat u sebe....je mi jasné, že by ji hodil tchýni(která je mimochodem taky děsná..do všeho se plete a všechno chce řešit a hlavně v příteli vidí milovaného synáčka....)a hlavně bez prďolky bych nikdy neodešla...
In reply to ...už jsem mu jednou by kratka
to já bez dětí taky ne. to mu kolikrát vyhrožuju, že se má bud probrat nebo že se sbalíme, bude platit alimenty a děcka neuvídí. se s nim nepářu. ale je to jen asi tak naplano. Jinak mám celekm výhodu, že tchýně si o svým synovi moc iluze nedělá a navíc od nás byslí dvě hodiny cestym, tak máme klid. naši jsou taky daleko, k nim to máme přes půl republiky. tak si tak žijem a je to. občas mi ujedou nervy, občas se něco na chvíli změní, ale je to vždy jen na chvíli. naštěstí aspon ty víkendy nějak celkem trávíme dohromady, že si ho malá užije. ale abych pravdu řekla, tak to je boj. malou přebaloval poprvýaž jí bylo osm měíců, tak možná to u vás taky nastane. u něj byl problem, že si dítě pořídil relativně pozdě, idkyž dneska je to celkem normální a bál se na ni jakkoli sáhnout, aby ji neco neudělal.- pak už to přece jen je člověk, ne křehulinka, tak se odvážil. ale dodnes neví, kde má oblečení a když něco najde, tak malá pak chodí jak hastroš.
Jdi od něho, neváží si toho co má ... pokud s ním zůstaneš, jednou si budeš vyčítat, že jsi si zkazila život s takovým hňupem ://:
Jen se budeš nervovat a budeš to přenášet na malou. Užívej si tu radost z miminka, hrozně rychle ten čas utíká :)
něco s tím dělej!!! Řítíš se do neštěstí. Přesně takovéhle pocity a stavy jsem měla po prvním porodu a skončila jsem tak, že ještě 4roky potom jsem se plácala v depresích.
Zkus si s ním o tom v klidu promluvit, řekni mu vše tak, jak jsi to tady popsala a pokud tě má rád, bude se ti snažit pomoct. Možná by nebylo na škodu popovídat si i s nějakým psychologem nebo psychiatrem. Rozhodně je ale důležité, aby ti občas někdo malinkou povozil nebo pohlídal, abys ty měla aspoň trochu času pro sebe. Je úplně jedno, jestli ten čas strávíš spaním, úklidem, s kámoškou, u holiče nebo třeba v posilovně, ale musíš se při tom ty cítit dobře.
Držím palce a bojuj!!!
:a:
In reply to Holka, by blablablanicka
..a přesto jsi s ním vydržela?? zvládli jste to?já vlastně ani nevím jestli mě má rád...už mi to hrozně dlouho neřekl...on má vlastně pocit, že mi dal nadstandart a vytáhl mě z garzonky do krásnýho velkýho bytu...vůbec si neuvědomuje, že kdybysme spolu nezačali chodit, nejspíš by z něho byla uchlastaná troska...každý z jeho známích mi říkali, jak jsem ho hrozně změnila...ale oni nevidí za dveře...
In reply to ..a přesto jsi s ním by kratka
se to dlouho snažila řešit sama a taky jsem se za to styděla a jemu jsem to řekla až když už jsem fakt nemohla a padala na hubu a celé dny a noci jsem probrečela. Čekala jsem od něj okamžitou pomoc, protože už toho na mě bylo moc, ale on celou dobu nic netušil a když jsem to na něj vybalila, tak nejdřív netušil, že je to tak vážné, když to pochopil, tak potřeboval čas se s tím popasovat, ale já už byla těsně před zhroucením a potřebovala jsem okamžitě celou situaci řešit. Takže teď už ti asi došlo, že u nás to nedopadlo a rozešli jsme se. V depresích jsem se pak plácala asi ještě dva roky a dneska jsem znovu vdaná a čekám druhé mimi.
Hodně moc jsem to teď zkrátila a zjednoušila, ale nemá asi cenu to víc rozpitvávat. Nerada na to vzpomínám, ale na druhou stranu na to nechci zapomenout, abych si vážila toho, co mám teď a kdyby se to náhodou chtělo vrátit, abych to rozeznala včas a začala jsem s tím včas něco dělat.
:a:
Ahojky, tak jak to takdy čtu, úplně je mi Tě líto, rozumím Ti, že to máš těžké, nevím ale co Ti poradit, já bych toho přítele asi někam kopla..( Nebo bych mu řekla, že jestli mu to vadí, tak a´t Ti s tim pomůže nebo ať uklidí to, co se mu nezdá, že Ty se s tím taky musíš smířit, že není uklizeno, když nemáš na to čas, když se věnuješ celý den batoleti . At se zeptá známých, jak to zvládají oni s malým dítětem a jestli maj čas na uklízení..Určitě stejně jako každá máma mají taky né všechno pinktlich.. Nevím,každopádně se ho snaž zapojit.Lenka a Maťulka
promin,ze to tak napisu,ale ser na nej,je to debil.Co z nej mas?Akorat je na tebe hnusnej a mas z neej nerva.Bylo by ti lepe samotne.Navic myslim,ze bys dlouho sama nebyla.Jestli je hnusny na tebe,pockej,jaky bude hnusny na prdolku.Mas s nim jen praci.Ma to byt o partnerstvi.Nekaz si zivot...
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Víš co zatni zuby a nech mu na jedno odpoledne malou a jdi třeba do města nebo za mamkou, aby viděl, že to není zase taková sranda jak si myslí.