mám problém s přítelem

Zdravím vás těhulky a maminky, už nevím, kde si vylít srdíčko...s přítelem jsme spolu tři roky, máme půl roční holčičku a začali nám problémy. Přítel si nás téměř nevšímá, vstává v 6ráno, celý den je v práci a pak jde rovnou do hospody, domů příjde až kolem osmé, deváté večer, kdy už malá spinká...a začne mi vyčítat, co jsem celý den dělala, že je tady hrozný bordel a nemá jídlo atd...nevím co mám dělat, já to tady prostě nezvládám, prďolka je hrozně akční a protivná, nevydrží být chvilinku bez pozornosti, zkoušela jsem uklizet a umývat nádobí s klokankou, ale na tyhle práce je to moc nepraktické, jediné, co ji stoprocentně uklidní je, když ji vezmu v kočárku ven...jedině v kočáře je klidná a hodná...a pak usne...v ten moment letím domů, nechám ji spinkat na chodbě a snažím se něco doma udělat, ale ona mi přes den spí max hodinu a to je ještě hodně. Prostě tady opravdu nezvládnu nic...a tak peru a věším prádlo až kolem 9.večer(sousedi mě musí nesnášet) a hlavně jsem z malé tak unavená...že už nemám sílu po nocích uklízet a jdu si lehnout...druhý den je se tady udělá ještě větší bordel...a takhle je to celý týden. nikdo mi tu nepomůže, tchýně s mamkou byly vozit tak max 4 za celýho půl roku a jen mi sem příjdou očíhnout jak to tu nezvládám...jen o víkendu se to trochu dá...chvilku si přítel malou pochová a já mám čas poklidit...on se vymlouvá na to, že celý týden chodí do práce a vydělává peníze abych to zas mohla všechno utratit(já ani nevím kdy jsem si koupila něco pěkného pro sebe...hadry kupuju v sekáčích, kosmetiku vůbec...občas se cítím jak šmudla...) a on má pocit, že rozhazuju jeho prachy...jediné za co padá nejvíc peněz je za jeho piva a cigarety...no a tak že mi tady ještě nebude uklízet můj bordel...on sice maká jak šroub, ale já mám s prďolkou taky šílenou šichtu od rána až do večera...nikdy s ní nebyl sám...moc bych si přála aby si to aspoň jednou vyzkoušel...ale nevím jak to udělat...pořád kojím a ještě jsem ani nezačali s příkrmy...to malé nemůžu udělat, že ji tu s nim nechám...jsem už s nervama úplně v háji a nevím co mám dělat, nejradši bych se od něho odstěhovala, m ám pocit, že pě prostě psychicky týrá...to s tím bordelem doma je jen malá kapka...je toho víc...nikam mě nepouští, s ničm nepomůže, nikdy se nepokusil udělat mi jen tak radost, myslí jen na sebe...mám pocit, že miminko chtěl, jen pro to aby se mohl chlubit tím, že ho má..a protože všichni jeho přátelé už prcky mají...achjo....je toho tolik co mám v hlavě...jsem roztěkaná a skáču z jednoho na druhé...ale já už fakticky nevím co dál...jem i do breku...ani si nemám pořádně s kým pokecat...tak jestli jste tohle některá četla děkuju za vyslechnutí...dobrou noc...