Zdravím všechny maminky, ráda bych znala vaše názory,popřípadě zkušenosti. Mám doma 7,5 měsíční holčičku a v 6. měsících nás dr. vyděsila, že má malá prý abnormální tvar hlavy a že je hodně malá a neroste ji. Při porodu měla 32 cm. V 6. měsích měla 40,25 cm. Poslala nás na neurologii, kde dr. řekl, že je teda na úplně spodní hranici, ale vývojově je spíš vepředu. Za 14 dnů jdeme na kontrolu, ale mám takový pocit, že jí víc jak o 1 cm za 2 měsíce hlavička nevyrostla. Tak mám z toho docela strach. Nemáte někdo zkušenosti s malým obvodem hlavičky? Jinak teď v 7,5 měsích se plazí, jde na kolena, říká: mam, ne, ham, má velký zájem o okolí, všechno sleduje, vše ji zajímá, s hračkama si hraje, přendává si je z ruky do ruky, když ji něco podám, vezme si to atd.....Myslíte, že se mám něčeho obávat? Nedovedu si představit, že takové živé dítě, by mělo jít na operaci a potom by se nesměla aspoň 3 měsíce uhodit do hlavičky a během té doby se naučit lézt a chodit.
Děkuji za vaše názory

Ahoj holky, zajímalo by mě, kolikrát denně kojíte své mimi? My máme dneska 4. měsíce a zpravidla jíme 6x denně. Myslíte, že je to akorát nebo že by mohlo jíst třeba i jen 5x za den? Docela by mě zajímalo, pokud máte i starší mimi, třeba 5,6 měsíců, kolikrát kojíte, nebo jestli je to už ustálené a neprodlužuje se doba mezi kojením. Děkuji moc za vaše názory

Ráda bych popsala můj porod, i když je to již skoro 3 měsíce, co malá Nikolka přišla na svět, ale strašně to letí a je málo času.
Takže termín porodu jsem měla 19.12 a myslela jsem si, že to bude možná i později, ale pořád jsem doufala, že ne a že na vánoce už budeme doma. 12.12 jsme jeli k přítelovým rodičům, kde jsme původně bydleli a že tam přespíme do rána, zatím nachystáme všechny věci, co si odtam chceme odvést (postýlku, výbavičku atd...). Musím ještě říct, že jsem celé těhotenství pracovala a nejvíc ke konci, kdy bych už nic dělat neměla, ale jelikož jsme zrovna koupili byt a musel se rychle celý zrekonstruovat, vymalovat atd..., tak jsem makala, jako bych ani těhotná nebyla. Penetrovala jsem podlahu, malovala zdi a spoustu jiných náročných věcí. V ten pátek 12.12 jsem odjela do našeho bývalého domova, které je vzdálené 60 km již ráno s narvanýma taškama přes rameno, batohem a velkou igelitkou v ruce. No musím říct, že jsem si říkala, že to nějak musím zvládnout, i když to fakt bylo dost těžké. V tramvaji bylo plno lidí, ale sedla jsem si a rozvalila se s taškama. Ale každou zastávkou lidí přibývalo, tak jsem nakonec ještě musela pustit starší lidi sednout. Nevím, jestli na mě neviděli, že jsem těhotná, ale nic jsem neříkala. Usedla jsem do vlaku a přemýšlela, jak se dostanu až k "nám" domů, když je to půl hodiny chůze od nádraží. Autobusy tam jezdí dost málo, ale naštěstí jsem měla štěstí a jel, protože kdybych to táhla takovou dálku, tak bych nejspíš porodila už ten den.
Doma jsem dala rychle prát pračky, chystala věci, co vše musíme odvést, vařila jídlo a pořád kolem něčeho lítala. Ale cítila jsem se dobře, takže jsem to neřešila. Večer dojel přítel a tak jsem už toho nechala a říkala si, co všechno ještě dochystám ráno, že budu mít ještě spousty času. Večer kolem 23 h jsem ulehla do postele a musím říct, že jsem toho měla za celý den dost. Něco kolem 1:30 h v noci jsem se probudila a šla na záchod. Vrátila jsem se do postele a najednou jsem cítíla, jak ze mě začíná něco vytíkat. TAk jsem je zanadávala, co to je, přítel se jen tak napůl vzbudil, tak jsem jen řekla, že ze mě něco teče a odešla jsem na záchod. Samozřejmě přítel zase blaženě usnul. V koupelně jsem ztrávila asi půl hodiny, než jsem si řekla, že je to asi fakt plodová voda, protože to ze mě pořád teklo dál. Pro jistotu jsem si vzala mističku a nechala to vytéct i do ní, abych měla něco do porodnice. Šla jsem vzbudit přitele, že mi asi otíká plodová voda a že asi budeme muset sjet tam do porodnice, jestli stihnu ještě dojet domů do Brna porodit. TAk jsem šla do sprchy, oholila si nohy, oblékla si přítelovi volné věci (moje byly bohužel ještě všechny mokré, jak jsem vše prala v pračce minulý den) a jelo se do porodnice. Ve 3:00 jsme dorazili do porodnice, měla jsem nějaké stahy, ale nebyly bolestivé, možná i proto, že jsem byla zvyklá z těhotenství, že jsem měla od 21 tt časté stahy dělohy. TAm mě vyšetřila doktorka a řekla, že jsem na 3-4 cm otevřená a že mi nedoporučuje odjet do Brna. Já jsem pořád váhala, protože jsem sebou neměla absolutně nic, ani mobil, no prostě nic, jen to oblečení na sobě. Stahy jsem měla pořád častější, ale pořád jsem váhala a chtěla odjet do Brna. TAk doktorka napsala negativní reverz ,ať se teda rozmyslím a kdyžtak ho podepíšu. Nakonec když přítel viděl, že mám pořád stahy, tak říkal, že by bylo lepší tu asi zůstat, že mi pak vše doveze.
Takže jsme zůstali. Tak to se mnou vše sepsaly, ukázaly nám pokoje (mohla jsem si vybrat, byla jsem jediná rodička v té chvíli), tak jsme si vzali nadstandart, že kdoví, jak dlouho to bude trvat. Porodní asistentka se zeptala, jestli chci klystýr, tak jsem řekla, že ano, že se aspoň budu lépe otevírat. Dr mi přepověděla, že porodím možná už dopoledne. Když ale asistentka viděla, jak často rozdýchávám stahy, tak se raději na mě ještě jednou podívala a zjistila, že jsem již otevřená na 8 cm, takže mi řekla, ať si dojdu už na pokoj. TAk jsem došla s přítelem na pokoj, asi se dvěma zastávkama na prodýchání, ale pořád to bylo v pohodě. Nebylo to nějaké moc bolestivé. Tak jsem se těšila, jak si vyzkouším různé úlevové polohy, co nás učily na kurzu, ale jak jsem sedla na balon, tak jsem hned vstala, protože se mi to vůbec nelíbilo. Pak přišly 2 již bolestivé stahy, které mi šly do konečníku. To už tam ale byly porodní asistentky a řekly, že mám jít jit na lehátko a že jdeme rodit. Rychle zavolaly doktorku a šlo se na to. Já to pořád rozdýchávala, že jsem myslela, že ještě tlačit nemůžu, ale ony na mě, že mám už tlačit. TAk jsem na 3 velké zatlačení malou vytlačila. Sice mě musely nastřihnout, ale bylo to tak ryhlé. Takže malá Nikolka se narodila 13.2. 2008 ve 4:35 v Břeclavi. Nejhorší z celého porodu pro mě bylo šití, to mě bolelo asi nejvíc.
Ale musím říct, že všechny sestry i doktoři tam byli úžasní, pořád nám pomáhali se vším. Nemohla jsem se rozkojit, až víc jak po 48 h se mi udělalo mléko a malá už byla pěkně hladová. Ale fakt jsem tam bylo stašně moc spokojená a jsem ráda, že jsem nakone rodila tam a ne v Brně. Tam bych neměla takové štěstí, že bych byla jediná rodička.
TAk snad to někdo dočetl až do konce. Všem maminkám budoucím přeji, ať mají co nejpohodovější porod a vzpomínají na něj tak pěkně jako já.

Ahoj holky,
měla bych na vás dotaz, jestli už máte otočené mimi tím správným směrem. To moje je hlavičkou dolů už od 27 tt, ale ve 29 tt mělo zádíčka na mém břichu, ve 31 tt bylo zádama nabok a teď má záda opět nahoře, takže zase na mém břichu. A mělo by být naopak. Myslíte, že se ještě přetočí, že tam má ještě tolik místa? Dr. mi říkala, že se ještě určitě otočí, že se nemám ničeho bát, tak jsem se chtěla zeptat, jestli s tím nemáte některá zkušenosti. Zítra začínám 35 tt. Prý je to totiž taky neporoditelná poloha, někde jsem to četla nebo slyšela.
Díky za vaše názory a rady

Moje vytoužené těhotenství přišlo v době, kdy jsme v to s přítelem už přestali doufat. Dva roky se nám to štěstí vyhýbalo a najednou bum a je to realita.