Tak naše srdíčko milované oslavilo rok. Přehouplo se z kojeneckého do batolecího věku ani nevím jak. Tak rychle to uteklo.

Ahoj kočky. Jsem tu nová. Dnes končím 11. týden. Poraďte mi, jak nemám být pořád vyplašená. Nejdřív jsem byla poplašená mezi prohlídkami v 6. týdnu, kdy mi těhotenství doktor potvrdil a 10. týdnu, kdy jsem byla na kontrolním ultrazvuku. Jediný můj příznak je, že jsem stále utahaná a to se v práci opravdu nepředřu. A nemůžu si čistit zuby, to se mi chce zvracet. Zvýšenou citlivost k pachům všeho druhu nepočítám. Jinak je mi v podstatě dobře. Na prohlídce jsem dostala fotku mláďátka a začala radostné očekávání oznamovat rodině. Ale už za 2 dny jsem se zase začala bát, jestli je všechno v pořádku, jestli mrněti tluče srdíčko, jestli mi nevadí, že jsem včera vymalovala obývák... A to jsem od přírody docela kliďas a ne nějaký strašpytel... Ale když čtu a hlavně vidím kolem sebe, jak je to těžké donosit dítě. I na to naše "zasemenění" jsme čekali 2 roky. Nejradši bych se každý den potřebovala přesvědčit, že je drobek v pořádku. Strašně se na něho těším a nechci mu škodit mými obavami. Ale dost dobře nejde na to nemyslet. Jak na to? Jak se nebát? Katka.