Pořád nad tebou přemýšlím a abych pravdu řekla, tak nevím co bych udělala. No a tou zprávou, že čekáš dvojčata jsi mě dorazila úplně :-) .
Bavíš se s rodiči? Nenapadlo se tě zeptat třeba matky?
Na jednu stranu ti závidím miminka, ale tvá situace je opravdu tak nějak bezvýchodná.
No a k mé osobě. O mimi jsem se opravdu usilovně snažila skoro dva roky. Bohužel to náš vztah neustál, takže jsem teď sama, ale ve skrytu duše pořád doufám. Ne v to, že bych se k partnerovi vrátila- to už jsem zavrhla, ale v to, že ještě někdy budu vlastní dítě mít.
Tobě přeji šťastné rozhodnutí.

Jestli si chces napsat vice...janik71@seznam.cz

Moc Vam dekuji za prispevky holky a mamci...ja uz sem ted nepatrim,rozhodla jsem se rozumem a ne srdcem.Pritel nebyl nadseny celou situaci a nedal mi ten pocit,ze by se mnou moje problemy resil,mlel jen o tom,ze do nasi situace si dite..deti nemuzeme dovolit,ze nechce,abych s nimi ujizdela do Nemecka za holkama a aby je castecne vychovaval muj manzel..tak daleko by to asi nedoslo,ale uvedomila jsem si,ze po me nemuze nikdo chtit,abych prerusila kontakt s mojima holcickama uplne a zila sporadane v nove rodine..Vsechno se da nejak resit a ja cekala,ze nam tech par mesicu pomuze tak nejak tu situaci znormalizovat,ale dostala jsem strach,ze by se tak nestalo a dostala jsem strach,ze bych v mem veku dvojcatka nezvladla...co mi ted zbylo je ultrazvuk s dvema ,,kulickami,,a prazdnota v dusi.Nevim co ted citim,mozna vztek na sebu samou.vim totiz,ze kdyby tam bylo mimi jedno,tak bych reagovala uplne jinak,ale za tehto okolnosti jsem mela strach,protoze vim jake komplikace by mohli nastat..atd.Nevim jak dal,nevim na co se tesit,pripada mi vse co delam je jen mechanicke,nevim co citim k priteli,vim jen,ze miluji sve dve deti a ze bych milovala i ty co by prisli,ale zvolila jsem asi jednodussi variantu a ted se s tim budu muset vyrovnat.Mozna i vic chapu ted ty zeny co u nas lezi na odd.a v ocich maji slzy,kdyz dite ztrati a nebo i kdyz jdou na interupci a ve skrytu duse si to male preci jen chteli nechat,ale neslo to.hodne stesticka budouci maminy..Jana

:\/:
mám slzy v očích, protože když jsem se dozvěděla, že jsem v tom, taky jsem váhala,.. ted ale držím malýho v náruči a jsem ráda,že jsem se nerozhodla jinak.. já ovšem k tomu měla ale příznivý podmíky..
je smutný, do jaké situace je schopnej se člověk dostat :(
Teď musíš být silná,.. jeď za holkama a bud ted s něma, třeba ti to prázdno v srdíčku vynahradí

Dekuji Ado,
nejak to zvladnu.Sice se budu asi do konce zivota ptat,jestli bych mela alespon jednoho vytouzeneho chlapecka:-Dale zivot jde dal..deti jsou naplni zivota a moje uz odrustaji,mozna to byla posledni sance byt jeste mamou:-D...hodne stesti s Tvojim klouckem.Zvladla jsem v zivote horsi situace a tohle mne nepolozi,jen doufam,ze se dokazi zase nekdy radovat.papa