Ahoj, chápu, že tě to teď mrzí, ale já bych mu to rozhodně neřekla. A pokud by se provalilo to líbání, tak už snáze se urovná nějaká pusa, než sex. Zbytečně mu ublížíš a rozneseš na kopytech celý váš dosavadní život. To nestojí za to, abys jen měla čisté svědomí. Mysli na vašeho chlapečka. Když bych to vzala ze své strany, pokud by můj manžel měl takový vyjímečný úlet, nechci se to nikdy dozvědět! Samozřejmě doufám, že to neudělá, ale pokud ano, nikdy to nechci vedět! A to myslím vážně! Než mu cokoli řekneš, dobře si promysli, co to udělá s váma se všema! Radši měj špatné svědomí, ale nenič si rodinu. Toť můj názor.

Ahojky, teda já budu asi jediná, která napíše pravý opak, ale nedá mi to :/ Myslím si, že lepší je mu to říct. Jde o to, že ty máš svoji hrdost a on také a .... tím, že k němu nebudeš upřímná a budeš žít ve lži ho docela ponížíš. Představ si sebe na jeho místě s tím, že se to dozvíš třeba za 20 let, až budete v nějaké manželské krizi nebo tak a najednou ti celých těch 20 let bude připadat jako jedna velká lež. A tak bych mu to i podala, že mu to říkáš proto, že respektuješ jeho hrdost a lidskost. Navíc si myslím, že pokud nejsi zákeřný necitlivý člověk, tak stejně budeš mít tendenci mu to jednou říci, aby měl šanci ti třeba nějak odpustit... To nutkání "přiznat se" tam bude pořád... Většinou se říká, že to zapírání je pro dobro té rodiny, ale podle mě žádná lež nemůže být dobrem:/ To si jen lidi ospravedlňují své činy:/ A nikdy nevíš... třeba ti to odpustí. I nejzatvrzelejší odpůrce může povolit. Spíš bych si urovnala v hlavě proč se to stalo, a co manželovi řekneš. Je hodně dobré dát najevo, že toho opravdu lituješ, jsi kajícník a PROSÍŠ za odpuštění. Pak bude záležet na milosrdenství Tvého muže... On má právo na to s tebou zůstat, ale i tě opustit. Držím pěsti celé Vaší rodině!