Ahoj Kočko,ty jsi mě předběhla,zrovna včera mě napadlo to same a chtěla jsem dat pokračovani anketky,TATINEK U PORODU",šikulka :one: .Tak ten muj řekl že pujde,ale moc jsem tomu nevěřila,u prvniho porodu byl ,řekl že to byla brňkačka,u druhyho nebyl prej mi udělal naschval,ale pak to popiral co řekl,a tak když se mě sestra ptala jestli bude tatinek u porodu,tak jsem odpověděla že nevim,tak se tam došla zeptat a k memu překvapeni šel...oporou byl i když jsem viděla že natěšeni u něho chybi,ale chtěla jsem aby viděl že porod neni legrace,chodil mi pro sestry,daval napit,držel masku na obličeji,pomahal do sprchy,dokonce držel hlavu když jsem tlačila(no to mu musela poradit PA),slyšel muj nařek,natočil mi video a držel maliu dřiv než ja v naruči(šili mě),měla jsem Vikču na břišku,a dokonce se k ni prvni přivoněl..Byla jsem mu za to vděčna,řekl že tam byl kvuli ditěti ne kvuli mě,no ale co už nadělam...Ale byl celi rozklepany,no neni to žadna sranda poslouchat jak někdo nařika,ale jsem přesto rada.Věděl jak mala ze mě nešla a museli pomoct tlačenim na břiško.Pak se z toho ožral :///:

Jířo parádní anketka. Tak ten můj hned od začátku říkal, že k porodu půjde a hrozně se těšil na to, jak mi bude pomáhat a jak hned malou uvidí. Trénoval se mnou psí dýchání, polohy atd :-). Až jsem si z něj dělala srandu, že se bojím aby nakonec nepotřeboval u porodu pomoct víc on než já. Ale zvládnul to super. Porod trval 7 hodil. Chodil se mnou, vodil mě do sprchy, běhal pro doktory, otíral atd. Bez něj bych to nezvládla. Celou dobu se mi děsně motala hlava a bylo mi na zvracení a při kontrakcích mi pomáhalo jen chodit. Kdyby nebyl se mnou protrpěla bych to v bolestech na posteli, protože jsem při chůzi omdlévala. Naštěstí chodil se mnou a podpíral mě. Po tom co jsem zažila a viděla, to neuvěřitelný množství krve, ho obdivuju víc než sebe. Já být chlapem tak k porodu nejdu :-) Jsou fakt statečný co????

Čauky, tak u nás Romíno k porodu nikdy nechtěl. Moje argumenty mu nestačili.. nakonec ani nevím jak (asi po událostech v rodině) těsně před porodem souhlasil, že půjde aby případně kdyby se nám něco stalo věděl pořádně co, proč a jak to doopravdy bylo.. Nakonec docela koukal, jak je to drsný a od té doby má názor, že by NIKDY nenechal ženskou rodit samotnou. A já bych tam teda taky za nic na světě sama být nechtěla. Snad ani nešlo o to, drtit mu ruku při kontrakci, ale nedolezla bych ani do sprchy! Tam bych se ani nesvlíkla! ..byla jsem uplně v tranzu a nevnímala vůbec čas a co se pořádně děje.. jsem na něj pyšná, že to zvládl. Šňůřu střihal, ale prý ani neví jaký to bylo, byl tak dojatý nad tím vším, oči v slzách a řiká, že mu to přišlo ode mě neuvěřitelné hrdinství :c: ..no je to moje láska, myslim, že ho to dost změnilo a moc si toho váží, že tam nakonec byl a viděl malou hnedka po narození (i si šahal na hlavičku, když se drala ven :00: ) a moc nás obě miluje a myslim, že i o to víc díky tomu, že tam byl. Ikdyž o tom nehovoří, myslim, že z toho má trošku trauma. Z té bezmoci koukat na mě jak se trápim a on mi nemůže pomoct.. tvrdí, že děti už dělat nebudeme :n: že mě nenechá už takhle trpět..já bych další den bolesti pro další život obětovala, ale on už nevim, jestli by se na mě chtěl koukat a zase mít ten pocit, že mi nepomůže.. no uvidíme :c:

http://www.prckoviste.cz/vivienjankulova

Ahojky, tak náš tatínek k porodu původně nechtěl vůbec jít. Praskla mi voda, tak mě odvez do porodnice a čekal, jak to dopadne. Porod se rozjížděl, tak se mě sestřička ptala, jestli manžel chce být u porodu a já řekla, že nevím. Šla se ho tedy zeptat a on souhlasil - byla jsem překvapená a moc ráda, že tam se mnou zůstal. Hlídal mi kontrakce, pomáhal mi s přesunem na sál a držel mě za ruku. Dokonce přestřihl i pupeční šňůru a byl natolik dojatý, že mu i slzička ukápla. Říkal, že by mohl rodit každý den....hrdina jeden. Takže pokud to bude možné, půjde i k druhému porodu....ten ovšem máme daleko(jsme teprve na začátku)

Tak ten náš taťka u prvního byl a moc mi pomohl a k druhýmu se taky těšil a ke třetímu chtěl jít taky, ale před sálem si to rozmyslel a řekl že nepujde !!!
Dost mě to sejmulo a měla jsem děsnej strach že to nezvládnu, ale nakonec jsem to zvládla i bez něj !!!
Vím, že je to každýho subjektivní pocit jestli jde nebo ne, ale když se nepřipouští jíná varianta než že pujde tak vymluva typu " dnes už od rána nemám dobrý den tak by to nebylo dobrý abych šel "!!!My přijde ubohá !!
No to mu asi nezapomenu !!!
Ale nadruhou stranu mě to posílilo a vím , že i ty těžký chvilky zvládnu bez něj !!!