já byla na tom úplně stejně..těma nervama se mi to každý měsíc zpozdilo a já si hned dělalala naděje a hned testy..vždy negati :-( taky jsem šla k dr,ale jeho prášky mi nějak nepomohly :-( nakonec jsem se na to vyprdla a když jsem měla jednou zase zpoždění tak jsem neměla doma ani test ..všechny zásoby vyčerpány :-D a pak když jsem dělala test tak jsem ho položila a za 5minut ho šla zkontrolaovat s tím že tam bude zase jenom jedna / a ony tam byly // :-) takže nezoufej...já mám sice doma už jednoho dáblíka,ale po tom co jsem musela to druhé dát pryč jsem byla ko a po té době už jsem nedoufala..taky mi pomohlo že jsem věděla že je víc takových jako já.Ale neboj ono to příjde ani nebudeš vědět jak :-) držím palečky

Nejsi blázen, jsi jen obyčejná snažilka, která touží po :cc): . Tohle k tomu prostě asi patří.

No právě, obyčejná snažilka, snad už brzy nebudu jen snažilka. Je to fakt těžké na to nemyslet...

Ono to snad ani nejde na to nemyslet!! Já tedy netestuju. Testovala jsem jen jednou, a to když jsem měla týden zpoždění, takže v tomhle statečně odolávám, ale každá změna na mém těle znamená myšlenku na to, že už by se to konečně povedlo? A každý příchod menstruace pro mě znamená neskutečný smutek. Jsem naštvaná na celej svět, mrzutá a prý se i strašně mračim, a to aniž bych si to uvědomovala. Přála bych to moc nám všem snažilkám aby už jsme byly :€O: :/;x: Je to prostě nespravedlivý.