moje babička vždycky říkala ,že kde nepomůže dobrý slovo ,ani pohlavek nic nezmůže .Chápu ,že jsi ve složité situaci ,ale je spousta mamin ,co sice mají partnery ale stejně jsou celý den doma s dětmi sami a nikdo jim nepomůže .A taky toho mají až nad hlavu . Malé děti prostě zlobí a kramaří a řvaním na ně se to nespraví . To samé spánkový režim ,navykla si ,že budeš u ní a ona teď nedělá nic víc , než co jsi ji naučila . Začít musíš nejdřív u sebe , protože klidná máma je základ

přečetla sem to přitelovi jen kousek...a řekl,že to aspon přiznáš...že je určite fura žen ktere to ani nepřiznaj....no nicmene...si das bacha asi myslim už...ja když ječí,tak pičuju v druhe mistnosti a zařvu...přichazim pak k holce lepši a když jede dal tak takhle odejdu i vickrat. a špunty do uší při dlouhem dni sem si už taky dala když sem ji přebalovala třeba a řvala a řvala...jinak ti kokoti za nervy nestojej...asi je lepší se smiřit s tim že nemužes udelat veci ktere chces...to taky totiž dost nervuje...zrona dneska sem koukala a bordel... tak sem ji chhtela zabavit a poklidit a just ne,eslo ani za boha tak do kočarku na balkon a tam sem s ni jezdila...než usnula... ale čas už v prdeli,sem si řekla holt to neudelam no.....ale jinak jajajo vždyt oni jsou ty co nas potřebují a milují a my je milujeme...nezradi nas jak chlapi...tak jen ji zahrnuj laskou a trpelivosti..potřebuje te.:-)....a ty ji

říct, že dítě je zlobivé, přirovnávat ho k otci, ke kterému máš zášť, vymlouvat se, že Tě neposlouchá... ale v prvé řadě se zamysli sama nad sebou! Žádné takhle malé dítě neumí zlobit úmyslně :w: :w: :w: Je to věk, kdy zkouší, co vydržíš, a Ty to prostě musíš ustát. Jinak z ní vychováš nerváka. Mému chlapečkovi je za chvíli 21 měsíců a kolem těch 18ti to taky bylo nejnáročnější. Je hodný, ale taky zkoušel. Nikdy jsem to nebrala tak, že zlobí! Ale že poznává svět kolem sebe a zároveň hranice, kam může zajít. Vše řeším slovy, změnou tónu hlasu, mimikou.. Nedávno poněkolikáté plácnul chlapečka na návštěve - ne se zlým úmyslem - a jeho tatínek to vyřešil tak, že ho chytil a odnesl na druhý konec pokoje. Tam ho posadil a nechal. NEJHORŠÍ TREST! Malý se cítil sám a hned k nám přiběhnul a už to neudělal. Dřív jsem ho jemně plácla přes ručičku, když opakovaně dělal něco, co neměl a neposlechl. Jenže se to brzy obrátilo proti mně. Plácal i on mě. No jak by ne? Myslel si, že je to normální, když to dělám já! dnes jen mluvím nebo pevně chytnu za ruku. Dítě musí stále cítit Tvou lásku, i když "zlobí". 18ti měsíční holčička nepochopí, proč ji biješ. A už vůbec, když ji pak hladíš. Má zmatek v hlavičce a rozhodně se její chování nezmění. NAOPAK! Nejsi sama, kdo je na dítě sama, musíš začít u sebe. Být na místě Tvé malé, taky bych nespala. Zaveď pevný režim (ten máme od narození a žádné problémy s usínáním neznám), dítě potřebuje rituály, jistotu, bezpečí. Změn svůj přístup a uvidíš, jak se začne měnit malá. Nebude to ale hned. Musí Ti věřit. A nebránil abych se psychologovi. Strašně by se Ti ulevilo. Nebo aspoň občasné hlídání, ať můžeš vypadnout.