Profil uživatelky Guffanecek na webu Mojetehotenstvi

Ahoj maminky,potřebuju docela akutně radu. Mojí dcerce je 5 let,v září jdeme do školy. Byla strašně hodná,poslouchala,mazlila se,ale je to tak půl roku,najednou se strašně změnila. Je drzá,odmlouvá,na všechno má odpověd,ale je i zlá,mluví sprostě a kolikrát je i agresivní,že mě třeba plácne,a je na ní vidět jak je v tu chvíli vzteklá,úplně smyslů zbavená. Máme doma ještě osmiměsíční holčičku,ze začátku byla nadšená,se vším mi pomáhala,ale ted jí najednou sestřička přestala zajímat,nechce si s ní ani hrát. Probírala jsem to s ní horem dolem,ptala jsem se jí co má za trápení a že se vším zamnou může přijít a svěřit se,ale nic nepomohlo. Vždycky řekne že jí nic netrápí,chvíli brečí,mazlí se je hodná tak den dva a začne to nanovo. A já už šílím. Mám pocit že se u nás jen křičí. Nejsem zastánce fyzických trestů,tudíž jí nebiji,to už musí být. Pak je mi to ale vše strašně líto. Po nocích brečím a ptám se sama sebe co dělám špatně. Nechápu kam se ztratila moje milovaná milá holka. Je to strašnej fracek,ani nevíte jak mě mrzí tohle napsat a svém dítěti.Neumí se chovat ani ve společnosti,krom školky,tam je hodná. Ještě musím říct že nedělám rozdíli,snažím se oboum dvoum stejně. Je jasné že miminu se holt musím věnovat víc,ale jak třeba spí,hraju si s Verunkou,malujeme,zpíváme....já už sem fakt zoufalá,nevím kde jsem udělala chybu :r: :r:

Ahoj maminky,konečně mám chvilku čas a můžu alespon krátkou zprávičku napsat. 15.2.2013 se nám v Benešovské nemocnici narodila dcerka Michalka :h: Vážila 2.06kg a 44cm. Je to opravdu drobek,ale už pomalu nabírá,jde nám to dobře,zatím kojím. :one: Byla jsem na císaři,pod epiduralem,zákrok v pohodě,následující dny fakt síla,strašné bolesti,ale už je to za námi. Dnes mi vyndali stehy a už se cítím daleko líp. Ten malej uzlíček stál za to,miluju jí nadevše :h: Jinak je strašně moc hodná,akorát v noci trochu pláče,ale snad to také zvládnem,můžu říct že někdy je to síla starat se o dvě děti,zatím ješt stále hledáme ten spravnej systém a řád :s: Verunka je skvělá sestřička,jsou to moje kočičky :kiss: Přdávám fotečky,mých dvou lásek :a:

Bohumíra

Ahoj, možná mě teď spousty maminek odsoudí, ale myslím si, že dobře mířená facka a v pravou chvíli ještě nikdy nikomu NEUBLÍŽILA(myslím ted především na děti, nikoli třeba na manželský pár nebo roztržky mezi dospělými). Mám doma 2 děti, jednomu je 2 roky a 2 měsíce, druhýmu 6 měsíců. Jsme celkem přísní rodiče, ale milující. Ve chvíli, kdy dělá něco, co nemá, tak dostane facana. Nemluvím o tom vyrazit mu zuby, ale tak aby si to pamatoval, když byl menší dostal na prdel. Nikdy se mu za to NEOMLOUVÁM. Prostě dostane facku a jedeme dál, řeknu mu, že se zlobím, proč se zlobím a že nechci aby se to příště opakovalo. A musím říct, že se to u nás vyplatilo, jakej bude za 3 roky samozřejmně nevím, ale ted jsem spokojená a budeme to praktivovat i u druhýho. Jsou od sebe 20 měsíců. Když jdu s nimi ven a starší jede na monotorce a já tlačím kočár, potřebuji vědět, že ze mě má takový respekt, že si nedovoli neposlechnout. Prostě výchova cukr a bič. Prostě slova někdy nestačí, pokud by mě moje dítko ve vzteku pláclo, tak bych mu ukázala, co bude následovat a určitě by se mu to nelíbilo. Pak je dobrý být důsledný, co řekneš to platí. Třeba dneska ráno - malej skoro nic nesnědl ze snídaně - řekla jsem jak chceš, ale v krámku nekoupíme žádnou naminku a opravdu jsem toho dosatála a on pak pořád říkal, že když nepapal snídani nebude žádná čokoládka, bonbonek ani řezík a když mu řeknu, že zlobil a nic nedostane, tak mu taky nic nedám a upozorním na to i okolí. Ted už nám na něho prakticky stačí pohled nebo drobet zvýšit hlas a přesně ví, že se má zklidnit. Mazlím se s nim od rána do večera, facku třeba nedostane týden i dva, ale když jí chytne, hodně si jí pamatuje. Měl kašel a tak mu říkám, dej si ručku před pusinku, jednu dobu to dělal, bylo to něco novýho a pak u toho odmlouval, že to dělat nebude, několikrát jsem na něho houkla, ale nepomohlo to, pak stál u mě - zakašlala, upozornila jsem ho na ruku, řekl, že ne a už jí měl - v pravou chvíli dostal facku a od tý doby si nikdy před pusu když kašle nebo kýchá nezapomene dát ruku a já ho za to náležitě pochválím.
Pardon za román, ale jednou větou se to napsat nedá. Bud víc přísná a čím dřív začneš, tím líp. Bohunka

renata 11

Ať si to chceš nebo nechceš přiznat, Tvé výchovné metody budou mít s největší pravděpodobností ten efekt, že z dětí budou lidé s nízkým sebevědomím. Facku mohou používat taky jako dorozumívací prostředek, když někdo nebude něco dělat podle nich - učíš je totiž, že takhle se řeší problémy. Je taky možné, že si netroufnou před autoritou hájit svá práva. Dovedeš si představit, co za problémy teprve mohou přijít třeba v pubertě? Za facku se Ti Tvé vlastní dítě v 15 vysměje nebo Ti ji vrátí, na to se připrav.

Ketinka

Ahoj.
Na tohle se nedá nereagovat, promiň.
Nejsem z těch co by dítěti nedali na prďku, když to opravdu jinak nejde, ale tohle je podle mě příliš.
Nikdy bych dcerce nedala facku, do hlavy a obličeje to přeci není normální :( je jí 5, někdy je hodně drzá a nejde to jinak než že jí jednu lupnu na prdel ale do obličeje? ...
Měla by jsi se zamyslet nad svým chováním, nad tím že jsou prostě věci, které se nedělají i když ti připadají správné, tak nejsou...
Je mi tvých ještě maličkých synů celkem líto, myslím si že mají věk ve kterém ještě tolik věcí nepochopí .
Teprve se učí, poznávají svět, vím že někdy děti hodně zlobí a neposlouchají, ale to že si nedá ručičku před pusu není důvod k tomu dát facku :(
Je to jen můj názor přeber si ho jak chceš, já sem už nechodím jen občas nakouknu, ale tohle jsem musela.
Ty jsi maminka, jsou to tvé dětičky, takže si to musíš všechno dělat podle sebe a podle svého mínění, ale napsat jsem to musela že je to prostě hodně přes čáru... :a:

mklarinka

tohle jsem teda něčetla a koukám jak puk.Tohle je i na mě dost.... :?

Je mi líto, že jste to pochopili, tak, že ho od rána do večera řežu jak žito.... ale dalo se to čekat od maminek, které to tak nedělají, ale raději svoje děti přemlouvají a donekonečna jim domluvají, aby něco udělali nebo naopak neudělali, mají s nimi histerické výstupy na ulicích, neumí se chovat, jsou agresivní atd. Psala jsem, že taky nedostane tyden, dva klidně i víc...ale to už jste asi byli celý běsný :-). Nevěřím tomu, že by se mě synek bál. Děti bojících se svých rodičů vypadají jinak. Užijeme si ohromně moc legrace, u nás se pořád směje, zpívá, povídají si pohádky, chodíme plavat, na výlety atd atd atd, ale když je potřeba, tak prostě zakročím, aby mě nějaký vzteklounek doma neplácal ve vzteku. Nechávám ho být osobností, ale kdybych takhle přísná třeba nebyla, bůh ví, co bych doma mohla mít za "fracka" a pak bych třeba taky řešila, že ho nezvládám. A přijde mi dost divný, omlouvat se dítěti za to, že jsem mu vynadala nebo pleskla. Je těžký takhle virtuálně něco řešit, protože nežijete u nás doma a ani v našem okolí a naznáte nás. Nemusíte se o něho bát ani ho litovat, je v dobrých rukou své maminky, která ho miluje...ale občas hold dostane vychovnou. Bohunka

Guffanecek

Guffanecek

Těhotenská kalkulačka

Nejoblíbenější články

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Zajímavé odkazy

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

Ovulační kalkulačka

Nejčtenější diskuze

Vyhledávání