frantic
frantic
Ahojte,
mám dotaz.Čekám prvního prcka,jsem dnes 32+0 a posledních pár dní mi několikrát za den ztuhne břicho,tak na minutu dvě je jako kámen a cítím takový tlak,jako kdyby se mi nejorázně rychle napínala kůže.Většinou to přijde po tom,co se ohnu. To jsou stahy dělohy nebo něco jiného? :? Mimčo mě kope pořád do boků,pod žebry cítím akorát tlak a občas mám pocit,že mi vytlačí plíce někam ke krku. Sono máme až za deset dní a doteď nevím, jak přesně leží. Naposledy byl v šíkmé poloze a hrozně nízko.Kdyby byl otočený,tak mě kope nahoře nebo dole,ne?Mám strach,že už se neotočí!!!! :§) Můžete mi někdo napsat svůj názor? Budu vám moc vděčná. Děkuju.
Teda nevim, jestli je to těhotenstvím, ale každý ráno vstávám s depkou a každej večer s ní chodim spát.
Ahojte těhulky,
na začátku března čekáme přírůstek a doma máme už 20-ti měs.holčinu.Manžel je věčně v práci nebo má doma práci,tak mám pocit,že si ani nestihl všimnout,že jsem těhotná.Malá má už tak měsíc období neustálého pláče kvůli všemu,tak jsem trochu na pokraji sil....Bydlíme na vesnici - i když teda máme status města - a tak tady ani neni kdo by mě zvednul náladu. Pomůžete mi někdo? nevim, jestli to je tim těhotenstvim,ale musim říct,že se i ráno ani nechce vylézt z postele,mám strach,že moje mimi se už narodí s nějakou depresí.Myslíte,že to může mít vliv na prcka,když se věčně rozčiluju a nemám chvíli klid?
A kdyby tady byl někdo,kdo by mi poradil s malou uřvanou holčinou,taky nepohrdnu.
Tak já ti teda s malou uřvanou holčičkou neporadím,ale možná tě trošku potěším.Já měla v mém 16.týdnu úmrtí v rodině.Týden jsem nemohla jíst,spát,no prostě nic.Bylo to strašný.A ještě jsem se musela postarat o manžela (byla to jeho maminka) a celou jeho rodinu.Bylo to strašný a už bych to nikdy nechtěla zpět.A kupodivu máme doma úúúžasné,zlaté a naprosto spokojené miminko.Každy mi ho závidí.Kamarádka měla naprosto pohodové těhu,bez problému a malej jí první tři měsíce prořval a apk to taky nebylo o moc lepší.Myslím,že by ti hodně pomohlo se někomu vyzpovídat,určitě se ti uleví.A hlavu vzhůru,za chvilku jsou Vánoce a určitě se těšíš až malá bude mít pod stromečkem rozzářený očíčka,ne?To bude všechen řev zapomenut :) Nevěš hlavu,určitě bude brzo líp,může za to i to hnusný počasí!!! :sick: :sick: Držím palce.Pa pa
ahoj, tak to je mi líto. dnes je blbá doba. Chlap aby domu přines nějaké peníze je v práci od rána do večera a kolikrát musí dělat i o víkendech. Naštěstí to tedy neni náš případ. Tatínek odchází z baráku v sedm a vrací se kolem sedmé večer. Víkendy trávíme společně. Deprese a rozčilování možná vliv na mimi mají. neni to ale nějak dokázané. Já jsem chodila celé první těhu do práce. Nervy, stes a únava. Doma jsem po příchodu z práce měla spoustu práce (domácnost + resty z práce). Manžel chodil domu až kolem deváté. Ráno jsem vstávala v 5 hodin a vracela jsem se v půl sedmé domu. Jezdila jsem MHD a občas to bylo na palici. syn byl v bříšku hodně aktivní. vlastně kopal 20hodin denně-často velice bolestivě-surově. Doktorka říkala že se mi narodí hodně živé miminko-že mi sním budu mít hodně práce. Měla pravdu. Už v porodnici pořád plakal. Doma se vlastně prvním půl rokem doslova a dopísmene prořval. Když začal stárnout do batolecího věku, tak byl na mě šíleně závislej a já padala na hubu. Nemohla jsem vůbec nic. Jakmile se u něj objevilo některé období tak ho Ondra měl extrémní. Stekání, řvaní a i surovost u něj byla na denním pořádku. Už jsem myslela že snim budu muset na dětskou psychologii. No kolem 3 roka se začal sklidňovat. Momentálně máme období : vytvářim si svou osobnost. Utrpení.
Druhé mimi je moc hodné, ale taky jsem zažívala při těhu stres-z Ondry. taky jsem byla často unavená až vyčerpaná. Markétka se s bráškou nedá povahově vůbec srovnávat....
In reply to ahoj, tak to je mi líto. by JaMiOn
děkuju za zprávu,já mám právě docela strach,že mimi bude asi pěknej živel,kope mě snad pořád,ve dne v noci,první kočka není moje vlastní a myslim, že díky tomu asi prožívám s menší trpělivostí,nikdy jsem nebyla tak vzteklá jako teď,ráno si říkám, že prostě nevstanu a nebudu se už o nic starat,nevim, jestli bych neměla jít k psychologovi,protože mi přijde,že mi to přerůstá přes hlavu,ale nikdo mě tu neposlouchá,všichni jen vidí malou a mě tak akorát nadávají,že se nešetřim, nic víc.....aspoň mám doma menší zvěřinec a to je balzám na duši
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Já si připadám občas jako pitomá, protože vim, že to, nad čím uvažuju, jsou samý pitomosti,ale někdy si nemůžu pomoct.Tak nevim, jestli jsem se už nezbláznila....Děkuju za povzbuzení,už se těšim, až mě ty hormony nechají na pokoji :(
Masticka
Kdyby jsi nezažívala takovéhle stavy a hlavou ti neprošly kolikrát až hrozný představy, tak by to snad nebylo ani normální.
Je to zásah do zajetých kolejí každé ženy. Tělo je naučené na nějaký řád a najednou se všechno změní.
Všechny přemýšlíme, máme deprese, jsme lítostivé, připadá nám, že nám nikdo nerozumí a my jsme na všechno samotné.
Já jsem mám od 29 týdne takové ty stavy, že je mi všechno úplně jedno a připadám si někdy jako husa, která neumí do 5 napočítat.
Teď už se to trochu koriguje - chystání věcí atd.
To je fakt v pohodě. Tak krásný svátky a ještě krásnější těhulkování
To bude po porodu určitě dobré, všecko se zase vrátí do normálu.:) Já teda mívám tyhle stavy většinou až navečír, ale taky se mi v nějaké těžší situaci stane, že to na mě dolehne i přes den.. Ale máš pravdu, že je to hrůza, divím se, že mě kamarád od sebe ještě nevypakoval..:D Chudáček, občas dostává pořádný kapky...:D Jenom proto, že to moje hormony nezvládají a musela jsem se do něho opět zabouchnout..:) No držím palce, už brzy bude po všem, miminko na světě a všechno kolem bude zase barevnější..;) :k: Hodně štěstí,...
neblázni.... mě taky přepadaly depky a přemýšlela jsem jestli budu dobrá máma a tak.... No a o vánocích je to asi horší....
Já neustále brečela a měla pocit, že mě nikdo nemá rád, no a když se Emi narodila, tak jsem rázem byla ten nejšťastnější člověk na světě!!!!!!!
Drž se, bude líp!!!!!!!!