po břiše smutno nebude, jsem jako koule, nateklá, neohrabaná, sotva lezu, mám už měsíc skříplý sedací nerv, pomalu se to sice zlepšuje, ale pořád je to cítít. Takže už se nemůžu dočkat toho, až se ho zbavím. No, pak zase budu řešit, co na sebe, protože do věcí před těhotenstvím se 100% nevlezu, teda aspoň nějaký čas....

JJ je to síla, já nejsem z těch, který by se do těhu vyloženě dvakrát hrnuli, takže po stesku nemůže být ani řeč :-). Teď už taky nemám v čem chodit, mám jedny věci a přece si na konci nebudu pořizovat nový, to si korunky radši nechám na pak a po 3/4 roce si něco pěkného koupím. Svoje věci už mám vypraný a připravený, strašně se na ně těším, myslím, že bych se do nich měla normálně vejít, nebo aspoň do většiny.... teď už jen se zbavit toho pupíku :-)

první mimi, tak se na něj těšíme. Celé těhotenství bylo v pohodě, i když jsem byla narizikovém. ale poslední 2 měsíce se to tak nějak pokazilo, ale já už jsem s tím nějak smířená, jen jsem doufala, že už teď budu mít minimálně 14ti
denního chlapečka v postýlce a ne pořád v břiše. Dofám, že mi po porodu rychle splasknou ty otoky, jinak budu muset koupit nějaké kalhoty....no ale hlavně, ať už je ten lumpík z břicha venku, to je teď pro mě na prvním místě :)