Ahoj, od února jsem vysadila antikoncepcii a snažíme se o mimčo. Jsem mírně nervozní, jestli máme vůbec nějakou šanci - antikoncepci jsem brala téměř 19 let s jednou kratší pauzou (cca 2 měsíce), mám silnou hypofunkci štítné žlázy, dělohu mírně v záklonu. MS pravidelně, nicméně ovulace se příliš nedostavuje. Přítel nemá vyloženě tragický spermiogram, ale žádná sláva to rozhodně není (14 mil spermií, z toho pohyblivých nějakých 6 mil). Pracuji v třísměnném provozu, nárazově je práce hodně stresová a noční mi značně rozhazují hodnoty štítné žlázy.
Od června docházím do CARu, kde mi bylo řečeno, že jsem vyčerpaná a tělo nemá na těhotenství žádné rezervy. (osm let jsem sama táhla byt a vše okolo, nikdo mi nepohámal). Teď už se budeme s přítelem konečně stěhovat do nového, kde na vše budeme dva, konečně můžu i bez obav marodit - dříve jsem musela vše přecházet, protože bych nezaplatila nájem. Z práce po více jak třech letech odcházím, abych se dala dokupy a případně po novém roce našla něco normálního. Režim mám vinou práce rozházený, spím špatně, ale jinak sportuji, jím zdravě.
Jsem po druhém pokusu IUI, opět neúspěšném. O jeden měsíc jsme přišli úplně, protože ovulace zkrátka nebyla, nedělo se nic. Na další už jsem dostala Clostilbegyt, pak Ovitrelle a na udržovačku Crinone 8%. Dnes ráno test zase negativní, Crinone vysazen, čekám MS...a asi zase další odběry, konzultace.
Vím, že je plno horších případů, holky, které čekají marně celé roky a úspěch nikde. Kolem mě se to ale hemží těmi, co se jim daří na "první dobrou" a vlastně nikdo moc nechápe, jaké to pro mě je, když to nejde. Přijdu si v tom tak nějak sama :( Jaké jsou vaše zkušenosti a co třeba pomohlo vám? Omlouvám se za ten "román", ale jak asi víte, sdílený problém je hned poloviční