Ahoj, tak já určitě nebudu ta, která tě odsoudí. Já měla první dítě v 17 letech a s pomocí rodiny je z něj skvělej kluk. Podotýkám, že manžel měl tehdy také 17 let. Teď jsme už rok prošli prověřováním žadatelů o adopci a pěstounskou péči.Už čekáme na zařazení do registru a na malou. Chtěla jsem ti jen říct, že z tvého příspěvku cítím, že o dítě se nemůžeš starat, ale zájem o něj máš, protože chceš vědět, kde a u koho bude vyrůstat a jak se bude mít. V tom případě, si myslím, že bys neměla souhlasit s adopci, ale s pěstounskou péči. Tvé dítě bude přiděleno pěstounům. Ty ho můžeš navštěvovat, nebo s ním udržovat nějaký kontakt. V rodném listě bude mít tvé jméno a stále budeš jeho máma s tím, že ho budou vychovávat jiní lidé. Jestli ho budeš chtít navštěvovat nebo udržovat s ním písemný kontakt je jen na tobě. Ale zamysli se nad tím, že pokud dáš souhlas k adopci, je to krok, kdy vymažeš tomu malému identitu. To, proč ho jeho maminka nechtěla a kdo je jeho biologická rodina. Už nikdy to nevezmeš zpátky. Nikdy nebudeš vědět kde a jak vyrůstá ani jak vypadá. Pokud ho dáš do pěstounské rodiny, bude mít to mrně 2 mámy, tu pěstounskou i tebe.A určitě ho potěší, když občas zavoláš nebo napíšeš.Rozmysli se dobře je to krok, který nikdo z nás neovlivní.Nenáleží nikomu z nás soudit tě. A pokud cítíš, že ho nemůžeš vychovávat, pak děkuji za to, že neuvažuješ mu jakkoli ublížit. Držím pěsti ať si dobře promyslíš, jestli si ho necháš nebo dáš adopce nebo PP.

Odcuzovat tě nikdo nemůže , je to tvůj život , tvé rozhodnutí.Jen bych ti chtěla říct abys vše pečlivě zvážila, já jsem otěhotněla taky v 19 letech, byl to pro mě šok , přítel se na nás vykašlal a já byla opravdu docela na dně , jak tuhle situaci řešit.Možná že je to prvotní šok a napadají tě různé možnosti ale taky je možný že se s tím vyrovnáš a smíříš se s tím jako já.Po ultrazvuku jsem byla rozhodnutá a nyní jsem strašně ráda , mám už skoro 10 letou holku , která je pro mě vším.Když jí byl rok našla jsem si přítele, nyní máme ještě chlapečka 2 roky.Tím ti chci říct že s dítětem život nekončí , jen nesmíš myslet sobecky -jsem , mladá , neužila jsem si...Já se všemu postavila čelem , měla jsem naštěstí i oporu v rodičích.Držím ti palce , máš to nyní těžké ale věřím že se rozhodneš správně, podle toho jak to sama budeš cítit a budeš si jistá , že to tak chceš , protože později už nic nezměníš a budeš trápit jen sama sebe.

Taky tu nevidím žádný důvod k odsuzování. Jen si myslím, že bude problém v tom, že případná maminka bude mít strach z toho, že když budeš vědět, že má tvé dítě, ta že časem se budeš snažit se s ním nějak kontaktovat. Což je i logické. Jde taky o to, jestli se s tím budeš schopná smířit ty, když ho budeš mít vlastně na očích.
Každopádně obdivuju tvou zodpovědnost a odvahu. Pokud se na dítě necítíš, je to určitě nejlepší řešení.
Vím, že ses ptala na něco jiného, tak se omlouvám za svůj názor mimo dotaz a přeju hodně štěstí a sil.

Jsi mladá holka, která jednou bude mít spoustu dětí, když bude chtít. Rozmysli si své rozhodnutí pořádně, pokud jednou dáš dítě k adopci, už to nepůjde dát zpátky. Vykašlala bych se na nějaké pokoutní praktiky. Tím, že bys měla šanci své dítě vidět vyrůstat u jiné matky by ses jen trápila víc, než se možná budeš trápit i bez toho abys věděla, kde prcek je.
Máš ještě 4 měsíce do porodu a pak dalších 6 týdnů na rozmyšlenou. Prober to s blízkými a uvidíš, jak se nakonec rozhodneš.
A pokud se pro adopci opravdu rozhodneš, budu tě jen obdivovat, protože budeš jednou z mála rozumných žen, které pro to malé chtějí opravdu jen to nejlepší i za cenu případného odsouzení svého okolí a hlavně, někomu v téhle republice dáš do života obrovské štěstí, poslední kousek puzzle, který do splnění životního snu scházel.