Anezka
Petřík má sice už 9 měsíců, ale stále v sobě cítím strach o něho, jaký jsem prožila pár hodin po porodu. Tak se o to prožití s vámi zkusím podělit, třeba to pomůže:
Porod byl v pohodě, praskla mi voda a protože to je náš 4. synáček, spěchali jsme hned do porodnice. Tatínka jsme poslaly domů a společně se švagrovou jsme čekaly na první stahy. Pak to šlo vše ráz naráz, pohoda.. no prostě čtvrté dítě je čtvrté dítě. :dance: V tom nebyl žádný problém. Ale!!! Porodní boxy praskaly ve švech, do toho odváželi několik rodiček "dolů" na císaře... no zmatek nad zmatek, asistentky lítaly sem tam... švagrová si dělala legraci, že to klidně zvládneme i samy (ale to už jsem měla silné kontrakce a do smíchu mi moc nebylo). Asistentka si nakonec přece udělala čas a porodit mi pomohla, doktor mě zašil, byli milí a vlídní, to bylo také v pohodě. Petříček se narodil zdravý, nádherný, hlaďoučký, miloučký...
Ale po těch dvou hodinách, kdy se přijel manžel na Petříčka podívat a odvezl švagrovou, nastala moje noční můra: na pokojích šestinedělek nebylo místo, zůstala jsem tedy zatím na porodním boxu. Petříčka sestra odnesla na umytí. Uběhlo půl hodiny a nic. Hodina a stále mi ho nenesla. Dvě hodiny, to už jsem byla pěkně vyklepaná. Když mne občas asistentka přilétla zkontrolovat, ptala jsem se, kdy mi ho přinesou, ale odpověď dořekla už na chodbě a byla pryč. Věděla jsem, jaký má fofr, nechtěla jsem jí ještě přidávat. Uklidňovala jsem se tím, že nemají čas mi mimíska přinést, ale hrozně jsem se bála, že s ním něco je. Pak jsem slyšela, jak jedna asistentka na chodbě říká druhé: ""Řekni jí to ty, já jí to říkat nebudu." Krve by se ve mě nedořezal. Jen jsem čekala, s čím kdo přijde. Ale stále se nic nedělo a teprve při střídání služby jsem našla odvahu se znovu zeptat. Ta asistentka byla velmi ochotná a tak hned volala na novorozenecké... a Petříka mi za pár minut donesli. To byla úleva!!!!!!
Tak říkám: "Jé, konečně ho budu mít u sebe." A sestra na to:" Ale já vám ho tu nemůžu nechat." Dokázala jsem pouze vykoktat: "Co..co s ním je?" A pak teprve mi sestra vysvětlila, že mi ho přinesla jen ukázat, abych viděla že je v pořádku, ale že podle předpisů mi ho na porodním boxu nemůže nechat, protože tam není zvonek na novorozenecké a divila se, proč mi to nikdo nevysvětlil, proč mne nechali, abych se tak dlouho o Petříčka bála.
Nechci nikomu nic vyčítat, naopak obdivuji všechny asistentky, jak to dokáží zvládnout když mají přeplněno, ale ten strach v sobě mám pořád. Sice slábne, ale i tak je to nepříjemné.
Tak vám mockrát děkuji, jestliže jste dočetly až sem. Těm, které máte porod před sebou, přeji jen krásné zážitky
Anežka
Holky, poraďte...
byli jsme včera na třetí dávce hexa. Po předchozích dvou celkem nic, ale po této třetí dostal Petřík v noci horečku a dnes měl teplotu celý den, teď večer už míň. Dr říkala, že by mohl mít teplotu v den očkování večer a pak už ne - tak čekám, co bude, jestli to není nějaká viróza či co. Snad ne. Měli vaši drobečci někdy teplotu následující den?
Dík za odpověď :a: Anežka
Už delší dobu si čtu vaše povídání a je to paráda. Pokaždé tu najdu něco podnětného, často se chechtám, občas i nějaká ta slzička ukápne... konečně jsem se odhodlala zaregistrovat a přidat k vám. My máme Petříka narozeného 9.1. Je to náš 4. princ, nejstaršímu je už 15 a je perfektní mít maličké a současně skoro dospělé potomky. Chtěla jsem se zeptat, jestli je na tom některá z vás podobně. Nebo alespoň je- li tu nějaká starší mamka (mně je 39). Pa Anežka