Ahoj Anet,i já jsem stála před rozhodnutím,bylo mi 17let když jsem zjistila,že jsem těhotná,přítel byl o 5 let starší,ovšem s rozumem o 10let mladší :) rodiče-mamka mi řekla,že mi do toho nemá právo mluvit a že je jen na mě jak se rozhodnu,u tatky to bylo horší,přítele od začátku neměl rád a taky věděl jak to dopadne,že zůstanu sama chtěl,abych šla na potrat,doma bylo dusno ale i tak jsem si to mimčo prosadila i když jsem věděla,že to bude hodně těžký..no a dnes mám krásnou,zdravou 10 letou dcerku,když jí byl rok s přítelem jsem se rozešla,ale co...řekla jsem si,že příjde ten pravy,který nás bude mít rád..a taky že jo,nyní jsem vdaná,mám milujícího,hodnýho,skvělýho manžela,čekáme druhé dítko a opravdu,jak tady už bylo psáno,miminko je dar,plno holek mít nikdy vlastní nemůže a daly by za to cokoliv a proto at se rozhodneš jak koliv,věř,že nikdo ani rodiče nemají právo Ti do toho mluvit,s mimískem se dá i zvládnout škola,jak píšeš,máš skvělého přítele,určitě ti bude pomáhat i rodina..já ti držím palce a věřím ,že jsi šikulka a mimíska si necháš,je to to nejkrásnější na světě...

ahoj Anetko...víš, že chápu tvoje obavy?mě je také 20let, mám za sebou akorát maturitu a teď už rok pracuji, jsem v 16tt..o mém těhotenství ví zatím pouze moje mamka, přítelova mamka a sestra(oznámili jsme to teď o víkendu), no a ještě 1 kolegyně v práci...možná se někteří budou divit proč..můj otec nemá rád přítelovu rodinu, no a jelikož přítel bydlí ve vesnici kousek 1km od nás, tak nás celé 4 roky,co jsme spolu terorizuje...přítel k nám nesmí chodit,nesmím o něm mluvit,když jsem byla mladší(hned ze začátku)tak mi zakazoval s ním chodit a zavíral mě doma..no ale i přes to všechno jsme spolu zůstali a teď budeme mít miminko..pokud jste miminko s přítelem plánovali a chtěli,tak nevidím důvod ho dávat pryč!!!přihlášku si podej na dálkové studium a odmaturovat stihneš v pohodě..no a co doma?neřikej to minimálně do 4.měsíce...potom už s tím nikdo nebude moct nic dělat..važte si toho štěstí, že máte miminko...kolika párům to nejde...hodně štěstí,pak nám zase napiš,jak se to u vás vyvíjí...

těšíte se na miminko? Tak neuvažuj o hloupostech..vždyť školu si můžeš udělat dálkově, to je teď moderní a v pátem měsíci v klidu odmaturuješ..
Mamince bylo 18 když tě měla, myslíš že ona lituje? Co by ti mohla vyčítat..máš partnera, který mimčo taky chce a je to jenom tvůj život...kdybys šla na potrat, nikdy by sis to neodpustila...

A ten se neničí,milá Anetko,vím,že je to teď čerstvé a vidíš to složitě a máš strach,jak píšeš-mamce je 38,takže tě měla v 18,nemá Ti co vyčítat,na začátku asi bude překvapená (ve 38 babičkou asi nechce být žádná žena),ale bude mít z toho později určitě radost.Důležité,že přítel je rád,podpoří tě a pomůže ti...Pamatuj,že dnes tisíce žen (i tady na serveru) touží po vlastním miminku a nikdy ho mít nebudou a to je o moc horší,něž si vytrpět pár týdnů dohadování a tak...Na mě moje máma čekala 10 let,já na otěhotnění rok (naštěstí)...Zapřemýšlej,co je pro tebe důležité,jestli to zvládneš a budeš maminka,nebo půjdeš za vzděláním a kariérou..To musíš vědět jen ty a NIKDO ti do toho nebude kecat,přeji Ti štěstí a doufám,že nám tu budeš dál psát své příspěvky,jak miminko roste... :||):