mně je sice 26, ale pořád studuju vysokou, mám končit až za rok a s přítelem jsme se rozhodli pro miminko. My jsme asi měli víc času se rozmyslet, protože mimi je chtěný a plánovaný, ale i tak z toho byli naši na mrtvici, že jsem měla počkat, že aspon tu školu jsem měla dodělat...Jenže my víme, že spolu chceme zůstat, že bychom ho stejně jednou měli, partnerovi bude 35, tak má už i čas a já chtěla být mladá mamča.
Navíc studuju medinu a vidím na praxích spoustu párů, kdy se rozhodli mít mimčo až po 30 a ted jim to nejde. Vím, že bude záhul zvládnout dodělat školu s mimčem, ale věřím ,že to zvládnu - ted na rok přeruším a potom ten rok už nějak doplácám. Hele, nejsme první, ani poslední kterým se to stalo a věř mi, když se chce, tak to prostě jde :-) Jsem optimistka, těším se na mimi i potom zpátky do školy, navíc babičky se budou stejně předhánět v hlídání, ted jen malujou čarty na zed :-) Užij si těhulkování a jestli přítelovi věříš, tak do toho jdi, zvládneme to, věřím tomu :-) Verča

Myslím, že pokud se na miminko cítíš, tak by sis ho rozhodně měla nechat. Vždyť je to vlastně takový dáreček z nebe. Jen se tu rozhlédni, kolik je tu holek, co by si ho tak strašně přály a ne a ne se zadařit. Neboj, rodiče určitě vyměknou a pokud je přítel zodpovědný a má tě rád, tak to všechno dobře dopadne. Držím palečky, ať se rozhodneš správně, ať už to bude jakkoliv.

ahojky Anetko, jak vidím nemáš to vůbec snadné, ale myslím, že pokud seš si aspoň jistá přítelem tak to zvládnete a věř mi zřejmně budou vaši v první chvíli asi dost v šoku, ale jak je to přejde pak ti pomůžou jak budou moct. Věřím tomu nevím to z vlastní zkušeossti, ale pár takových případů znám a vždycky to dopadlo dobře a u rodičů to nakonec vždycky prošlo. Třeba tě překvapí a česem jim nezbude nic jinýho než si zvyknout i na tvého přítele. Nebuj se dopadne to dobře věřím tomu.Držím pěsti a dej nám vědět Anetko:)

Anetko, to je těžké radit, taky jsem před takovým rozhodnutím stála před roky, ale pokud si si jistá přítelem a tím že to spolu zvládnete, tak bych do toho šla! Tvoji rodiče z toho nemusí mít radost, není to jejich dítě, bude tvoje, ty budeš mamka a pokud cítíš že ho chceš, tak neudělej něco co by sis vyčítala a věř mi že se to dá zvládnout, já při miminku i pracuji a ještě chci taky studovat (ikdyž jsem o něco málo dost starší:-) A až domů přineseš mimíska tak myslím že i ty nejledovější kry roztají!!