...

ahoj, mně je -bude za chvilku 33 a mám 14ti letého syn, tak si to spočítej :s: , byla jsem ve stejné situaci jako ty, studovala jsem Obch. Akademii za 3měsíce po zjištění neplánovaného těhu jsem maturovala, bylo mi 18.., měla jsem vyplněné přihlášky na VŠ... Moje mami(byla se mnou sama), která byla pro výsledky, asi týden pořád jen brečela, ale já byla šťastná, s přítelem-po té manželem jsme se znali 3 měsíce }:) a měl také mladé rodiče...reakci na oznámení jeho matce nikdy nezapomenu :"nemyslete si, že vám to budu hlídat!". Nu o interupci jsme nepřemýšleli ani na vteřinu. Ty ano? Je pravda, že toho občas lituju, že jsme si měli dávat pozor atd., mohlo to být vše jinak, ale...mám suuuper syna, kterého bych nevyměnila za žádnou "vejšku"(tu si teď snažím dodělat), začátky byli krušné, ale nakonec se s tím všichni smířili a ikdyž teď mají jeho babičky kupu dalších vnoučat, on je nejoblíbenější, byl první. Neboj se a pokud mimi opravdu chceš, bojuj, není až tak těžké skloubit VŠ a dítě, mám teď dva kluky, čekám třetí,pravda, už nejsem s bývalým manželem-po 8mi letech jsme se rozvedli, ale jsme výborní přátelé. Jen jedno, jestli ti můžu poradit, sundej růžové brýle a zkus popřemýšlet, proč vaši nemaj rádi tvého přítele, můžou se mýlit, ale také můžou vidět to , co ty nechceš nebo prostě pro zamilovanost nevidíš. Snad jsem tě nenaštvala. Držím palečky.

ahojky Anetko me je 20let pred pul rokem jsem odmaturovala na zdravce a ted pracuju a miminko bych moc chtela :) na skolu neber ohled tu si muzes udelat i dalkove s mimcem :) ja bych na potrat nikdy nesla cetla jsem dost fakt osklivych clanku na toto tema jak se pak holky psychicky zhroutily a tak. MYslim ze jestli nejsi z oceli tak by ti to bylo moc lito. No rozhodnuti je jen a jen na tobe, ale ja bych si mimco urcite nechala. Stihnes klidne odmaturovat to se neboj. Tak se mej pekne :)

Ahoj Anet,i já jsem stála před rozhodnutím,bylo mi 17let když jsem zjistila,že jsem těhotná,přítel byl o 5 let starší,ovšem s rozumem o 10let mladší :) rodiče-mamka mi řekla,že mi do toho nemá právo mluvit a že je jen na mě jak se rozhodnu,u tatky to bylo horší,přítele od začátku neměl rád a taky věděl jak to dopadne,že zůstanu sama chtěl,abych šla na potrat,doma bylo dusno ale i tak jsem si to mimčo prosadila i když jsem věděla,že to bude hodně těžký..no a dnes mám krásnou,zdravou 10 letou dcerku,když jí byl rok s přítelem jsem se rozešla,ale co...řekla jsem si,že příjde ten pravy,který nás bude mít rád..a taky že jo,nyní jsem vdaná,mám milujícího,hodnýho,skvělýho manžela,čekáme druhé dítko a opravdu,jak tady už bylo psáno,miminko je dar,plno holek mít nikdy vlastní nemůže a daly by za to cokoliv a proto at se rozhodneš jak koliv,věř,že nikdo ani rodiče nemají právo Ti do toho mluvit,s mimískem se dá i zvládnout škola,jak píšeš,máš skvělého přítele,určitě ti bude pomáhat i rodina..já ti držím palce a věřím ,že jsi šikulka a mimíska si necháš,je to to nejkrásnější na světě...

ahoj Anetko...víš, že chápu tvoje obavy?mě je také 20let, mám za sebou akorát maturitu a teď už rok pracuji, jsem v 16tt..o mém těhotenství ví zatím pouze moje mamka, přítelova mamka a sestra(oznámili jsme to teď o víkendu), no a ještě 1 kolegyně v práci...možná se někteří budou divit proč..můj otec nemá rád přítelovu rodinu, no a jelikož přítel bydlí ve vesnici kousek 1km od nás, tak nás celé 4 roky,co jsme spolu terorizuje...přítel k nám nesmí chodit,nesmím o něm mluvit,když jsem byla mladší(hned ze začátku)tak mi zakazoval s ním chodit a zavíral mě doma..no ale i přes to všechno jsme spolu zůstali a teď budeme mít miminko..pokud jste miminko s přítelem plánovali a chtěli,tak nevidím důvod ho dávat pryč!!!přihlášku si podej na dálkové studium a odmaturovat stihneš v pohodě..no a co doma?neřikej to minimálně do 4.měsíce...potom už s tím nikdo nebude moct nic dělat..važte si toho štěstí, že máte miminko...kolika párům to nejde...hodně štěstí,pak nám zase napiš,jak se to u vás vyvíjí...

těšíte se na miminko? Tak neuvažuj o hloupostech..vždyť školu si můžeš udělat dálkově, to je teď moderní a v pátem měsíci v klidu odmaturuješ..
Mamince bylo 18 když tě měla, myslíš že ona lituje? Co by ti mohla vyčítat..máš partnera, který mimčo taky chce a je to jenom tvůj život...kdybys šla na potrat, nikdy by sis to neodpustila...

A ten se neničí,milá Anetko,vím,že je to teď čerstvé a vidíš to složitě a máš strach,jak píšeš-mamce je 38,takže tě měla v 18,nemá Ti co vyčítat,na začátku asi bude překvapená (ve 38 babičkou asi nechce být žádná žena),ale bude mít z toho později určitě radost.Důležité,že přítel je rád,podpoří tě a pomůže ti...Pamatuj,že dnes tisíce žen (i tady na serveru) touží po vlastním miminku a nikdy ho mít nebudou a to je o moc horší,něž si vytrpět pár týdnů dohadování a tak...Na mě moje máma čekala 10 let,já na otěhotnění rok (naštěstí)...Zapřemýšlej,co je pro tebe důležité,jestli to zvládneš a budeš maminka,nebo půjdeš za vzděláním a kariérou..To musíš vědět jen ty a NIKDO ti do toho nebude kecat,přeji Ti štěstí a doufám,že nám tu budeš dál psát své příspěvky,jak miminko roste... :||):

mně je sice 26, ale pořád studuju vysokou, mám končit až za rok a s přítelem jsme se rozhodli pro miminko. My jsme asi měli víc času se rozmyslet, protože mimi je chtěný a plánovaný, ale i tak z toho byli naši na mrtvici, že jsem měla počkat, že aspon tu školu jsem měla dodělat...Jenže my víme, že spolu chceme zůstat, že bychom ho stejně jednou měli, partnerovi bude 35, tak má už i čas a já chtěla být mladá mamča.
Navíc studuju medinu a vidím na praxích spoustu párů, kdy se rozhodli mít mimčo až po 30 a ted jim to nejde. Vím, že bude záhul zvládnout dodělat školu s mimčem, ale věřím ,že to zvládnu - ted na rok přeruším a potom ten rok už nějak doplácám. Hele, nejsme první, ani poslední kterým se to stalo a věř mi, když se chce, tak to prostě jde :-) Jsem optimistka, těším se na mimi i potom zpátky do školy, navíc babičky se budou stejně předhánět v hlídání, ted jen malujou čarty na zed :-) Užij si těhulkování a jestli přítelovi věříš, tak do toho jdi, zvládneme to, věřím tomu :-) Verča

Myslím, že pokud se na miminko cítíš, tak by sis ho rozhodně měla nechat. Vždyť je to vlastně takový dáreček z nebe. Jen se tu rozhlédni, kolik je tu holek, co by si ho tak strašně přály a ne a ne se zadařit. Neboj, rodiče určitě vyměknou a pokud je přítel zodpovědný a má tě rád, tak to všechno dobře dopadne. Držím palečky, ať se rozhodneš správně, ať už to bude jakkoliv.

ahojky Anetko, jak vidím nemáš to vůbec snadné, ale myslím, že pokud seš si aspoň jistá přítelem tak to zvládnete a věř mi zřejmně budou vaši v první chvíli asi dost v šoku, ale jak je to přejde pak ti pomůžou jak budou moct. Věřím tomu nevím to z vlastní zkušeossti, ale pár takových případů znám a vždycky to dopadlo dobře a u rodičů to nakonec vždycky prošlo. Třeba tě překvapí a česem jim nezbude nic jinýho než si zvyknout i na tvého přítele. Nebuj se dopadne to dobře věřím tomu.Držím pěsti a dej nám vědět Anetko:)

Anetko, to je těžké radit, taky jsem před takovým rozhodnutím stála před roky, ale pokud si si jistá přítelem a tím že to spolu zvládnete, tak bych do toho šla! Tvoji rodiče z toho nemusí mít radost, není to jejich dítě, bude tvoje, ty budeš mamka a pokud cítíš že ho chceš, tak neudělej něco co by sis vyčítala a věř mi že se to dá zvládnout, já při miminku i pracuji a ještě chci taky studovat (ikdyž jsem o něco málo dost starší:-) A až domů přineseš mimíska tak myslím že i ty nejledovější kry roztají!!